Podle jejích slov výzkumy ukázaly, že bez plnohodnotné účasti žen v otázkách jaderných technologií je pravděpodobnost přijetí nebezpečných rozhodnutí a neplnění dosažených dohod vyšší a inovační myšlenky se ignorují.

Novinářka podotýká, že také podle výzkumu chování představitelů obojího pohlaví v modelovaných scénářích války, který provedlo Londýnské královské společenství v roce 2006, je mužům více vlastní sebejistota než ženám. Kromě toho bylo ve vědecké studii zjištěno, že sebejistota přivede nejpravděpodobněji k přijetí rozhodnutí o útoku na předpokládaného nepřítele.

Kromě toho výzkumy v mírotvůrčí sféře ukázaly, že dvoustranné jaderné dohody podobné Smlouvě o nešíření jaderných zbraní by byly také pevnější, kdyby v nich hráli větší roli ženy.

Autorka zdůrazňuje, že v současné době ve složení delegací na mezinárodních jednáních o nešíření jaderných zbraní tvoří ženy jen jednu čtvrtinu. Na druhé straně na konferenci z roku 2015 o plnění smlouvy o nešíření jaderných zbraní 33 zemí, včetně Íránu, Iráku, Egypta, Libye a Sýrie, které měly kdysi své jaderné ambice, poslaly delegace, které se skládaly výhradně z mužů.

Ženy však hrály svou roli v jaderné bezpečnosti a ve formování politiky už v 50. letech minulého století, kdy bylo v CIA 20 procent žen, píše komentátorka. Některé ženy jsou známy svou účastí v řešení těchto problémů – například Wendie Shermanová, kterou bývalý prezident USA Barack Obama vyznamenal medailí národní bezpečnosti za její činnost pro dosažení dohody na snížení jaderné aktivity Íránu.

Nicméně v období 1970 až 2019 zastávaly ženy pouhých 11 ze 68 vedoucích úřadů na Ministerstvu zahraničí USA, pouhých 5 ze 63 na Ministerstvu obrany a mezi 21 poradci prezidenta USA pro národní bezpečnost byly jenom dvě ženy.

Novinářka v závěru píše, že zvyšování úlohy žen ve světě není jen problém sociální spravedlnosti, je mnohem větší, protože v otázkách jaderné bezpečnosti se skrývá největší riziko a svět si nemůže dovolit odmítnutí inovací a talentů.