Marian T. Horvat, Ph.D.

Podívejte se na video zde

Návštěvníci se seřadili do fronty, aby pozdravili Františka během jeho jednodenní návštěvy Svaté chýše v Loretu 25. března 2019 na svátek Zvěstování Panny Marie. Když se sklonili, aby políbili jeho papežský prsten, symbol jeho autority, František dal svrchovaně najevo, že si nepřeje žádnou část starobylého, úctyhodného obřadu. Abychom byli přesní, jeho „papežský“ prsten je [ve skutečnosti] biskupský prsten, protože odmítnul užívání mnoha symbolů papežství jako takových.

Když se ironicky usmíval, proměnil své odmítání onoho gesta na novou papežskou hru. Bylo to jako by říkal: „Podívejme se, jak rychle umím ucuknout rukou a postrčit ohromeného věřícího dál. Ha, ha! Podívejte, jak pokorný jsem.“ Dokonce zašel tak daleko, že chytnul pravou ruku neústupné příznivkyně, která se snažila pokleknout, a důrazně ji odstrčil, aby ji poslal dál.

Po početných ucuknutích bleskovou rychlostí – jak to se zamrzlými falešnými úsměvy pozorovali mladý biskup a starý mnich – František nakonec nalezl dva mladé v neformálních námořnických tričkách, kteří jej zdravili, jak to má rád: Vzali jeho ruku a uchopili ji jako rovný s rovným. S těmito dvěma se pozastavil, aby jim dal čas navíc. Zdálo se, že jej žádají o požehnání pro nějaké obrázky a růženec, na což jim odpověděl dvěma zdviženými palci.

Tato nová revoluční hra podle mě odhaluje nejen rovnostářského a hrubého ducha, na což už jsme si zvykli. Onen rezervovaný úsměv škodolibé radosti, když odtahuje svou ruku, odráží velkou nenávist k okázalosti a moci nejvyššího úřadu Církve, který zastává, spolu s opovržením vůči těm, kteří jej ještě uznávají.

Odmítání papežské autority

Každý biskup obdrží v době svého svěcení biskupskou berlu, kříž a biskupský prsten. Od dob Franků byl tento prsten nošen jako znamení biskupské cti a věrnosti (signum pontificalis honoris a signaculum fidei). (1) Je to symbol jeho úřadu a reprezentuje jeho věrnost a snubní pouto s Církví.

Žádný problém pro Františka sklonit se a políbit ruce židovských přeživších koncentrační tábory nebo nově vysvěcených progresivistických kněží, kteří jsou, pokud jde o úřad a situaci, jasně pod ním

Vždy to bylo pro věřící před Druhým vatikánským koncilem zvykem uklonit se a políbit prsten biskupa jako znamení úcty jeho úřadu. Církev vlastně po staletí udělovala odpustek katolíkům, kteří uctívají prsten papeže, kardinálů a jiných prelátů. (2) Odpustky jako líbání prstenu však od Druhého vatikánského koncilu přestaly být v oblibě.

Papežův prsten má zvláštní význam, protože on drží nejvyšší úřad v Církvi a je mu propůjčena nejvyšší moc. Proto líbání papežského prstenu jako prostředek uctívání papeže jako svrchovaného pontifika byl normální protokol u papežského dvora. Existoval dokonce zvláštní dvorský obřad nazývanýbaciamano, kdy se návštěvníci Vatikánu seřadili do fronty, aby pozdravili papeže a políbili papežský prsten.

Tento obyčej je od pontifikátu Pavla VI. v úpadku, jak se pokoncilní papežové – vytrvale a vědomě – posunovali k tomu, aby tento obřad a symboly papežství vymýtili. Od Druhého vatikánského koncilu jsme s bolestí pozorovali desakralizaci naší Svaté Církve nejen v liturgii, ale také v obřadech a obyčejích.

Zpět Zdroj Vytisknout Zdroj