15. 3. 2019 tragicky zahynul Miroslav Polreich
Vladislav Černík17. 3. 2019
Vlastně o něm toho o něm nemohu tolik říci.
Znal jsem dost povrchně z několika akcí. Ale i tak mne zaujal.
Nenápadný chlapík, jemuž by nikdo jeho věk nehádal, již není mezi námi. Tragická nehoda 15. 3.2019. Parlamentní listy
Čelný diplomat v USA z r. 1968, a současně taky rozvědčík. Ostatně tak, jak je to i dnes. Jen to někteří nepřiznávají a tváří se, že jsou nějak lepší.
Znal jsem dost povrchně z několika akcí. Ale i tak mne zaujal.
Nenápadný chlapík, jemuž by nikdo jeho věk nehádal, již není mezi námi. Tragická nehoda 15. 3.2019. Parlamentní listy
Čelný diplomat v USA z r. 1968, a současně taky rozvědčík. Ostatně tak, jak je to i dnes. Jen to někteří nepřiznávají a tváří se, že jsou nějak lepší.
Miroslav Polreich takovým nebyl. Necítil se vyvoleným pro tribuny. Prostě dělal svou práci, tak jak se v šedesátých letech dělala. Na obou stranách bipolárního světa. Byl ve službách tehdejšího ministra zahraničních věcí J. Hájka a tak musel pak odejít. V r. 1989 se vrátil do služeb ministerstva zahraničí.
Zaujal mne tím, že byl jiný, než většina těch, kteří sdíleli podobný osud. Nenačichl laciným antýctvím, nenasál rusofobii ani se nějak před kamerami nemodlil ke strýčkovi Samovi.
A nestál (aktivně) coby kravaťák poblíž eskapád, po nichž zůstávají skvrny, které před luminolem nelze smýt.
Bylo tak něj od něj cítit, že ho říše strýčka Sama zaujala. Cítil se však Slovanem, jednoduše proto, ČSSR, ČSR i ČR neleží někde v Biskajském zálivu, ale ani mezi Kremlem a Ukrajinou.
Ve formálních i v neformálních diskuzích mluvil jako kolega a partner. Nepoužíval neočernínské Ptydepe: ...ti, kteří u toho taky byli, tak ti vědí voco gou …
Ve formálních i v neformálních diskuzích mluvil jako kolega a partner. Nepoužíval neočernínské Ptydepe: ...ti, kteří u toho taky byli, tak ti vědí voco gou …
Když jsme se viděli naposled, tak se mne ptal, proč mám problém s islámem. Ptal se mne, nevtěloval mi svůj názor, ptal se, a přitom věděl, že jsem neposlanec a nelobbyista, ba ani nejsem arabista.
Bohužel takových, z nichž jejich vyvolenost zřetelně nevyzařuje je málo a navíc ubývají.
Bohužel takových, z nichž jejich vyvolenost zřetelně nevyzařuje je málo a navíc ubývají.
Jeho poslední kniha, kde věnoval i obsáhlejší pasáž gen. Františku Moravcovi zůstane již nedopsána. Jako laik bych se diplomata obojí diplomacie, tedy jak té před kamerami, tak té za zavřenými dveřmi, rád zeptal, zda vyznával krédo, že musíme hrát s těmi, kteří t.č. jsou, nemůžeme mnohdy čekat na lepší anděly. Domnívám se, že jeho odpověď by mi konvenovala.
Mirku dík za Novou republiku.
Zdroj
