Sobota 30.3.2019. Kam jít? V doněcké hale Dinamo vrcholí mistrovství DLR ve sportovní gymnastice děvčat a tolik by se chtělo jít povzbudit mé známé gymnastky Amalku Zadvornuju, Dašu Syrďjuk, Maju Izotovu a další. Vidět vrchol sezony. Ve stejnou dobu se koná v nedalekém Buďonovském obvodu Doněcka slavnost na počest 5.výročí založení doněcké organizace dětí-invalidů a jejich rodin, na kterou mě pozvala Ljudmila, máma 7-leté gymnastky Milany Verzilovy (29.3. na mistrovství DLR Milana obsadila 2.místo). Po delším váhání jsem se rozhodl pro slavnost invalidů a nelitoval jsem.

Slavnostně vyzdobená místnost v Domě kultury S.M.Kirova byla při mém příchodu již plná dětí a jejich rodičů. Místností poletovaly pro radost dětí barevné balonky. Ljudmila mě seznámila s předsedkyní Společenské organizace invalidů, dětí-invalidů a jejich rodin „Krok vstříc“ Galinou Krylovou. Organizace byla založena 18.3.2014, na prahu jara. Nikdo tehdy ovšem nevěděl, že brzy začne válka. Organizace přes všechny těžkosti pracuje. Jejími členy je 50 rodin, v nichž je alespoň jedno dítě invalidní. V komunitě se tak scházejí jak invalidní, tak zdraví členové rodin. Scházejí se každou sobotu v DK Kirova v Buďonovském obvodu Doněcka. Kromě běžných setkání pořádají v průběhu roku mnoho různých akcí, novoroční jolku nevyjímaje. Členové jsou skromní, ale potřebovali by více peněz na léky. Velkým přáním je také jet v létě s dětmi do rekreačního střediska Sedovo na břehu Azovského moře.

Po zahájení promluvila Galina Krylova, dále poslankyně místního sovětu a slovo jsem dostal i já. Poděkoval jsem za pozvání a vřelé přijetí, vyjádřil jsem přání, že se nevidíme naposledy, a popřál jsem všem hodně dalších krásných setkání. Následoval krásný kulturní program dětí, ve kterém dvakrát vystupovala i Milana se zpěvem překrásných písní, jednou sólo a jednou se skupinou. Zpěv, ale i tanec a scénka malých dětí braly za srdce. Po skončení kulturního programu děti obdržely dárky a následovalo bohaté pohoštění. Jídlo i pití zajistily samy rodiny, jednalo se o domácí produkty. A tím vlastně začala volná zábava. O legraci bylo postaráno. Jedno děvčátko sedící nedaleko mě rozlilo limonádu, ta tekla nejen po stole, ale stekla i na židli a na zem. Děvče zesmutnělo. Řekl jsem jí, že vytvořila oceán, protože se chtěla vykoupat. Její smutek vystřídalo veselí a smích a chvíli jsme na toto téma „vážně“ diskutovali. Dospělé zajímalo, jak se mají lidé v ČR, oni vyprávěli o životě lidí v Doněcku. A děti, ty se dál velmi dobře bavily, jak to už ony samy umí…

Lidé se pomalu začali rozcházet. Prožili, a já s nimi, nádherné odpoledne plné pohody a zábavy. Poznal jsem, že invalidé jsou velmi příjemní lidé, kteří mají rádi setkání, zábavu a smích jako všichni ostatní. Cítím, že jsem zde našel nové přátele, se kterými se rozhodně nevidím naposledy. Děkuji Ljudmile za pozvání do tohoto, pro mě nového, krásného světa!

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR