PŘÍSPĚVKY OD HODIE 

Před nedávnem spatřila světlo světa knížka nazvaná Apologetická abeceda dějin katolické Církve, v jejímž záhlaví jsou uvedeni dva autoři, které od sebe dělí bezmála století.: Pater Konrád Kubeš a PhDr. Radomír Malý. Jak je to možné? Pater Kubeš psal svou knihu na obranu katolické víry a Církve těsně před únorem 1948, tedy v době, kdy druhému z autorů byl pouhý rok. Po nástupu komunistické totality však kniha nemohla být z politických důvodů dokončena a zůstala přes sedmdesát let ve stavu torsa. Cenného textu se až v loňském roce ujal druhý autor, katolický historik Radomír Malý, aby jej dokončil.

Když pater Kubeš práci na knize započal, vstupoval tím vědomě do ideového zápasu s agresivní proticírkevní propagandou, která se tehdy na východní straně spouštěné železné opony rozjížděla plnou parou. Proti generalizujícím odsudkům se snažil postavit věcnou a historickou argumentaci, kterou by odhalil kritiku buď jako nepravdivou, nebo účelově zveličenou či jednostrannou. Ze zkušeností s proticírkevní propagandou poznal, že je „konstruována“ tak, aby ke každému „náboženstvím zavánějícímu“ kulturnímu tématu (posmrtný život, Vánoce, stvoření světa…) byla hned po ruce jednoduchá odpověď ve stylu: „Bůh není, protože astronomové ho v nebi neviděli!“ Kubeš proto své obranné argumenty uspořádal do encyklopedických hesel, aby věřící nebo hledající člověk mohl ve stručné podobě nahlédnout problém také ze strany nauky katolické.

Doba, ve které žijeme, je sice v mnohém odlišná od padesátých let minulého století, jednostrannost a mělkost protikatolických výpadů je však prakticky stejná. Navíc se vynořily závažné negativní jevy v Církvi samotné, s nimiž je třeba se vypořádat: jednak akceptace scestných věroučných názorů částí laiků i duchovních, včetně mnohých hierarchů, a jednak zločinné, vpravdě satanské činy pederastů v kněžské sutaně. Tyto skutečnosti jsou důvodem, proč bylo po mém soudu správnou úvahou dokončit dílo patera Kubeše a zároveň ho doplnit novými aktuálními hesly. Radomír Malý, dlouholetý křesťanský aktivista, svědek útlaku Církve v době totality a její neúnavný obhájce, se do tohoto úkolu pustil s neutuchajícící bojovností a, jak se říká, otevřeným hledím.

Nutnost vtěsnat do sevřeného útvaru slovníkového hesla co nejvíce informací, stejně jako vlastní průbojný charakter, nutí Malého k úspornému a místy až příkrému vyjadřování, svůj výklad však předkládá jako ve svých historických textech vždy, bez sebemenšího kalkulu, v čistotě svého přesvědčení, připraven vést s možnými oponenty solidní, na argumentech spočívající diskusi. To je z hesel Apologetické abecedy při vší jejich razanci zřejmé.

Někdo by se nicméně mohl ptát, není-li takto pojaté dílo do jisté míry přežitkem, má-li vůbec své publikum. Skuteční katolíci přece většinu informací uvedených pod jednotlivými hesly znají a nepřátele Církve, ať již vnější nebo vnitřní, patrně nelze tímto způsobem oslovit. Hrozí tedy „Abecedě“, že bude jen „přesvědčovat přesvědčené“ nebo klouzat po stěně odporu jako onen příslovečný hrách?  Myslím, že tomu tak být nemusí a dovolím si to ilustrovat na vlastním příkladě. Katolickou víru jsem přijal za studií během osmdesátých let a nemalou roli při tom sehrávalo poznání, jak velice a jak zle se Církvi křivdí. Jako student historie jsem byl s tímto poznáním při četbě pramenů znovu a znovu konfrontován a velmi mě zajímalo, jak se k tomu či onomu tématu sama Církev staví. Odpovědi jsem tehdy, v době končící normalizace, hledal těžko, často jen mezi řádky v knihách solidnějších autorů. Velmi bych tehdy ocenil encyklopedii, jež by mě stručným heslovitým jazykem v biblickém stylu: „Ano- ano, ne-ne“ informovala o tradičním katolickém náhledu na konkrétní problém. Dnes, v době mohutného zmatení ve světe i v Církvi může být myslím Apologetická abeceda ještě užitečnější. Jako první pomoc těm, kteří o ni stojí.

Vydavatelem knihy je nakladatelství Sypták, kterému za tento počin, stejně jako autorům knihy, patří zasloužený dík.

Petr Bahník