O  PRVNÍ  CESTĚ  HLAVY  KATOLICKÉ  CÍRKVE  NA  ARABSKÝ  POLOOSTROV

                                                                                                          Dr. Martin JANEČEK

    V čísle z 12.-18. února 2019 listu „Katolický týdeník“ bylo několik článků o první návštěvě Svatého Otce na Arabském poloostrově, kde podepsal zásadní společnou deklaraci s muslimy. Podstatná část této deklarace je v týdeníku otištěna. Spolu s papežem Františkem jí podepsal, 4. února 2019, v Abú Zabí ve Sjednocených arabských emirátech, vrchní imám univerzity Al-Azhar v Káhiře Ahmed at- Tajíb.

    Nazvaná „Dokument o lidském bratrství“, deklarace byla vypracovaná společně křesťany i muslimy, v italské a arabské verzi. Je v ní, na příklad, řečeno: „Neexistuje násilí, které by se dalo ospravedlnit náboženstvím.“

    Osobně si myslím, že křesťané i jiní lidé dobré vůle mohou s muslimy spolupracovat na obhajobě určitých hodnot.

    Dokument, na příklad, říká: „Ačkoli uznáváme pozitivní kroky, které naše moderní civilizace učinila na poli vědy, technologie, medicíny, průmyslu a blahobytu - zejména v rozvinutých zemích-, zdůrazňujeme, že spolu s tímto obrovským a cenným historickým pokrokem, dochází k etickému úpadku a k oslabení duchovních hodnot i smyslu pro zodpovědnost.“

    A jinde: „Je zřejmé, jak podstatná je rodina jakožto základní buňka společnosti a lidstva, která přivádí na svět děti, živí je, vychovává a poskytuje jim solidní morálku a rodinnou ochranu. Napadání instituce rodiny, znevažování nebo pochybování o důležitosti její role, je zlo, které je v naší době jedním z nejnebezpečnějších.“

    Nebo: „Odsuzujeme veškeré činy, které ohrožují život jako genocidy, teroristické skutky, násilné přemisťování, obchod s lidskými orgány, umělé potraty, eutanázii a politiku, která to podporuje.“

    Domnívám se, že s tím vším je třeba souhlasit a že ti, kdo se hlásí k dědictví Bible, a všichni lidé dobré vůle, mohou tyto hodnoty hájit, společně s muslimy, proti dekadentním a perverzním silám současného světa.

   Kde už je dokument méně jasný, je tam, kde říká: „Terorismus, ohrožující bezpečnost, není způsoben náboženstvím, kterým teroristé manipulují, nýbrž nahromaděnými, pomýlenými interpretacemi náboženských textů.“

   

    Ve svém čísle ze září 2018, časopis „Slovo z Jeruzaléma“ uveřejnil zajímavý článek o knize Davida Nekoly „Islám a terorismus“, uveřejněné nakladatelstvím Lukáše Lhoťana v Pstruží, v roce 2017.

    Zmíněný časopis je vydáván českou a slovenskou sekcí Mezinárodního křesťanského velvyslanectví, Jeruzalém (International Christian Embassy, Jerusalem - ICEJ). Jeho adresa je Na Žertvách 23, 180 00 Praha 8, tel. 725 854 354, e-mail: [email protected]

   Zmíněný článek napsala Ivana Kultová, pod titulem „Potřeba kritického a obezřetného realismu.“ Varuje v něm před „naivním a sebevražedným idealismem ve vztahu k muslimům.“

    Říká na příklad: „Rozborem historie samotného pojmu terorismus i islámského učení a praxe v jeho různých aspektech během dějin i současnosti dospívá autor k jednoznačnému závěru, že terorismus nepředstavuje v islámu jakési extrémní vybočení, nýbrž je stálým, základním a nepominutelným prvkem, i když někdy z taktických důvodů zastíraným.“

    Nemohu si neklást otázku, zda „Dokument o lidském bratrství,“ podepsaný v Abú Zabí 4. února, není právě příkladem takového naivního idealismu ze strany křesťanů a takového zastírání ze strany muslimů.

    Snad je nutné především si položit otázku, co motivovalo představitele katolické církve a představitele islámu tuto deklaraci redigovat a podepsat. Aniž bych chtěl ze své nedůvěry vůči těm odlišným dělat nějakou zásadu, tak se obávám, že motivace jedněch a druhých byly velmi odlišné.

    Křesťané v současnosti především konstatují vážnou krizi svých hodnot. I v této zemi si můžeme položit otázku, zda dialektický materialismus našich marxisticko-leninských utlačovatelů byl o tolik horší, nežli morální relativismus současné konzumní společnosti. A někteří si možná kladou otázku, zda ta islamizovaná Evropa bude o tolik horší, nežli ta současná….

    Co se muslimů týče, mohou, samozřejmě, dávat přednost šíření svých zásad a své moci přesvědčováním, spíše než násilím. Vědí, že příroda nesnáší vakuum a že do Evropy, která se odvrací od hodnot, na kterých byla její civilizace vytvořena, nebude tak obtížné proniknout. Ale vzhledem k tomu, že západní mocnosti mají stále vojenskou a technologickou převahu, tak je podstatné je přimět, aby jí nepoužili. Aby raději zvolily politiku, zvanou appeasement – ustupovat agresorovi a vyhnout se tak válce za každou cenu.

    Jak si jinak vysvětlit, že imám Ahmed at-Tajíb podepsal text, říkající, že terorismus není způsoben náboženstvím. Všichni přece víme, že povinnost vézt džihád, svatou válku, až celé lidstvo buď přijme islám, nebo se alespoň podřídí nadvládě muslimů, je jasně stanovena Koránem a jeho komentáři. Může imám mluvit o „pomýlených interpretacích náboženských textů“? Je upřímným, když takhle mluví?

    Shodou okolností čtu nyní český překad knihy „Milníky na cestě“ (nakl. Academia, Praha 2013). Jejím autorem je Sajjid Qutb (1906-1966), jeden z nejvýznamnějších islámských myslitelů 20. století. Nám může být a priori blízkým už tím, že ho dal popravit Gamal abdel Násir, dlouholetý spojenec „Tábora míru a socialismu“, do kterého tehdy patřila i Československá socialistická republika.

    Sajjid Qutb píš, na příklad, že islám „se při konfrontaci s materialistickou mocí neomezuje jen na výzvu a zprávu o jedinosti Boha, ale neužívá ani výhradně fyzických donucovacích prostředků, aby změnil vědomí a myšlení lidí. Oba dané principy jsou při uplatňování metody tohoto náboženství stejně důležité (str. 171).

    Nebo: „Cožpak může někdo říci, že kdyby si Abú Bakr, Umar nebo Uthman - ať je Bůh s nimi spokojen - byli jisti, že se Byzantinci a Peršané nechystají napadnout Arabský poloostrov, nesnažili by se přesto šířit zvěst islámu po celém světě?“ (str. 180)

    Tak Qutb píše, že „pokračuje permanentní džihád – až do soudného dne.“ (str. 229)

    Jinde Qutb píše: „Bůh – jemu budiž sláva – obecně praví o konečném cíli židů a křesťanů ve vztahu k muslimům toto: Mnozí z vlastníků Písma by si přáli udělat z vás nevěřící, ze závisti, jež je v nich (Korán2:109, súra Al-Baqara (….)

Nebudou s tebou spokojeni ani židé, ani křesťané, pokud nebudeš následovat náboženství jejich.(….) Budeš-li však následovat učení jejich scestná poté, co se ti dostalo vědění, nenalezneš pak proti Bohu ani ochránce, ani pomocníka žádného. (Korán2: 12, súra Al-Baqara).

    Podle svědectví Háfie Abú Jálá, Posel boží – kéž mu Bůh žehná a dopřeje mu míru – pravil: Neptejte se lidí Knihy na nic. Oni vás nepovedou. Vždyť oni sami ve skutečnosti bloudí. Když jim nasloucháte, můžete nakonec přijmout některou z jejich nepravd, nebo odmítnout některou z pravd. Při Bohu, kdyby dnes byl s námi Mojžíš, Bůh by mu nedovolil nic víc, než aby mne následoval. (str.241-242)

    Nebo: „Bůh – Jemu budiž sláva – považoval za modloslužebnictví když křesťané prohlásili Ježíše, syna Mariina, za syna Božího, uctívají ho a koří se mu jako Bohu. To je popřením teze, že „není božstva kromě Boha.“ (str.2015)

   Víme, že chalífové, kteří řídili sunnitské muslimy od úmrtí zakladatele islámu až po pád osmanské říše po první světové válce, se tradičně pokládali zavázáni povinností dobývat stále další a další území.

    Shodou okolností, ve výše zmíněném čísle Slova z Jeruzaléma, náš krajan Mojmír Kallus, který je místopředsedou „Mezinárodního křesťanského velvyslanectví, Jeruzalém“ (hnutí sdružujícího stálé pobočky ve více než devadesáti zemích), uveřejnil článek „Izrael přemýšlí o mnichovské dohodě.“ Ilustruje ho krásná fotografie obyvatel Žatce, vítajících se vztaženými pravicemi, pod vlajkami s hákovým křížem, německé jednotky, které před osmdesáti lety je přijely osvobodit od českého útisku.

    Mojmír Kallus v něm říká mimo jiné: „Poraženecká nálada, která umožnila Mnichov, má dnes na Západě převahu, včetně spolupracující role médií.“

    Snažme se tedy proti této poraženecké náladě něco dělat. Na příklad díky mediím, jako je nakladatelství Lukáš Lhoťan, časopis Slovo z Jeruzaléma, nebo naše milé servery www.eurabia.cz, Euportál, Parlamentní listy.