Než začneme popisovat stav českého školství, dovolte nám jednu otázku. Leží vám někde v kumbálu mezi věcmi ze střední školy čtenářský deník? Jestli ano, nahlédněte do něho. Jaké knihy jste četli, když jste byli školou povinní, drazí čtenáři? V mém sešitě jsou díla Čapkova, Remarqua, je tam Otčenášek, Ota Pavel, Dumas starší. Teď pozor. Víte, jaké knihy čtou vaše děti?

Český tisk přinesl informace, že si maturanti stále častěji vybírají do své povinné četby netradiční autory. Mácha? Seifert? To je ohraný. Právě letí malý čaroděj Harry Potter nebo Tolkienův Hobit. Jak je to možné? Má se to tak. Ze školních seznamů čítajících minimálně 60 knih si každý student pro svou maturitní zkoušku vybere dvacet titulů. Centrální seznam povinné školní četby ale neexistuje. Ministerstvo pouze specifikovalo kritéria pro výběr maturitní literatury. Plán doporučené četby je v kompetenci vedení škol.

Školy poslední dobou dovolují rozředit klasiku české a světové literatury knihami, které jsou možná populární, o jejich kvalitách se ale dá pochybovat. Tak třeba studenti Střední školy stavební a strojní v Krupce u Teplic mohou maturovat i z Padesáti odstínů šedi. Maturanti z ostravského gymnázia Hrabůvka dávají přednost Harry Potterovi před Babičkou. Na seznamu mají také Hru o trůny nebo Šifru mistra Leonarda. Jde o hodnotnou klasiku? To sotva. Zlepší to vztah dětí k četbě? To je sporné.

Sputnik se zeptal známého básníka a předsedy Unie českých spisovatelů Karla Sýse, co si myslí o experimentu s maturitní četbou.

„Současná společnost - ovšem to slovo je nepatřičné, společnost je roztržena nejméně na dva cáry - na jedné straně dovoluje vše: jezdit na koloběžce po chodníku, fetovat, svobodně si volit pohlaví. Na druhé straně ovšem nás vládci této společnosti sledují nejen na každém kroku, ale i když se nehýbáme. Nedávno noviny šílely: na jedné pražské křižovatce totiž sundávali starou „předrevoluční“ kameru, kterou prý StB sledovala občany. Ve skutečnosti tímto na dnešní dobu primitivním zařízením Veřejná bezpečnost kontrolovala provoz. Ani veřejné, ani tajné policii se o vymoženostech dnešní sledovací techniky ani nesnilo. Takže student si může dělat, co chce. Pardon: zkouška z Leninovy knihy „Co dělat“ by mu asi neprošla," říká prezidentem vyznamenaný literát.

Česká mládež sotva ví, kdo byl Lenin. Ale co třeba Němcová, Havlíček Borovský nebo Vančura. Oni jsou pro mládež jejím výrazivem řečeno opruz? Na to má pan Sýs jednoduchou odpověď. „Zeptejte se na ulici kohokoli, co napsal Mácha, Havlíček, Němcová… Nebo nějaký Vančura? To byl asi nějaký zavilý komouš, když ho Němci popravili! Je však pravda, že v každé době školní učivo připadá žákům nezáživné, a proto vyhledávají pikantnější stravu,“ míní.

Nabízí se otázka, je-li vůbec důstojné, aby puberťáci skládali maturitu z erotického románu pro ženy v domácnosti, tedy z knihy 50 odstínů šedi? Je snad právě tento román klasikou naší doby? „Dnes je naopak všeobecně nedůstojné zabývat se nějakou klasikou. Ubozí rodiče se museli spokojit s vepřo-knedlo-zelem nebo svíčkovou ve školních jídelnách, zatímco dnes frčí smažení červi. Zapomeňte na duši, užijte si suši. A to platí nejen v gastronomii, nýbrž i v literatuře,“ sarkasticky říká spisovatel.

Nemohli jsme se nezeptat známého českého básníka, jestli ho v dětství bavila povinná literatura? „Já jsem rád četl, vedu si od 6. třídy čtenářský deník a tam vidím Boženu Němcovou hned vedle Verna. Měli jsme skvělého učitele, který nám představil Karla Hynka Máchu jako řádného chlapa a ne bronzového třasořitku. A v tom to všecko, na co se ptáte, vězí!,“ říká Karel Sýs.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce