Jaký je smysl podepsané rezoluce stručně Sputniku vysvětlila poslankyně Evropského parlamentu Kateřina Konečná.

„Jedná se o usnesení, které je směřováno do zemí západní Evropy, kde dochází ke konfliktům s výrazným rasovým podtextem. Napjatá situace v západní Evropě vznikla v důsledku imperiální koloniální politiky vykořisťování afrických (i asijských) zemí a v poslední době i neuvážené migrační politiky. Zvykněme si na to, že ne všechna usnesení Evropského parlamentu se týkají všech zemí EU. Historický vývoj byl v zemích Evropy různý,“ řekla místopředsedkyně KSČM Kateřina Konečná.

Dokument, pro který hlasovalo celkem 535 poslanců, usiluje o to, aby státy EU vytvořily reformy, které odstraní „strukturální rasismus“, o němž se říká, že jej prožívají Evropané afrického původu. Příklady uvedené v dokumentu mimo jiné zahrnují zjevnou diskriminaci v oblasti bydlení a vzdělávání, a dokument vyzývá členské státy EU, aby odtajnily vládní archivy z koloniální éry. Také tyto evropské státy vyzývá k tomu, aby se veřejně omluvily za zvěrstva spáchaná proti Afričanům.

Rezoluci o základních právech lidí afrického původu v Evropě podepsalo 16 českých europoslanců, včetně lékaře a politika za stranu KSČM, Jiřího Maštálky. Sputnik se pana doktora Maštálky zeptal na to, proč se k podpisu daného dokumentu přidal i on a jaký je jeho postoj k problému diskriminace lidí afrického původu v České republice.

Dokument v kontextu současné migrační krize

Maštálka: Tady se vytvořila po migrační krizi a po všech chybách, které vytvořila paní Merklová, taková situace, která hrozila až výbuchem. Najdete rozdíl v přístupu a uplatnění v lidech, kteří přicházejí z Afriky do bývalé koloniální země, čímž nemyslím koloniální ve špatném slova smyslu, ale takové, které mají tradice soužití různých kultur, i když mají nějaké ty většinové, ale země, které přistoupily, jako je střední Evropa a východní Evropa, protože tam bylo méně času na kulturní soužití, souznění a naučení se být spolu. To je jedna věc. A druhá věc je ta, která patří spíše do historie Spojených států. Ale není to to samé, protože ti lidé, kteří přicházejí, jsou super kvalifikovaní a není to ten americký systém kupování si mozků, jak to Američané s chutí dělají, a pak se diví, že to začíná dělat i okolní svět. Ti lidé, kteří jsou z průměrných profesí, se nacházejí v cizím kulturním prostředí a těžko zvládají jazyk těch států. Navíc to přišlo ve velice rychlém sledu.

Podle mého názoru to bylo uměle vytvořeno Spojenými státy americkými jako zvláštní způsob konkurenčního boje s Evropskou unií, která v té době měla 400-500 milionů obyvatel, jak vyrobit migrační krizi. A to je věc, se kterou se srovnávají generace. Teď je to snažení vyřešit vše během chvilky, ale ty lidé opravdu žijí v nerovnoprávných podmínkách.

Musíme si samozřejmě odmyslet, že část lidí přichází s vidinou toho, že se dívá na tablety. A to jsou ty dojemné reportáže na různých televizních stanicích, které lžou o tom, jak jsou mladíci vybaveni technikou a mobily. Anebo žijí v těch táborech typu džungle, který byl v Calais (město ve Francii, pozn. red.), a řeší to násilně nebo podpoří programy.

Sputnik: Jakým způsobem lze přistupovat k obecnému problému migrace?

Maštálka: Jeden model máte americký – tam strčíte všechny do jednoho kotle, vyvraždíte původní obyvatelstvo, uděláte jeden jazyk a z toho jednu takzvanou americkou kulturu, která je bezkulturní. Druhý model je evropský. Tedy, když řeknete – přijďte všichni k nám, ale nakonec zjistíte, že nevíte co s nimi. Nedáte jim ani čas na to, aby se k tomu přizpůsobilo to většinové obyvatelstvo či ti migranti.

Třetí model, který údajně selhal, ale vlastně funguje nejlíp, byl Sovětský svaz. Tam byl totiž internacionalizmus normální náplní. Když jsem tam studoval, tak jsem nikdy, přísahám nikdy, nepocítil, a to ani kolegové z Latinské Ameriky a Afriky, diskriminaci. Nebyly to nikdy vyhrocené konflikty nacionalistického, náboženského či až fanatického charakteru. Myslím si, že ta třetí varianta sice vyžaduje větší trpělivost, ale stojí za to do ní investovat. Rusko může být příkladem toho, jak různé národnosti, malé národy, různojazyčné společnosti nebo i etnika, mohou žít pohromadě, a přitom být hrdí na to, že jsou ve státě, který se jmenuje Rusko. A to si myslím, že je i budoucnost Evropy.

Sputnik: Existuje jakýsi zaujatý postoj neboli diskriminace vůči Afričanům i v České republice?

Maštálka: Beru to jako důsledek. V poslední době jsem o tom přemýšlel cestou ze Štrasburku, protože už mi končí mandát. Je zajímavé, jak rychle jsem si ve Štrasburku a Bruselu zvykl na to, že v restauracích, kancelářích, zastoupení firem a tak dále, bez toho, aby zde bylo nějaké genderové pravidlo, a to nejen po stránce pohlavní, ale po stránce lidského původu, to tam funguje samo o sobě a je to takové přirozené. Dokonce i já, Středoevropan, který vyrostl za železnou oponou, se zde cítím velice komfortně, i přesto, že jsem internacionalista.

V České republice nevím, čím je to dáno. Možná potřebujeme ještě nějaký čas, abychom vstřebali rychlé změny. Přece jenom od pádu železné opony, která svým způsobem zabraňovala přirozené komunikaci a migraci lidí, uběhlo 30 let. Fakticky jsme měli velmi dobré vztahy s africkými státy, ale přijížděli jednotliví studenti. Nebylo to takové, v podnicích jsme na to nebyli zvyklí.

Přijížděli naši přátelé z Kuby, která je pro nás mimochodem velkým příkladem, protože tam nepoznáte slovo rasismus. Všichni jsou si tam rovní, ale už o 60 mil dále máte rasovou segregaci a říká se tomu Spojené státy americké, a to jsou demokratické. To je zajímavé. Asi je to ta naše středoevropská historie, a možná i ty zkušenosti z rekatolizace. Sahám daleko, 15. století, to všechno sehrálo nějakou roli. V Čechách to nejde tak rychle, jak bychom si přáli. A všichni nejsme Jan Amos Komenský, který měl pochopení pro určité mírové soužití a vzájemné pochopení. Prostě to bude vyžadovat ještě nové pokolení a nové pokolení politiků, kteří to postaví jako paradigma. Ne však způsobem paní Merklové – pojďte všichni k nám, tady je místa dost. Ale spíše – pojďte k nám, budeme srůstat kulturami a budeme se vzájemně obohacovat.

Sputnik: Mohl byste doporučit nějaké konkrétní kroky k tomu, jak problém integrace lidí afrického původu vyřešit?

Maštálka: Je potřeba vymyslet program, kdy dáte lidem možnost, aby ve svém původním, kulturním a přírodním prostředí vytvořili podmínky pro normální lidský život. Já si myslím, že Evropa, a speciálně koloniální mocnosti, mají co vracet. Raději je nebudu ani vyjmenovat, protože je ten seznam poměrně dlouhý, ale třeba taková Belgie, když si sáhne do svědomí, že nechala vyvraždit 3 miliony původních obyvatel Konga za svoje bohatství, nemluvě o Francii a Velké Británii… Všechny tyto státy mají Africe co vracet v penězích, na fondech, aby vytvořily normální podmínky pro život těchto lidí ve svém vlastním prostředí s vlastní kulturou, kterou možná nechápou, kterou možná Evropa nezná a která se zdá být nepochopitelná a krutá. Možná, že v arabském světě to tak někdy je, ale mně se stejně krutý zdá způsob střídání studentů v amerických školách, a to je to civilizovaná země.

Evropa a Evropská unie budou muset ty peníze, které si za doby kolonializmu a ještě v 60. letech nahrabaly, nějakým způsobem vrátit svou pomocí. Bylo by ideální, kdybychom to vraceli takovým způsobem, že budeme vychovávat jejich kvalifikované kádry, jak to kdysi udělal Sovětský svaz založením Univerzity družby národů Patrice Lumumby (nyní Ruská univerzita družby národů, neboli RUDN, pozn. red.). Tam je dlouhá tradice a mnoho absolventů se stalo i prezidenty, premiéry, byli velice úspěšní ve svých oborech. Vznikla elita a v přímém slova smyslu se snažili tahat své země nahoru. Proto se domnívám, že Evropa je Africe, a vůbec rozvojovému světu, dlužná. I z toho důvodu vždycky hlasuji pro to, aby se vydělené prostředky neztratily v kapsách převaděčů nebo obchodníků s bílým masem, ale byly to prostředky, které musejí být investovány do zemí, které byly koloniální, a kde je třeba vytvořit normální podmínky pro život a pro rozvoj toho národního hospodářství. Tímto způsobem konec konců uskutečníme i takový, možná naivní, ale přece jenom sen o tom, že i v Africe a jiných částech bude mír.

MUDr. Jiří Maštálka je lékařem a politikem, který působí v Evropském parlamentu již od roku 2004. Vystudoval Volgogradský státní institut (1975-1978) a poté studoval na Kyjevském lékařském institutu. Nyní spolupracuje s Právnickou fakultou RUDN. Ruští studenti přijížděli na stáže do Bruselu, aby se více seznámili s evropskou problematikou. Od doktora Maštálka odjíždějí jeho stážisti do Ruska do RUDN na základní kurz ruštiny, aby se seznámili s ruskými reáliemi a naučili se rusky. Doktor Maštálka prohlásil, že se sám snaží v praktické linii sankce-nesankce udržovat normální lidské kontakty tak, jak se to patří.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.