Portál píše, že podle profesorky Kim Haines-Eitzenové je identita ďábla jiná, než jak je prezentována v jedné z knih Nového zákona. Ďábel je v ní popsán jako velký červený drak se sedmi hlavami, mohutným ocasem a deseti rohy. Tato bestie prý zničí třetinu Slunce, Měsíce a hvězd a řítí se na nebe, kde zápasí s Michaelem a anděly. Nakonec je strašidelné monstrum poraženo, spoutáno a hozeno do propasti na tisíc let.

Odbornice na křesťanství a judaismus však tvrdí, že pravým ďáblem není žádná příšera, ale římský císař Nero. V pořadu Příběh boha uvedla, že číslo 666, se kterým je spojována identita satana, souvisí s císařem. Právě toto číslo totiž odpovídá numerické hodnotě Nerova jména v hebrejštině.

„Souvisí s politickým tvrzením o původu zla a s tím, kdo je za něj zodpovědný. Číslo 666 ukazuje na Nera, který vládl Římské říši v letech 54 až 68 našeho letopočtu,“ vysvětlila Eitzenová.

Potenciální slabina této teorie však spočívá v tom, že některé části Bible spojují s tímto monstrem číslo 616. A to by mohlo souvislost s uvedeným císařem vyvracet. I na to má však odbornice odpověď.

„Číslo 616 je však zase numerická hodnota jména Nero v latině a zní Nero Keiser,“ dodala Eitzenová.

Navíc, i v Dopisu do Pergamu posílá Jan církvi varování, že satan žije mezi členy jejich sboru a že se jeho trůn nachází uprostřed. Římany dobyté království Pergama v malé Asii bylo v té době hlavním městem této římské provincie. Někteří učni i nadále považovali za svého Boha Dia nebo uctívali chrám zasvěcený římskému císaři Augustovi.