4. 4. 2019
Zkoušel jsem to, ale nechutná to! Proč ten experiment? Na trhu schází brambory. Cena brambor letí vzhůru, jsou už dražší než banány, pomeranče… Banány leží v regálech nepovšimnuty, pereme se naopak o brambory. Banánů je dost, přesto se k řízku nehodí, obdobně jako do bramboráku, či do bramborové kaše. České brambory na trhu nejsou, ale jistě budou dovezeny z ciziny tak, jako vepřové, hovězí, kuřecí, mléčné výrobky….
Často slyšíme, že za komunismu občané stáli fronty na banány. Dnes naopak můžeme říci, že vystrašeně hledíme na ceny za brambory. Říkávalo se kdysi, že brambory jsou jídlem chudých. Bylo to jejich denní jídlo. Na kamenitých políčkách na Vysočině, ale i v Podkrkonoší, či na Šumavě, se vedle kamení, rodily jen brambory. Vedle pšenice, to byla u nás ta nejzákladnější potravina. Byla i cenově nejdostupnější. A tak bylo pravidlem, že lidé nejen v podhorských vesnicích, ale i v městských dělnických čtvrtích, nic jiného na talíři neměli. Před staletími to byly také brambory, které zachraňovaly Evropu před hladomorem. Brambory by měly mít za ty zásluhy dokonce svůj pomník.

V českých zemích na brambory nenecháváme dopustit. Patří do naší kuchyně. V dobách nedávných, ve sklepě vedle uhlí, byly uskladněny i brambory. A že těch pytlů bylo…. Však se z těch brambor rodily a stále rodí takové pochoutky, které nám závidí celý svět. Když jsou na stole bramboráky, jen se po nich zapráší. Obdobně zmizí z talíře také škubánky, bramborové šišky, bramborové placky, plněné bramborové knedlíky, chlupaté knedlíky zvané bosáky, halušky, zapečené brambory…. To bylo jen tak namátkou z těch bramborových pochoutek. Bez brambor si českou kuchyň neumíme prostě představit. Asi bychom mohli zakusovat u firmy McDonald´ hamburgery, nebo u stánku rohlík s párkem, či u KFC křupavé kuřecí křidélko…. Ale nám spíše chutná ten český škubánek, který nám udělala naše maminka a v létě o prázdninách, zase babička z Vysočiny, nebo ta od Zbirohu.

Brambory, tak jako obilí, či lány cukrovky, nebo pasoucí se stáda skotu…., to vše patřilo k české či moravské vesnici. Tedy k té, kterou jsme znali. Česká vesnice se za posledních 30let změnila, mám obavu, že často k horšímu. Ve vesnicích mizí pracovní příležitosti a s nimi i prodejny, školy, pošty, autobusová spojení, odchází i lékař, zavírají se hostince i kostely. I ten fotbal nemá kdo hrát…. Lidé odcházejí z vesnic.

Už jsme si na to zvykli, že kamiony s potravinami jedou k českému zákazníkovi půlkou Evropy, ty najeté kilometry budou jistě zakalkulovány do cen. Co se stalo s českými bramborami…? Každoročně ubývá plocha na které se brambory pěstují. Nedávno jsem se dočetl, že za 30 let pokles produkce klesl přibližně na pouhých 30%. Obdobně, je to u dalších komodit. Zemědělci jsou k této nekoncepční politice často tlačeni cenou, dotacemi, či Bruselem…. soběstačnost ve všech zemědělských komoditách je nereálná, přesto zůstávají mnohé otazníky. Před časem jsme stáli překvapeni u pultů nad prudkým nárůstem cen másla a mléčných výrobků, dnes obdobně je to nad cenou brambor. Jak to říkali v tom slavném filmu, „ ….někde se stala chyba “.

Zkoušel jsem přidat banány do bramboráků, škubánků, nechutnají ani v bramborové kaši …!

Není nad českou bramboru !