Knihy a vzpomínky a všechna veřejná vystoupení sloužily k tomu, aby lidstvo nezapomnělo. Nebyl sám.

Jakže to říkal - dnes opět mnohými zle hodnocený - prezident Edvard Beneš na 1. sjezdu Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých po obětech nacismu v Praze 14. prosince 1945?

"Říkal jsem vám při jiné příležitosti, že máte všecko zaznamenávat a povědět, co jste zažili ve svých věznicích a koncetračních táborech. Ne snad jen proto, abyste vyložili nám všem svá utrpení, ale proto, abyste se znovu mohli bránit, až oni začnou s tou svou 'očisťovací' kampaní. Neboť na válkku v letech 1938-1945 se nesmí nikdy zapomenout.

Žezačnou, o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očišťováná přešli k útoku. Bude to nová reákce, která opět spiojí útok na pokrok sociální s útokem na naší svobodu národní a lidskou.

Buďte na tento úkol připraveni a mějte svá fakta, své záznamy, své vzpomínkypohotově, neboť nikde se tolik nezapomíná, jako právě v politice.

A proto bude zase nutno podržet všem našim odpůrcům z let 1938-1945 před očima to, co svět z jejich rukou zažil v Osvětimi, Dachau, Mauthausenu, Ravensbrücku a v řadě jiných německých mučíren.

Opakuji vám, na tuto válku se nesmí zapomenout, a aby se nezapomnělo, je ji nutno sebevědomě a důstojně, ve jménu práva a svobody, práva a pravdy, ve jménu lidskosti, živoucí, opravdové a správné lidskosti, stále a stále připomínat.  My, Češi a Slováci, máme na to plné právo ..."

"Mám na svém kontě příliš mnoho mrtvých, kteří ani nemají hrob, jejich popel spadl někde v Evropě do moře, do bahna, do polí, do lesů, do oken lidem, ketří o tom neměli ani tušení. Tak se snažím prodloužit ducha jejich promarněných životů, aby nebyly tak docela promarněny. Mám pocit, že jsem jejich mladší bratr, který je přežil a vrací jim dluh. Jistě bylo hodně nadanějších, ale ty zabili," napsal Arnošt Lustig.