„Jedná se o vážný problém. Například kostel La Madeleine v Paříži se před našima očima hroutí. Kostel sv. Augustina byl zrenovován, ale také se rozpadal. Na chodník padaly kameny. Zachování francouzského kulturního dědictví je tedy vážným problémem. To platí jak pro venkovské kostely, tak pro katedrály. Nejde jen o Notre-Dame. Nebudeme popírat, že je restaurování velmi drahé. Politici o to nemají zájem. Stále tak existuje mnoho historických památek ve špatném stavu... Za prvé, je to velmi nečekané. Probíhaly tam restaurátorské práce, radovali jsme se z možnosti obnovení. A za několik dnů byla budova v troskách a byla téměř úplně zničena,“ prohlásil.

Odborník se pokusil odpovědět také na to, zda by daná katedrála mohla být obnovena na svou původní podobu.

„Obnovena byla například i Katedrála v Remeši, která byla zcela zničena během první světové války, stejně jako Varšavská katedrála. Existují restaurátorští mistři, existují náčrty, spousta fotografií, vše bylo jasně zdokumentováno, což znamená, že je určitě možné dosáhnout přesné shody... Vitráže jsou také zdokumentovány a jsou zde umělci, kteří je dokáží obnovit. Samozřejmě to budou kopie, nikoli originály, ale můžete je obnovit,“ dodal k věci odborník.

V souvislosti s tragédií poznamenal, že katedrála vydělovala všechny radostné a smutné události v dějinách Francie a kombinovala styly z různých období.

„Stavební práce se táhly téměř 50-60 let a pak se budova neustále vylepšovala a přestavovala. V 19. století bylo realizováno mnoho prací, v 16. a 17. století byly zhotoveny dekorace a oltáře, takže se stavba nezastavila. Existují vrstvy každé éry, a proto katedrála odráží různé styly francouzské architektury a malby,“ řekl závěrem.