O zajímavou zprávu se podělila agentura Reuters. Vyšlo najevo, že evropské rafinerie ropy „platí“ za sankce USA proti Venezuele a Íránu tím, že kupují drahou ruskou ropu. A právě kvůli velké konkurenci evropských podniků o ruskou ropu značky Urals stoupla cena této značky na výši, která nebyla zaznamenána z doby do krize 2013.

Je to ale velmi jednoduché.

Ropa z Íránu a Venezuely měla nahradit na globálních hospodářských trzích rostoucí americká těžba. Je všeobecně známo, že její objem v USA dost rychle roste, že se export má zvýšit koncem letošního roku, po spuštění nové infrastruktury. USA tedy potřebují pro odbyt svého černého zlata nové trhy, které se dají nejlépe dobýt, z hlediska nynějších washingtonských ekonomů, restrikcemi politické povahy proti těžbě konkurentů.

Avšak americká ropa nedokáže nahradit íránskou a venezuelskou, poněvadž nejen patří hlavně k lehčím druhům, ale má také nízký obsah síry. Právě proto, mimochodem, Venezuela tolik zajímá americké naftaře: směs těžké venezuelské ropy s lehkou americkou je téměř ideální.

Jenže je to z hlediska odběratelů a také amerických ropných a zpracujících odvětví. Na globálním trhu nediktují podmínky výrobci, ale právě finančníci a vše, co je zajímá, je cena zboží, jež má být kvůli sankcím nahrazeno.

V daném případě jde o rozdíl technologií evropských a amerických rafinerií. Místo toho, aby kupovaly lehké americké druhy, byly evropské rafinerie nuceny konkurovat mezi sebou, aby dostaly co možná nejvíc střední kyselé ruské Urals, což způsobilo samozřejmě prudký pád spreadu (rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou) této značky na rekordní úroveň od roku 2013.

Věc tkví v následujícím.

V Evropě má obvykle spread ruské Urals diskont minimálně jeden dolar vůči měrné severomořské značce Brent, která je pro evropské trhy markerovým druhem. Ale v poslední době se tento diskont značně snížil. Právě díky tomu, podle odhadu Reuters, si Rusko vydělalo v březnu dodatečně 140 milionů dolarů na dodávkách po moři a ropovody v porovnání s říjnem, který agentura považuje za vztažný bod srovnávání. Tehdy ještě neplatily sankce. Situace nemá trend k zlepšení (pro Evropany). Naopak, do hry vstupují dodatečné faktory, jež pouze zhoršují situaci v subkontinentálních rafineriích.

Pro evropské rafinerie končí například dodávky podle jarních smluv. Přičemž blízkovýchodní výrobci surové ropy z Perského zálivu se stále víc zaměřují na asijské trhy. Saúdská Arábie, jako hlavní hráč, je nucena převzít objemy, které vypadly kvůli americkým restrikcím. Například mezi říjnem 2018 a letošním březnem snížila téměř dvakrát export do Evropy, poněvadž na asijských trzích mají mnohem lepší ceny a doprava je rovněž snazší. Irák také snižuje dodávky do Evropy, což se dalo předvídat, přičemž dost podstatně, přibližně o 40 %.

Výsledek amerických sankcí vypadá teď pro Evropu dost názorně.

Vše je docela jednoduché: finanční byrokrati z celého světa, včetně, bohužel, Ruska, vypadají a myslí přibližně stejně. Když přijímají rozhodnutí ohledně exportní expanze a souvisejících ropných sankcí, má pro ně černé zlato pouze peněžní hodnotu. V amerických učebnicích finančního managementu popisují ropu nikoli jako nerostné bohatství země, které je třeba vytěžit, zpracovat a prodat, ale výhradně jako finanční nástroj.