A požár v katedrále Notre-Dame je právě takovou historickou událostí naší doby, píší ve svém článku pro The New York Times filosof Michaël Foessel a sociolog Étienne Ollion.

V pondělí večer, a to ještě předtím, než se požár podařilo uhasit a mnozí stále ještě hádali, zda dvě věže katedrály oheň vydrží, se tento incident stal jakýmsi symbolem. A nejen jedním. 

Někteří velmi rychle dospěli k závěru, že je požár v Notre-Dame zlověstným znamením zániku Francie. Někteří ochránci životního prostředí toho dokonce využili k tomu, aby vyzvali politiky k účasti na záchraně planety. Pokud jde o francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, ten slavnostně prohlásil: „Minulou noc jsme v Paříži byli svědky naší schopnosti k mobilizaci a jednotě, abychom to překonali.“

Francouzský prezident také ohodnotil hrdinství hasičů a dodal: „Stát a úřady jsou často podrobeny kritice. V takových chvílích se však všechen lid dovede sjednotit.“

Mohlo by se tak zdát, že se ohořelá katedrála stala symbolem, který stmelil rozdělenou zemi. A podle Macrona a také možností, jak znovu „najít nit francouzského národního projektu“.

„Za těmito vznešenými deklaracemi však nebylo možné si nevšimnout, že tento požár zaclonil jiný požár, pomalejší, ale rozlehlý, který hoří již několik měsíců, a jehož plameny se doslova dotýkají aut a nejlepších pařížských restaurací. Od listopadu vychází do ulic po celé zemi takzvané hnutí žlutých vest a demonstruje proti rostoucí nerovnosti či úpadku kvality života. Také tvrdí, že francouzská demokracie dostatečně nevyjadřuje jejich zájmy,“ připomínají Foessel a Ollion.

Historie umí být ironická. Nejznámější francouzská architektonická památka vzplanula právě ve chvíli, kdy měl Macron vystoupit s proslovem k národu, v němž mu chtěl vysvětlit, jak vláda hodlá tento sociální požár uhasit. Jeho projev tak byl odložen, což je pochopitelné, pozornost Francie byla během několika hodin soustředěna na historické centrum Paříže. 

Historie ale umí být také krutá. Veřejnost byla informována pouze o zlomku vládních projektů a je dost těžké si představit, že by tyto změny dokázaly obměkčit lid, s čímž vláda zřejmě počítala. Macronova vláda i nadále velmi vyhýbavě odpovídá na požadavky demonstrantů, kteří požadují zavedení daně z přepychu a zvýšení úrovně demokratické angažovanosti. 

To tedy svědčí o tom, že vláda i nadále odmítá jakýsi nátlak na bohaté a nehodlá uspokojit požadavky žlutých vest v oblasti daní.

„Nicméně, zatímco vláda naříkala, že je pokladna téměř prázdná, peníze na restauraci katedrály proudí jako řeka,“ připomínají odborníci.

Během několika hodin věnoval jeden z nejbohatších Francouzů, François-Henri Pinault, celkem 100 milionů eur na rekonstrukci Notre-Dame. Také šéf elitní značky LVMH Bernard Arnault nabídl částku 200 milionů eur. Během necelých dvou dnů se tak podařilo vybrat téměř jednu miliardu dolarů.

Avšak tyto dary nejsou jenom osobní záležitostí každého člověka, přijdou draze také stát. Podle mínění některých stoupenců žlutých vest darují tito filantropové pouze malou část svého obrovského bohatství, jež si nahromadili částečně díky neplacení daní, a které jsou potřebné k financování komunálních služeb. Přitom, s ohledem na to, že tyto dary budou použity k obnově národního dědictví Francie, má být jejich větší část osvobozena od daní, a to až na 90 %. Stane se tak v případě, že bude schválena příslušná novela zákona. 

Řada vládních agentur také nabídla svoji pomoc z poloprázdných rozpočtů. Vůdce konzervativní Republikánské strany a předseda rady regionu Auvergne-Rhône-Alpes, Laurent Wauquiez, nabídl vyčlenění dvou milionů eur ze stáních prostředků. Jeho příklad poté následovali i mnozí další.

„I když je rozruch kolem rekonstrukce Notre-Dame založen na dobrých úmyslech, může pouze zdůraznit pomalost vlády v poskytování pomoci lidem, jejichž životy byly podle některých zahubeny neoliberalismem a globalizací. Francouzské elity citují Victora Huga ve jménu záchrany katedrály, o které psal, ale zřejmě zapomněly na to, že Hugo napsal také román Bídníci. Je to smutný a nebezpečný signál. Tento druhý, významnější požár, nikdo dosud neuhasil,“ napsali závěrem Michaël Foessel a Étienne Ollion.