Aramejské písmo má původ v písmu proto-sinajském, podobně jako např. arabské, hebrejské, cyrilské, řecké a fénické. Jedná se o konsonantní (souhláskový) systém. Aramejština, jako jeden ze semitských jazyků byl svého času velice významný jazyk, nejen na Blízkém východě. V aramejštině jsou psány některé části Bible, aramejsky pravděpodobně mluvil Ježíš Kristus. Užívalo se ho k mezinárodním obchodům (podobně jako latiny či řečtiny) a k náboženským obřadům. Různými aramejskými nářečími zapisovanými hebrejským písmem je psána značná část Babylonského Talmudu a Jeruzalémského Talmudu.
Připomínám tématiku nejenom kvůli velice zajímavé nahrávce, svátku Pesach, který v pojetí kabaly (přijetí tradice, hebrejsky קבלה), tj. židovské mystiky znamená osvobození (osobně říkám, že se jedná o okno příležitosti), ale i kvůli znovuzvolení Bibi, Izraelského premiéra Benjamina Netanjahu (1949), požáru v židovské škole v Ruské federaci a smyslu několikahodinové večeře – seder (tj. pořádek, řád). Během večeře si židovské rodiny a komunity mimo jiné připomínají, že svoboda není samozřejmostí, musí se o ni bojovat, ale když ji nakonec získáme, uvalíme na sebe také nesmírnou zodpovědnost. V kontextu současného dění ve světě se nabízí pro příspěvek minimálně tři otázky: Jakou cenu platíme dnes za svobodu a demokracii? Máme skutečnou svobodu nebo jen její iluzi? Co znamená být věřícím (Židem, katolíkem či muslimem atd.) v moderním světě?
V tomto kontextu se nabízí připomenout historii druhé poloviny druhé tisíciletí, historii modernismu (kapitalismu a socialismu) s jeho industrializací, buržoazními revolucemi (holandské, americké, francouzské), historii centrální státní moci (na Rusi) a ruské státnosti a v neposlední řadě závěť (v překladu autora) poradce Donald Rumsfelda (1932), admirála Arthura Cebrowského (1942-2005): Státy, které se nepoddají globalizaci a nebudou ochotny přijmout americký světový řád, se musí vypořádat s barevnými revolucemi, s jejichž pomocí budou podřízeny Západu. Státy, které se podřídí (dobrovolně) globalizaci se za prvé stanou částí západní civilizace (kultury), to znamená, že přijmou západní hodnoty, a za druhé se bude od nich požadovat dát k dispozici západním korporacím přírodní zdroje.
Na cestě ke zničujícímu kultu dochází k výbuchům religióznosti Islámu. Západní profesionálové, znající polit-technologií vědí prezentovat religiozitu jako válku civilizací a pravděpodobně i transformovat ji do islámského antimodernismu. Svět, jehož jedna strana je postmoderní a druhá antimoderní vytváří globální vesnici. Ta se neobejde bez nacistické podpory. Jednu takovou podporu dostala západní společnost po konci druhé světové války formou přestěhování vědeckých pracovníků 3. Říše do USA, úspěšnou setbou ideového nacismu do některých forem islámské ideologie (například s pomocí ex-Mufti Jeruzaléma, arabského nacionalisty a muslimského vůdce v době britské mandátní Palestiny Mohamed Amín al-Husajní, cca 1893/1895-1974), a v neposlední řadě i nezničitelnou skutečností a platností principu: Město nemůže žít a existovat bez vesnice.
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce