K dalšímu progresivně výchovnému kroku přistoupila jedna ze základních škol ve Španělské Barceloně.
„Školní komise pro rovnost pohlaví“ rozhodla o stažení asi 30 % knížek z tamní knihovny z důvodu, že jsou příliš „sexistické“. Mezi nimi například Karkulku nebo Šípkovou Růženku. Každý musí přeci uznat, že se jedná o odporně genderově nevyvážené pamflety, na nichž jsme my, naši rodiče a prarodiče byli nuceni v mukách vyrůstat. A nejedná se zdaleka o první výstřelek genderového šílenství.
„Základní škola Taber v Barceloně vyřadila z oddělení knihovny zhruba 30 procent knížek. Rozhodla o tom školní komise pro rovnost pohlaví. Podle jejich uvážení bylo zhruba 200 knížek z jejich nabídky ‚sexistických‘. Čtení takových knih přispívá k šíření stereotypů o mužské a ženské roli,“ napsal s odkazem na španělská média například server Extra.
„Jako kritérium při hodnocení sloužilo mimo jiné to, kolik postav v příběhu je mužských a kolik ženských, jaké role v pohádce zastávají a kolik je v ději násilí,“ píše pak třeba server iDnes.
Ve švédském Malmö od loňska svatá Lucie, na stejnojmenný svátek, nemusí být dále ženou. Jedna z nejstarších švédských zimních tradic je spojená s oslavami probíhajícími i jako neoficiální soutěž krásy. Loni organizátoři rozhodli, že Lucie nemusí být žena a vybere ji komise na základě pohovoru a skutků adepta učiněných během roku.
Známá dětská pohádka s mašinkou Tomem se loni dočkala změn a v zájmu pokroku genderového a multikulturního pokroku byla vyvážena novými postavami.
V Anglii zase již na čtyřicet škol zakázalo studentkám nosit během vyučování sukně a dívkám bylo nařízeno nosit kalhoty, aby bylo vyhověno transgenderovým osobám.
A ani my nezaostáváme za Západem. Před dvěma lety se u nás strhla hysterie okolo zcela nevinné dětské čítankové básničky „Maminka“ od Jiřího Žáčka. Ta podle některých předkládala dětem dávno přežité stereotypy. V šílenství se angažoval třeba dokumentarista Vít Klusák, který na sebe upozornil například fake news filmem o naivně přihlouplém nacistovi Daliborkovi, který Klusák dezinformačně označoval za dokument.
Tož pokrok nezastavíme. To je jasné. Jen jsem rád, že alespoň Smolíček Pacholíček, který žije s Jelenem, Pat a Mat, Křemílek a Vochomůrka nebo Jů a Hele nám zůstanou. U nich totiž existuje jistá teoretická šance, že by mohli patřit mezi jisté – v současné době preferované – menšiny.
A kdyby náhodou „genderové“ nebo „multikulturní“ komise shledaly, že snad některá za našich pohádek má jisté nedostatky, mohou nám je převyprávět jako svého času pan Donutil v České televizi v „Pravdivém příběhu o Sněhurce, která měla jednu velkou vadu, totiž pleť bílou jako mléko“.