Jiří Weigl ukazuje na třech případech z uplynulého týdne, jak nespravedlivým a pokryteckým způsobem je v našem veřejném prostoru užíváno dvojího metru

Případ první

Ve víkendových prezidentských volbách na Ukrajině porazil člověk bez jakékoliv politické zkušenosti, herec Volodymyr Zelenskyj reprezentanta zkorumpovaného vládnoucího prozápadního establishmentu a dosavadního prezidenta Petra Porošenka. V komentářích našich médií i politologů se vyjadřuje skepse nad volbou Ukrajinců, nejistota, co může volba náhodného člověka zemi přinést, pochybnosti o jeho zázemí i budoucích krocích. Zmiňují se konspirační teorie o napojení na Rusko, někteří neváhají hovořit o židovském původu Zelenského. Titulky jako „Holobrádek“ se nepovažují za nic urážlivého a dehonestujícího vůči pro nás i Evropu velmi důležité zemi.

Co platí pro Ukrajinu, neplatí pro Slovensko. Před měsícem jeho voliči rovněž hlasovali pro do té doby neznámou kandidátku bez politických zkušenosti. Otázky a rizika jsou stejné jako na Ukrajině. Oficiální reakce našeho mainstreamu však byla zcela opačná. Kdo si ve všeobecném jásotu dovolil zapochybovat a zmínit rizika náhodné volby neznámé osoby bez zkušeností do čela státu, byl ukřičen a urážen.

Případ druhý

V souvislosti s požárem pařížské katedrály Notre Dame jsme si mohli mnohokrát přečíst v tisku o významu tohoto svatostánku pro francouzskou státnost a identitu. Tvrdí, že je pochopitelné, že i přísně konfesijně neutrální francouzský stát se musí ujmout obnovy, protože se neštěstí netýká pouze církve či katolíků, ale všech obyvatel Francie. Těm totiž katedrála jako státní symbol svého druhu patří.

Asi to tak bude, má to logiku a je to tak správné. Škoda, že to všem našim žurnalistům dnes chápajícím francouzskou situaci nebylo všechno stejně jasné v případě sporu mezi státem a církví o Svatovítskou katedrálu před lety u nás. Kardinál Vlk, který absurdní spor o tento symbol české státnosti rozpoutal, měl tehdy na své straně většinovou mediální podporu, která o symbolickém významu katedrály pro všechny občany nechtěla nic slyšet. Rozumný kompromis mohl uzavřít prezident Klaus až s Vlkovým nástupcem.

Čtěte ZDE: Masakr na Srí Lance: Krvavé Velikonoce jako znak věcí příštích? K čemu jsou zábrany na Václaváku? Je vítězství Zelenského mimo plán? Proč požár Notre Dame? Divné ukolébavky. Dokud se ptáme, neusneme

Případ třetí

Na Srí Lance došlo o velikonocích k obludnému teroristickému útoku na západní svět reprezentovaný místními křesťany na bohoslužbách v kostelích a hosty v drahých hotelech. Počet obětí zatím přesáhl 300. Je to jeden z největších teroristických útoků za poslední léta a je připisován islamistickým extrémistům. V případě útoků v Západní Evropě je náš mediální prostor zaplaven informacemi, zpravodajské televize přerušují vysílání a nasazují speciály. Politici se předhánějí v demonstrování solidarity, celebrity si nenechají ujít příležitost se vyjádřit.

Tentokrát ne – ta zjevná odtažitost a malý zájem bijí do očí. Musíme se ptát proč? Že je to na Srí Lance, a to je daleko, proto nás to tolik nepálí?  Že se tam pořád něco děje a většina obětí jsou přece domorodci, takže to není tak naléhavé jako v Paříži? Nebo nás snad nedojímá tolik osud nebohých turistů proto, že bydleli v nejdražších hotelích?

Nevím, ale každopádně se zdá, že v našem mediálním světě má lidský život v Paříži či Bostonu větší hodnotu než v Kolombu, a to je velmi smutné. Rovněž se potvrdilo, jaké potenciální bezpečnostní riziko může kdekoliv představovat muslimská menšina. Pamatujme si to, až nám evropské soudy budou znovu přikazovat přijímání migrantů.

Každopádně bych České filharmonii doporučoval, aby výtěžek svého dnešního benefičního koncertu poslala spíše na obnovu zničených křesťanských kostelů na Srí Lance než na rekonstrukci v penězích francouzské smetánky se topící katedrály Notre Dame.

Zdroj.

Tagy článku