„Jsme přesvědčeni, že české orgány a magistrát nesmí podporovat, ale musí bojovat proti takovým ohavným činům, které poškozují dvoustranné vztahy,“ napsala Zacharovová.

Uslyší v Praze výzvu Moskvy?

„Je vidět, že ničení památníků Rudé armády je v České republice problém. Nejedná se sice o plánovanou státní politiku jako v zemích Pobaltí nebo Polsku (což by bylo ještě horší), ale jedná se o jednoznačný vandalismus,“ řekl v rozhovoru pro Sputnik pražský politolog Jan Miklas.

Miklas: Najednou se zdálo, že máme tuto dětskou nemoc nezralé společnosti za sebou. Ale ne. Proč? V první řadě lze uvést globální geopolitický kontext, kdy je ze strany části západních politiků, médií, intelektuálů i armádních činitelů zejména USA, NATO a také České republiky vytvářen mezi veřejností obraz Ruska jako nepřítele. Například před několika dny jsme se dozvěděli, že (cituji) „Severoatlantická aliance kvůli stále agresivnějšímu chování Ruska posílí bezpečnostní opatření v oblasti Černého moře včetně užší námořní spolupráce s Ukrajinou a Gruzií. Shodli se na tom ministři zahraničí zemí NATO ve Washingtonu, kde si připomněli 70. výročí založení Aliance”. V českých médiích jsou informace o Rusku nesmírně negativní, jako by se tato obrovská země ponořila do temnoty. Totéž se promítá i do vnímání historie a v souvislosti s tím jako k vedlejšímu, často i záměrnému propagandistickému efektu dochází ke znevažování a relativizaci klíčových zásluh Rudé armády a Sovětského svazu na osvobození Evropy od nacismu ve prospěch západních spojenců a podprahové podsouvání ideje, ve které je Sovětský svaz staven na roveň Nacistického Německa. Například stále častěji se prosazuje tvrzení, že 2. světovou válku rozpoutal Sovětský Svaz spolu s Nacistickým Německem napadením Polska, místo skutečnosti, že 2. světová válka začala Hitlerovým napadením Polska, a k tomu se ještě taktně zamlčí předcházející snaha Polska domluvit se s Hitlerem proti SSSR. Už tímto malým posunem se tak v očích veřejnosti zcela delegitimizují zásluhy Sovětského svazu a Rudé armády. Mezi další nástroje delegitimizace připočtěme i „memy“ typu: Rudá armáda znásilňovala, kdyby nebylo západní pomoci, SSSR by prohrál, vojáky Rudé armády hnali do boje „bodáky“ NKVD, vojáci Rudé armády postrádali „západní“ civilizační návyky – byli to barbaři, Prahu osvobodili Vlasovci ne RA, apod. Tato politika lži a nenávisti vůči Rusku vychovává vandaly.

Ale proč je tato propaganda účinná zvláště v zemích bývalého východního bloku - od Ukrajiny až po Českou republiku, kde tento jev dosahuje často až absurdních a hysterických rozměrů?

Bohužel jsem v Česku neslyšel jediného politika mimo zástupce KSČM, který by tento vandalismus odsoudil, anebo byl za něj trestně stíhán se všemi z toho vyplývajícími důsledky. Místo toho naopak lidé jako starosta Prahy 6 bojují za odstranění sochy maršála Koněva s nevyřčeným sdělením, že na vině jsou nikoli vandalové, ale socha samotná. Nelze se tak divit, že tito vandalové se cítí naprosto beztrestní a možná si dokonce myslí, že dělají záslužnou činnost. Ostatně mohou si brát příklad z umělce Davida Černého, který v roce 1991 spolu s aktivisty přetřel sovětský tank na růžovo jako symbol „sovětského útlaku“. Tento dávný akt je vnímán liberálním mainstreamem jako normál a dodává pocit beztrestnosti někomu, kdo si vybíjí svoji frustraci na památnících.

Vypadá to tak, že mrtví hrdinové platí za nenávistnou politiku vůči současnému Rusku.

To je hrozné! Ale z pohledu člověka žijícího v EU by se to dalo odbýt slovy, že jsou to stejně jen historické spory, které pro současnost nemají význam. Tak uvažuje alespoň většina obyvatel v zemích EU, pro které je 2. světová válka stále vzdálenější a ponechává tak prostor menšině velmi aktivních protiruských aktivistů v jejich propagandě. Jenže odkaz vítězství Sovětského svazu nad nacismem je dnes aktuální víc než jindy. Dnes, kdy USA, Evropu i Latinskou Ameriku zachvacuje postupující nacionalismus a pravicový radikalismus, zoufale chybí příklad, který ukazuje názorné a morálně vysoce hodnotné vítězství nad zlem a temnotou nacismu, který znamenalo právě vítězství Sovětského svazu. Poukazování na hodnoty „liberální demokracie“ v opozici proti současnému nástupu radikální pravice nepomůže, zvlášť když lidé nejsou slepí a vnímají velmi dobře, nakolik je toto volání liberálních politiků pokrytecké, když na jedné straně oprávněně alarmují před hrozbou krajní pravice, ale na druhé straně ji zcela přehlíží či dokonce tiše podporují. Mám na mysli to, že dnešní politici totiž ve své nenávisti vůči Rusku i jeho historickému dědictví v podobě vítězství SSSR nad nacismem raději zavírají oči nad růstem neonacismu na Ukrajině, nebo pochodujícími veterány SS v Pobaltí - v zemích EU, než by přiznali fakt, že hlavní zásluhu na porážce nacismu i jeho současných intelektuálních pohrobků měl právě Sovětský svaz.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce