Oznámil to vzrušené skupině svých věrných voličů, jichž se asi pět set sešlo u budovy prezidentské administrativy den po volbách, aby vyjádřili vděčnost odcházejícímu prezidentovi. Skandovali hesla, plakali, zazpívali několikrát hymnu, přísahali, že budou v boji pokračovat, a jen těsněji sevřou své řady, a tak dále. A na Porošenkův slib, že se do své pracovny vrátí, odpověděli požadavkem, aby nečekal pět let, a stal se znovu prezidentem už za rok.

Soudě podle horečné aktivity Petra Alexejeviče, která se stala po volbách snad ještě houževnatější, si hodlá zachovat hlavní roli v ukrajinské politice. A sám se tím ani netají. Drtivá porážka našeho hrdinu vůbec nezaráží, i když v jeho projevech je slyšet roztrpčení – nevděčný lid mu totiž nedvojsmyslně ukázal dveře, a vždyť Petro pro něho tolik udělal!

I když v jistém slova smyslu Porošenko skutečně zvítězil. Stačí si poslechnout vítěze Volodymyra Zelenského, abychom pochopili, že nově zvolený prezident neodmítá ani jeden z pilířů, na nichž se zakládala celá ukrajinská politika v posledních pěti letech. Ujistil obecenstvo ve své naprosté oddanosti věci výstavby a oslavování armády, slíbil všemožnou pomoc rozkolnické církvi, přísahal, že bude prioritně prosazovat a hájit ukrajinský jazyk a postupovat plnou rychlostí směrem k evropské integraci. A tak dále...

Někteří romanticky naladění občané si dělají naivní předpoklady, že za jeho zločiny vůči ukrajinskému lidu čeká Porošenka spravedlivý, ale přísný soud, který pošle bývalého prezidenta za mříže. Tyto touhy jsou ale marné.

Analytici se shodují v názoru, že Porošenko dostal od svých kurátorů jasné záruky bezpečnosti a nedotknutelnosti – podpora evropských předáků a amerických úředníků mu byla poskytnuta zcela okázale. Sotva budou bývalému prezidentovi odebrány poklady, které si přivlastnil ze státního rozpočtu. Je zcela logické podezření, že také s kandidátem Zelenským se prováděly patřičné besedy ve vysokých evropských úřadech a na schůzkách s americkými kurátory ukrajinské nezávislosti.

S podobnými prognózy ostatně nesouhlasí všichni. Třeba dost vlivný politický emigrant Andrej Portnov, známý ukrajinský právník, bývalý poradce Viktora Janukovyče a první náměstek vedoucího jeho administrativy, je zcela přesvědčen, že Porošenka přece jen čeká žalář…

Posuzuje se také verze o tom, že bývalý prezident emigruje – třeba na vilu ve Španělsku schovanou před daňovou inspekcí. To ale sotva – Petro není přece připraven stát se důchodcem, a pokud mu nehrozí reálné vězení, bude jeho politická aktivita ještě houževnatější.

Nechme ale stranou fantastické verze Porošenkovy budoucnosti a vezměme raději ty realističtější. Do roku 2024 zbývá ještě pět let a zatím hodlá bývalý prezident přejít do opozice. Není ale docela jasné, komu – vždyť jeho frakce v Nejvyšší radě zůstává i nadále největší, žádné znaky rozpadu koalice neexistují. Z Porošenka bude ale sveřepý předák opozice: může mluvit celé hodiny a dokonale ovládá sarkastické kazatelství. Opírat se bude samozřejmě o radikální nacionalisty – naučil se přece jim přicházet vhod a své umění líbit se pravičákům přivedl během pěti let k dokonalosti.

Do nových parlamentních voleb zbývá ještě půl roku a Porošenko se nemůže účastnit jednání Rady přímo, bude ale v plné míře řídit svou frakci – alespoň to její složení, které zbude po tradičním útěku stoupenců poraženého vůdce. Status předáka opozice, který Porošenko už nejednou vyzkoušel dříve, mu přijde vhod – nezkušenost Zelenského dá určitě nejeden důvod ke zdrcující kritice.

Na podzim povede bývalý prezident svůj blok do nových voleb. Máme všechny důvody k předpokladu, že se mu podaří získat značný počet hlasů – Ukrajinci totiž začínají jimi zvoleného prezidenta nenávidět doslova den po volbách, už za týden budou žádat, aby jim předložil hmatatelné výsledky své vlády. Vzhledem k tomu, že ve formátu „rozděluj a panuj“ vystupuje Porošenko zcela úspěšně, dovedně tlačí na bolestivé body posluchačů a provokuje nespokojenost mas, můžeme od jeho politické síly očekávat dost přesvědčivé výsledky v parlamentních volbách. Nestane-li se ovšem zázrak a nedokáže-li také Zelenskyj vnutit poslancům svou vůli a svá pravidla hry – mj. tím, že vymění silový blok.

Když přijde do parlamentu se svou frakcí, bude se moci Porošenko ucházet třeba o úřad předsedy parlamentu, najednou se stane přísným kontrolorem pravomocí prezidenta, které pro sebe předtím rozšířil na skoro diktátorské. Ukrajina se stane možná parlamentní republikou, úřad prezidenta už nebude nijak lákavý a bude omezen na sinekuru. Porošenko má ostatně dost času na to, aby položil miny na cestě svého nástupce. V těchto dnech Nejvyšší rada určitě schválí skandální zákon o jazyce v jeho nejradikálnější redakci. Zoufalý pokus Petra Alexejeviče udělat ze sebe najednou zastánce jazykového pohodlí pro všechny obyvatele Ukrajiny ztroskotal a vyvolal opovržlivý posměch jak jeho stoupenců, tak i odpůrců. Proto uražený Porošenko s jakousi zvláštní škodolibostí obnovil svou obvyklou protiruskou rétoriku a hned prohlásil, že zákon o jazyce určitě podepíše. To nesporně značně zkomplikuje postavení Zelenského, jehož k moci přivedli hlavně obyvatelé jihovýchodních oblastí, kteří od něho právem očekávají poděkování…

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce