V poslední době většina zpráv v médiích ohledně Vondráčkové byla věnována soudu mezi ní a jejím bývalým manželem - českým hokejistou Tomášem Plekancem. Plekanec usiloval o to, aby se jejich děti vrátily z Kanady do Česka. Kanadský soud požadavkům Plekance vyhověl a v červnu se Vondráčková s dětmi vrátí do Česka. Nicméně s rozhodnutím soudu je spokojená, jelikož kluci mají možnost dokončit školní rok v Kanadě.

Sputnik se rozhodl nechat bolestivé téma rozchodu s Plekancem stranou a promluvil si s Vondráčkovou o pohádkách, očkování a jazyku hluchoněmých.

Je pravda, že znáte jazyk hluchoněmých? Jaký je vnitřní svět takových lidí?

Učila jsem se znakovou řeč asi tři roky. Vždycky mě bavily cizí jazyky a gramatická struktura. A myslím si, že znakovka je skvělá i pro malé děti. Ale je to náročný jazyk a o vnitřním světě neslyšících bych si už vůbec netroufala cokoli říkat.

Vaše diplomová práce byla věnována pohádkám. Nedávno se objevila zpráva o tom, že v jedné barcelonské škole chtějí zakázat Červenou karkulku nebo Šípkovou Růženku. Propagují prý genderovou nerovnost. Jak se k tomu stavíte? Čtete pohádky svým dětem?

Čtu jim knížky každý den. Je to součást našich denních rituálů a knihy krásně probouzí v dětech fantazii. A pohádkám jsem se na škole věnovala jako společenskému filmovému fenoménu. Jinde ve světě nevídanému.

Na Slovensku zase píšou pohádky pro inspiraci o silných ženách, třeba o Zuzaně Čaputové, která nedávno zvítězila ve slovenských prezidentských volbách. Je to podle vás vhodné, nebo se domníváte, že v tom může být jistý skrytý druh dětské propagandy?

Víte, já myslím, že kdyby bylo víc žen na zásadních postech, bylo by na zemi o něco lépe. Pohádky o silných ženských osudech jsou potřeba. Žádné uplakané Popelky sedící v koutě. Ty v dnešním světě nemají šanci. Ženy jsou dnes vzdělané a k dětem zvládají i své sny. Myslím, že v tomto směru žijeme v přelomové době.

V dnešní době je velmi diskutabilní otázka očkování. Vy jste matka dvou dětí. Jaký máte názor na tento problém?

Neměla jsem odvahu kluky nedat očkovat. Měla jsem pocit, že bychom tím riskovali příliš moc. Ale chápu obavy a je to velmi diskutabilní téma.

Jakou nejhloupější otázku ohledně vaší národnosti vám kladou v Kanadě?

Nekladou hloupé otázky. Většina lidí tady buď v Praze byla, nebo o ní alespoň slyšela. Tuhle se mě sice pán zeptal, jestli je Praha v Rakousku, ale to byla výjimka potvrzující pravidlo.

Už docela dlouho pracujete v hudební sféře, mění se nějak požadavky k písním a snažíte se svá díla k nim nějak adaptovat?

Víc se teď myslí na zvuk než na melodii. Ale já jsem stará škola a melodie s textem u mě pořád vyhrává. Na posledním CD Růže jsou melodicky vystavěné úplné chrámy. Jsem na tu desku moc hrdá. Protože se podařilo propojit moderní zvuk i obsah. A jsem šťastná, že se lidem líbí.

Zabýváte se dabingem. Vy sama preferujete sledování filmů s dabingem nebo v originále?

Dabing je moje veliká láska. Když jsem se přestěhovala kvůli manželovi do Kanady, byl dabing jednou z hereckých disciplín, která mi hodně chyběla. Možná proto, že byla už na škole naprosto vysněná. A český dabing je perfektní. Režiséři vybírají správné hlasy pro správné role. Snad se zase po návratu k dabingu vrátím.

Často o vás píší média, někdy i negativně. Celebrity na to obyčejně říkají, že si už na tuhle pozornost zvykly. Opravdu je možné si na to časem zvyknout, nebo jsou negativní zprávy pokaždé bolestivé?

Pokud jsou to lži a je jasné, že mají za úkol vás poškodit a plácnout na vaše jméno trochu bláta, je to vždycky překvapení. Děláte svou práci, vychováváte děti, neubližujete… a stejně má někdo potřebu vám sem tam dupnout na krk. Ale je to jedno. Zajímá mě, co si myslí má rodina, moje děti a moji fanoušci. Ostatní je proměnlivé jak vítr v dubnu.