Po pěti letech, co bývalý prezident Německa Joachim Gauck vyzval zemi k větší zodpovědnosti na mezinárodním politickém poli, se nic prakticky nezměnilo. Uvádí Wolfgang Ischinger.

Autor se domnívá, že Berlín těžce zvládá dnešní „epochální geopolitické změny“, protože to potřebuje výraznou zahraničně politickou strategii, ale Německo se snaží všem vyhovět: silná EU, ale žádné peníze pro ni; Severní proud 2 a současně solidarita s Ukrajinou; integrace v oblasti obrany a jednostranné embargo na dodávky zbraní; strategická autonomie a pevná transatlantická aliance. 

Taková hbitost nepřispívá k úspěchu, a jenom podkopová důvěru k Německu. Totéž se projevuje v otázce zvyšování výdajů na obranu na požadované 2 % HDP (NATO). Z jedné strany na pozadí objevujících se hrozeb německé úřady podporují posílení bezpečnosti, z druhé strany odmítají zvyšovat výdaje pro armádu a provedení riskantních vojenských operací. Dosud není známo, zdali Německo dosáhne ukazatele 1,5 % HDP na obranu.

„A pak se divíme, proč Američané jsou znovu nespokojení konkrétně s Německem,“ píše šéf Mnichovské bezpečnostní konference.

Ischinger zdůrazňuje, že nejde o laskavost pro hlavu Bílého domu Donalda Trumpa, ani o zápas o nějaká procenta. Jde o to, aby Bundeswehr byl schopen urovnat krizovou situaci a zajistit bezpečnost hranic a občanů pomoci zastrašování. Dnes však německé armádě chybí zásoby a zkušenost. Proto je nutné zvýšení výdajů, stejně jako účinnější rozdělení rozpočtových financí v rámci spolupráce s evropskými partnery.

Autor článku radí Berlínu schválit dokument podobný Bílé knize, kde budou uvedené základní strategické priority, jejichž dodržování bude povinné pro všechny zúčastněné strany. Bohužel, dodává Ischinger, Německo nemá dost nástrojů pro účinné koordinování své zahraniční, obranné a evropské politiky. Velmi často zní z Berlína nejednotné hlasy. Například, relativně nedávno, šéf německého ministerstva zahraničních věcí Heiko Maas navrhl vytvořit analogii SWIFT, aby bylo možné obejít americké protiíránské sankce, ale kancléřka Angela Merkelová tuto myšlenku odmítla, protože ji s ní nikdo nekoordinoval.

Kvůli takové situaci Německo ztrácí svou „politickou váhu“, stěžuje si Ischinger. Toto chování zároveň oslabuje aliance a organizace, na nichž se v době soupeření velkých mocností Berlín stává velice závislý. Jde o EU a NATO, píše autor. Proto německá vláda potřebuje „nástroj udržování disciplíny“, aby se vyvaroval nesoulad.

Šéf Mnichovské konference pro bezpečnost navrhuje, aby se Spolková bezpečnostní rada stala velkým koordinačním orgánem, ve kterém se budou uskutečňovat pravidelná zasedaní na různých úrovních a vytvářet se nutná rozhodnutí, je následně budou kancléř a ministři schvalovat. Podle Ischingera, taková praxe už dávno existuje ve Washingtonu, Paříži a Londýně.

Takový přístup dovolí posílit solidaritu a zvýšit úroveň profesionality, vysvětluje politik. Německo se musí přestat vyhýbat tvrdým řešením a začít je přijímat v rámci koordinovaného procesu, a pak je prosazovat v jednotné frontě na mezinárodní aréně.

„To je politika, kterou můžeme označit za zodpovědnou,“ uzavírá Wolfgang Ischinger.