Základní otázka: proč stoupá potřeba konzumace právě porno materiálu ve všech jeho podobách?

Přiznám se, že nevím. Velice dlouhou dobu jsme to sledovali ve spolupráci se Sexuologickým ústavem Praha, se všemi organizacemi, kde byli především lékaři, kde byli psychologové, psychiatři. Celá řada věcí prošla takovým zajímavým vývojem. Docela i rozdílným než v jiných postkomunistických zemích (po roce 1989). Celkově však [s jistotou] nevíme…

Dá se o tom třeba zaspekulovat, proč…?

Dochází k velkému odcizení. Lidé navazují vážnou známost v mnohem pozdějším věku než předtím. Přistupují k manželství později. I děti se rodí s mnohaletým „zpožděním“ (pozn. mají starší rodiče), než tomu bylo celé předcházející období od konce 2. světové války…

Jde-li o porno, hraje tu roli přirozený lidský voyeurismus? Kluci už ve školce nahlížejí rádi holkám pod sukně (první erotická zanícení malých kluků, Hynie: 1948, s. 93). Vidíme to v řadě filmů, na plakátech. I ženy pokukují po chlapech, jedno kolik jim je (ženám) let – viz americký seriál Chůva k pohledání (The Nanny): tři generace žen zde neustále hovoří o chlapech v častých erotických narážkách atd.).

Na tom není nic patologického. Člověk je zvědavý a zvídavý tvor. Co se sexuálního pudu týká, pak to platí obzvláště. I ve věku, kdy pudy vyhasínají, kdy hormonální výměna probíhá už jiným způsobem než celý dosavadní život, i v této životní fázi přetrvává zájem [o opačné pohlaví].

Co námitky puritánů, že přílišné ulpívání na pornu devalvuje samu ženu, jakožto asi hlavní hrdinku tradičních porno materiálů?

Puritáni jsou zvláštní kategorie. Jejich závěry jsou poplatné často těm údobím, v nichž se vyslovují. Jiným způsobem přistupoval k sexu puritán v 17. nebo v 18. století. Jiné to bylo v meziválečném období či současné době. Jde o proměnlivou záležitost.

Dle statistik je asi 50 % žen nespokojeno s výkony partnerů, a proto masturbují. Většinou (dle zdrojů) nepoužívají jako podpůrného prostředku porno. Muži masturbují z jiného důvodu než ženy, nicméně skoro vždy s pornem…

Zde hodně už záleží na celkovém zázemí. Na společnosti, ve které se tyto věci odehrávají. U nás ve střední Evropě je jiný přístup než třeba v Japonsku či v Tichomořské oblasti. Zde záleží nejen na tom, jak plyne čas, ale i na konkrétním kulturním prostředí.

Poměrně velké vášně vzbuzuje citlivé téma stran následující věci – myslím že i u Radima Uzla (v Umění milovat) se uvádí, že poskytuje-li stát obyvatelům kvalitní porno, minimalizuje se tím výskyt sexuálně motivovaných patologií. Lidé jsou určitým způsobem saturováni a spíše pak netíhnou k perverzím…

Ano, je to tak. Už na začátku 90. let jsem začal vydávat čtrnáctideník pro nejširší sexuální osvětu československý NEI Report. V redakční radě i v realizačním týmu byli především lékaři. Ti během porad, během všech našich schůzí a sezení velice hlasitě a velice důkladně argumentovali právě tím, že porno je velice důležitý ventil. Byl jsem překvapen, s jakou silou se této linie držela doktorka Jaroslava Pondělíčková-Mašlová, doc. Jaroslav Zvěřina, dr. Radim Uzel, dr. Josef Nesvadba. Je to tak, jak jste říkal.

Před pár dny se na pobočce Raiffeisen Bank v dolní části Václavského náměstí pár veřejně kojících matek uchýlilo k jakémusi happeningu za přítomnosti novinářů. Kojit či nekojit na veřejném místě? Ženský prs je součástí toho, co muže přitahuje, nelze hovořit o jakémsi pornografickém aspektu? Dříve se na veřejnosti nekojilo a nebyl s tím problém…

Kuriozita „taképorno“ na oficiální slovenské televizi; pořad o hudbě Repete (YouTube) (90. léta)

Pornografický prvek to nemá v žádném případě. Kouká-li se některá krmící z prsu matka, zda upoutala pozornost potenciálních pohlavních partnerů, to už je věc jiná. Prostě jde jen o kojení. Více nic. Senzace je uměle vytvořená. Je to v souvislosti s těmi bojujícími Američankami proti jakémukoli sexuálnímu harašení. Je to uměle vyvolaná záležitost.

Dá se o pornu vůbec mluvit bez moralizování?

Od roku 1990 jsme postupně procházeli různými definicemi, co to je pornografie, co není. Co je sexuální výchova, co je osvěta. Je to taková velká proměnná. Zde záleží skutečně na konkrétním kontextu. Klíčové vždy je, co je to za dobu a kdo jsou její protagonisté. Nepouštěl bych se do hlubších definic…

Stylová otázka: Rozdíl mezi pornem a erotickým materiálem?

Porno může zacházet do situací, které v dané chvíli stávající společnost může považovat za „vybočení z rytmu“, místy možná i na hraně zákona…

Není to rozpor? Porno jako „uvolňující ventil“ a pak ta hrana zákona? Neměli bychom fandit erotice, erotice jako umění?

Snad jsem se nechtěně dostal někam jinam. Ale ano, jistě, fandíme erotice. Porno je vytvářeno za účelem zisku. V tom je hlavní rozdíl. Jestliže je určitá poptávka, samozřejmě se najdou lidé, kteří vyhoví za peníze. Dále už jde o masové šíření. Nejedná-li se o násilí, zneužívání lidí, zcela tabu jsou děti, pokud nedochází k excesům, je porno prostě zboží.

Jde tedy spíše o byznys pro byznys, hovoříme-li o pornu? Nehrozí, že národ je vychováván, aby se naučil mechanicky používat porno?

Dávám vám za pravdu. Je to byznys.

Děkujeme za rozhovor.

Závěrem – otázky jsme formulovali 1) především na základě reflexe současné internetové statistiky. 2) Podružné dotazy byly motivovány četbou níže uváděných zdrojů.

Zdroje:

Stoneová, M; Stone, Abraham: Kniha o manželství. Praha 1936.

Hynie, Josef: Sexuální život a jeho nedostatky. Praha, 1948.

Inge and Sten Hegeler: anABZ of Love, Press Ltd, Tiptree. Essex. 1969

Bauman, Milan: Labyrint říše rozumu. Praha, 1985.

Uzel, Radim: Umění milovat. Most. 1990.

Dawkins, Richard: Sobecký gen. Praha, 1998.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce