Když herec, komik a showman Volodymyr Zelenskyj na Silvestra oznámil, že bude kandidovat na úřad prezidenta Ukrajiny, vyvolalo to hodně smíchu a žertů. Avšak po zveřejnění výsledků průzkumů veřejného mínění, které ukazovaly vyhlídky tohoto „cizího tělesa“ v politickém boji, už to k smíchu nebylo. Ukrajinští voliči a politici se stali svědky uskutečnění námětu seriálu Sluha národa, v němž Zelenskyj hrál roli prezidenta Ukrajiny.

Upřímně řečeno, onen komický seriál není žádné mistrovské dílo, některé jeho scény ale udivují svou realističností. Například epizoda, v níž ukrajinští oligarchové dělají z obyčejného učitele dějepisu na střední škole prezidenta země.

Důvodů k podobnému skoku představitele hlavní role z obrazovky do politické reality může být více, ten hlavní spočívá ale v tom, že voliči už mají dost „klasických“ profesionálních politiků, kteří je krmí nesplnitelnými sliby. V případě Ukrajiny, jako ostatně i jiných zemí, jsou lidé ochotni hlasovat i pro ďábla, jen aby se zbavili svých nynějších předáků.

Podobné nálady jsou vlastní zejména mládeži a střední třídě, které nevidí v klasické politice budoucnost. Voliči jsou unaveni korupcí, kmotrovstvím a neustálým snižováním životní úrovně. Podívejte se na počet lidí, kteří emigrovali z této země za lepším životem: 9 až 10 milionů – a to v zemi s asi 45 miliony obyvatel! A jsou to většinou dobře připravení odborníci.

Zelenskyj bude ještě muset zvítězit ve druhém kole, kde bude zápasit s nynějším prezidentem Petrem Porošenkem, a nebude to snadný úkol. Herec, který má jen málo zkušeností z politiky a žádné ze státního řízení, bude bojovat s velmi zkušeným politikem, který se opírá o mohutný administrativní aparát. Myslím si, že bude-li druhé kolo stejně čisté a průzračné jako první, Zelenskyj zvítězí a ocitneme se v nejistotě. Koho vlastně máme před sebou: samostatného politika, nebo, jak tvrdí jeho kritici, člověka oligarchy Ihora Kolomojského, který čeká na příležitost pomstít se Porošenkovi za znárodnění jeho PrivatBanky? Koho bude mít Zelenskyj ve svém týmu? Dokáže zformovat silnou politickou stranu schopnou ukázat dobrý výsledek v podzimních parlamentních volbách?

Je třeba si pamatovat, že ukrajinský politický systém je smíšený prezidentsko-parlamentní. Prezident má velkou zahraničněpolitickou pravomoc, vnitřní politiku ale kontroluje ministerský předseda jmenovaný Radou (parlamentem) a vládou. Takže nebude-li prezident mít značnou podporu v Radě, bude pro něho těžké zemi řídit, bude-li mít za premiéra opozičního politika.

Ale dokonce, když Zelenskyj prohraje v boji s „klasickou politikou“, samotná jeho účast v předvolebním boji je dalším jasným znamením toho, že voliči jsou unaveni bezmocností svých vládců. Můžeme tu parafrázovat Leninova slova o nezbytných podmínkách socialistické revoluce: spodní vrstvy už nechtějí, a horní už nemohou.

(Ať už zvítězí kdokoli, vztahy mezi Ukrajinou a Ruskem se nezlepší, a Kreml to podle všeho chápe. Mohou se ale ještě více zhoršit, až na nové ozbrojené konflikty).

Na sousedním Slovensku zvítězila ve volbách právnička Zuzana Čaputová, jejíž politický program je také velmi neurčitý a soustředí se na jedno z hesel její kampaně: „Je třeba všechno změnit, dokud není pozdě.“

Další dva příklady populismu do sbírky.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce