Jako jedna z prvních otázek na portálu zaznělo to, zda dnes Maroš Šefčovič lituje svého rozhodnutí kandidovat na post prezidenta Slovenské republiky. Místopředseda Evropského komise se dostal do druhého kola voleb, kde nad ním nakonec zvítězila advokátka Zuzana Čaputová.

„Určitě ne. Účast ve volbách jsem v dobrém smyslu slova považoval za vlasteneckou povinnost,“ reagoval na otázku.

Poté dodal, že kandidoval proto, že chtěl, aby si Slovensko zachovalo obraz proevropského státu a aby nevzniklo riziko, že se do Prezidentského paláce dostane někdo z nesystémových kandidátů. To by dle jeho názoru bylo nebezpečné.

„Jsem rád, že si naše země po těchto volbách udržela dobrou image, a že jsem přispěl k tomu, že do volebního finále nepostoupil nějaký nesystémový uchazeč,“ okomentoval věc.

Šefčovič se zamyslel také nad tím, co stálo v cestě jeho úspěchu, i když byl zpočátku horkým adeptem na vítězství.

Nejprve se prý musel poprat s tím, že ho na Slovensku zase tolik lidí neznalo, a to i přesto, že je doma často. Druhé kolo tedy rozhodně nemohl považovat za samozřejmost. Poté prý musel velmi rychle pochopit, že ani hlasy od středu nalevo nebyly jasné. Stejně tak si myslí, že za výsledkem voleb stála i nízká volební účast.

„Ano, nízká účast v druhém kole, hlavně na venkově, nakonec zřejmě rozhodla o výsledku. Přestože jsem třikrát procestoval všechny regiony Slovenska a snažili jsme se mobilizovat. Celé politické spektrum se musí zamyslet nad důvody, proč chodí volit stále méně lidí a proč jsou připraveni volit antisystémové politické subjekty. Tento problém nikam neodchází,“ domnívá se diplomat.

To však nejsou všechny důvody, které „připravily“ Šefčoviče o vítězství. Sám politik totiž přiznal, že velmi pocítil, jak je společnost rozdělená. A tom všem dle něj byly o volby. Nepříjemně ho překvapilo zejména to, že se příliš mluvilo o minulosti a naopak, mnohem méně o budoucnosti či o volebním programu.

„Stejně mě zaskočila blesková změna přístupu některých médií k mé osobě - ​​korektní byla k Marošovi Šefčovičovi jako komisaři a dramaticky jiná k Marošovi Šefčovičovi jako kandidátovi s podporou Směru-SD. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si zvykl na velkou míru agresivity,“ prozradil.

V rozhovoru dále přiznal, že sám nevedl špinavou kampaň proti kandidátům a na nikoho neútočil. Podotkl však, že se sám občas cítil terčem antikampaně.

„Lidé v mém volebním týmu hned v lednu zjistili, jaký jsem člověk, že chci vést korektní a věcnou kampaň. Obecně však platí, že klást věcné, byť tvrdší otázky, patří k demokratické diskusi. Nelze automaticky mluvit o agresivní taktice. Naopak, já jsem se často cítil jako terč antikampaně,“ řekl.

Své pocity pak vysvětlil například zpochybňováním jeho právnického titulu, ale také mediálními útoky na jeho manželku či jeho podporovatele, kteří mu finančně přispěli na transparentní účet.

„Někdy jsem měl pocit, že to jde za hranu, určitě za takovou, co znám z předvolebních kampaní ve státech západní Evropy,“ domnívá se politik.

A co v závěru poradil systémový politikům? Dle jeho názoru by určitě neměli ignorovat voliče a spíše by měli hledat témata, které je osloví a přitáhnou zpět do demokratického hlavního proudu. Jedině tak nebudou pokukovat po návrzích rychlých radikálních řešení, které ve skutečnosti nic dobrého znamenat nemohou.

„Toto je přitom výzva nejen na Slovensku, ale i jinde v Evropské unii – umět si získat voliče v boji proti antisystémovým politikům,“ pronesl závěrem.