„Tehdy se tomu ještě tak neříkalo… Je pravda, že po návratu z vesmíru jsem absolvoval doslova martýrium. Bral jsem to ale jako určitou daň, kterou musím zaplatit. Do vesmíru jsem přece letěl za peníze daňových poplatníků, i když tehdy se o tom takhle nemluvilo. Musel jsem se s co největším počtem lidí podělit o to, co jsem za dobu vesmírného letu zažil. Tehdy kosmonautika a vesmír opravdu zajímaly mnoho lidí. Byla jiná doba, nebyly počítače, digitální prostředky, internet, bylo mnohem těžší se něco dozvědět. Proto lidé chodili na besedy, četli knihy, časopisy… Osobní kontakt s člověkem, který byl tam nahoře, byl nenahraditelný. Lidé mě chtěli potkat, položit mi otázky, mluvit se mnou, ale nemohl jsem jejich zájmu nikdy úplně vyhovět. Bylo dlouhé období, kdy jsem nemohl vyjít ven, aniž by mě lidé nezastavovali, nepokládali otázky a neprosili o autogram… Jenže se nedalo vyžít jen tím, že jsem kosmonaut. Proto jsem se ještě v prvním půlroce po návratu z vesmíru v Košicích přeučil na pilota cvičného letadla L39 Albatros,“ říká Remek pro portál cas.sk o tom, jaký byl život po návratu z vesmíru.

Vladimír Remek je hrdý na to, že tu situaci zvládl. Podle něj se dnes lidem lehce hodnotí doba, která byla před 40-50 lety, rádi prý toto období nálepkují. „Ale můj let byl opravdu přelomový. Přede mnou do vesmíru letěli pouze občané dvou supervelmocí – Spojených států a Sovětského svazu. Toto bylo poprvé, kdy do vesmíru letěl člověk z jiného státu – z našeho Československa,“ vzpomíná kosmonaut. Podle něj to vnímali lidé po celém světě, i Remek si uvědomoval, že je to něco výjimečného. „Představte si, že letíte ve vesmírné lodi nad Jižní Amerikou a chytáte vysílání rozhlasu ze Země a slyšíte, jak ve španělštině nebo portugalštině mluví o Remkovi a Československu,“ přidává vzpomínky. Podle bývalého velvyslance to byl krásný pocit, byla to světová událost. Remek přidal i vzpomínku na setkání s francouzským kosmonautem, který mu řekl: „Víš, čím byl tvůj let zajímavý? Když jsem se dozvěděl, že letíš, řek jsem si, že to začalo! Dveře do vesmíru se otevřely pro všechny!“

Vladimír Remek se vyjádřil i k historii vesmírného boje mezi SSSR a USA, okomentoval přistání na Měsíci v rámci americké mise Apollo 17, a proč od té doby člověk na Měsíci nepřistál.

„Rozhodování o prvních vesmírných letech bylo čistě politické. To se týkalo první družice Sputnik i letu Jurije Gagarina, prvního člověka, který letěl do vesmíru. Američané byli velmi rozladění, že jim Sověti takto vypálili rybník, protože se sami považovali za vesmírnou velmoc číslo jedna. Prezident Kennedy proto vyhlásil, že do roku 1970 Američané přistanou na Měsíci. To splnili dobře a hned několikrát, ale potom už nebyl žádný další důvod kromě toho politického, aby v tom pokračovali. Politika už dnes nevyváží náklady na takový let. Až teď se téma letu na Měsíc znovu vrací. Uvažuje se, že by mohl být základnou pro lety dále do vesmíru. Předpokládá se, že starty z Měsíce budou jednoduší a lacinější než ze Země,“ říká Remek.

Kosmonaut Remek uvedl, že dnes už je rok v důchodu. Loni oslavil 70. narozeniny, a proto si myslí, že už má nárok na odpočinek. Podle něj život nikoho nešetří, ani kosmonauta. Ale stále má různé povinnosti, ale už nikde nemusí sedět osm hodin. Také uvedl, že se mu dlouhé léta o vesmíru nezdálo, ale v poslední době se prý takové sny vracejí.