Zlato, zlato, zlato

Touha centrálních bank nahromadit velké množství zlata je pochopitelná. Je to jediné peněžní aktivum na světě, u něhož neplatí rizika spojená s měnami. Geopolitika se nyní dostala do popředí, došlo k rozpoutání obchodní války a ekonomové čekají na kolaps amerického akciového trhu. Předpovídají nejistou budoucnost dolaru a také globální recesi. Zlato je tak velmi užitečné.

Ještě před deseti lety si zlato v USA uchovávalo asi 60 zemí, a to především kvůli bezpečnosti zásob v případě vojenských konfliktů a zvýšení likvidity. Přece jen na newyorské burze New York Mercantile Exchange (NYMEX) dochází k největším obchodům s drahými kovy.

Zlato je uloženo v blízkosti trhu, aby nebylo třeba utrácet peníze za náklady za dopravu, které jsou v případě drahých kovů velmi vysoké, a to kvůli drahému pojištění. O několikamilionových nákladech na přepravu zlatých rezerv se rozhoduje pouze ve výjimečné ekonomické nebo politické situaci.

Proto je snaha dostat zlato ze Spojených států velmi významná. V posledních letech navíc ve světě rostly jisté pochybnosti o tom, že Američané neuchovávají zlato jiných zemí řádně.

Podle amerického ministerstva financí se ve Fort Knox a dalších úložištích nachází až 261 milionů uncí zlata. Audit však proběhl naposledy v 60. letech minulého století. A všechny pokusy o zahájení nového audit byly blokovány Kongresem USA.

Objevují se tak předpoklady, že Američané zkrátka využívají zlato někoho jiného pro své zájmy – pronajímají ho bankám a ty s ním manipulují na trhu, aby kontrolovaly cenu drahých kovů.

V této souvislosti tak vyvstala vcelku rozumná otázka: Je Washington kdykoliv připraven vrátit zlato, které nepatří Spojeným státům? Aby tak některé země předešly možnému riziku, stále více z nich vyváží své zlato zpátky do své země.

Vraťte, co vám nepatří

Vlna navrácení zlata započala v roce 2012, kdy Venezuela oznámila, že z USA vyvezla všech 160 tun za zhruba devět miliard dolarů. Prezident Hugo Chávez poté řekl: „Zlato musí být urychleně vráceno do vlasti, jinak se může stát rukojmím Washingtonu a nástrojem tlaku.“

A o šest let později se přesně to i stalo. V říjnu a listopadu loňského roku centrální banka Bank of England zablokovala převod zlata do Venezuely ve výši 1,2 miliardy dolarů. Agentura Bloomberg uvádí, že za tímto rozhodnutím stojí Washington.

V roce 2014 si Centrální banka Nizozemska odvezla z New Yorku celkem 120 tun zlata do Amsterdamu. Šlo tedy o téměř čtyři miliony uncí. Namísto předchozích 50 % tak v USA zůstalo jen 30 % nizozemských zlatých rezerv.

V Amsterdamu poté uvedli, že další skladování poloviny zlatých rezerv na jednom místě není rozumné a je spíše nevhodné. „Možná to byla pravda během studené války, ale ne nyní,“ upřesnila tehdy centrální banka.

Analytici jsou si však jistí tím, že Nizozemsko bude pokračovat ve vyvážení zlata z USA, aby bylo co nejméně závislé na nepředvídatelném jednání amerického prezidenta Donalda Trumpa.

S vývozem zlata začala i Německá spolková banka. Program částečného navrácení zlatých rezerv, které byly ve Spojených státech uloženy od konce druhé světové války, Berlín započal v roce 2012. Německé spolkové bance ve Frankfurtu nad Mohanem bylo navráceno celkem 300 tun drahých kovů.

A nakonec se v dubnu loňského roku stejný krok dokončilo i Turecko. V loňském roce získala Centrální banka Turecka celkem 187 tun a stala se druhým největším suverénním kupcem drahých kovů na světě (první je Rusko). Celkem má Ankara 591 tun (údaje z konce prosince), přičemž 27,8 tun bylo vyvezeno z USA a umístěno do místních skladů.

Zlato už USA nesvěří

Odliv zlata ze Spojených států neustále pokračuje. Důvody jsou zřejmé – růst sazeb Federálního rezervního systému, tlak na euro a další měny, zvyšování geopolitických rizik a zahájení obchodní války, kterou Washington rozpoutal proti celému světu.

V této souvislosti se tak globální ekonomika snaží snížit závislost na dolaru. Zlato je spolehlivým prostředkem ochrany před krizí a finančními turbulencemi, ale Američanům zlato již nesvěří. Neexistuje totiž žádná záruka, že Washington, který se stále více uchyluje k finančnímu tlaku, nezmrazí aktiva „nežádoucích“ zemí.

Pokud jde o Rusko, není se čeho obávat. Centrální banka uchovává své zásoby zlata v tuzemsku. Minulý rok o tom informoval předseda výboru Státní dumy pro finanční trh, Anatolij Aksakov. „Nikdo se našeho zlata nemůže dotknout. My nikomu naše zlato nesvěřujeme,“ zdůraznil.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce