Ukrajinská vláda odmítla automatickou prolongaci pracovní smlouvy s hlavou Naftogazu Andrijem Kobolevem, jejíž termín končí velmi brzy, 22. března. Výběrové řízení na post hlavy společnosti se má konat měsíc, návrhy na smluvní podmínky pro novou hlavu Naftogazu má představit dozorčí rada společnosti.

Požadavek vlády je logický. Nebude-li tranzit, co má tento úředník vůbec řídit? Není snadné to popřít, proto to šéf Naftogazu ani nedělá. Prostě nehodlá toto rozhodnutí vykonat, a nikam nehodlá odejít.

Kobolev prohlásil, že vládní návrh ohledně konkursu na jeho místo je vůbec v rozporu s ukrajinskou legislativou. Protože za kádrovou politiku společnosti, jedním z jejíchž zakladatelů je kabinet ministrů vedený Hrojsmanem, a také za odměnu za práci, včetně výše prémií, neodpovídá vláda, ale dozorčí rada.

Přičemž poslední, a sice odměna za práci a bonusech, to není žádná náhoda. 

Hlava dozorčí rady Naftogazu, Britka Claire Spottiswoodová, již napsala Hrojsmanovi jistý úřední dopis s doporučením ohledně prodloužení pracovní smlouvy s Kobolevem s měsíčním platem 2,08 milionů hřiven (přibližně 77 tisíc dolarů), což je jenom trochu, bez bonusů a prémií (které určitě budou), méně než jeden milion dolarů ročně. 

Žádný význam nemá přitom fakt, že v případě nesplnění „Hrojsmanových podmínek“ (které nejsou v dané politické situaci splnitelné a profesionál Kobolev to moc dobře ví), bude za jistou dobu řídit zbankrotovaný podnik. Vedoucí likvidační komise je také byznys, a to ne lecjaký, to vám potvrdí každý konkursní ředitel. 

Stejně jako Porošenko, který dnes bojuje o moc, bojuje právě za „likvidační komisi“. Protože si uvědomuje, že nebude-li ředitelem této komise, prostě ho roztrhá smečka bývalých a nynějších spojenců na obou stranách Atlantiku. Ale když se do jejího čela postaví, má jistou šanci. A vynasnaží se s někým dohodnout, nebo zorganizovat událost s vyšší mocí. Andrej Kobolev si to myslí naprosto stejně. Bude-li mít pořád v ruce ventil, má šanci na smlouvání. 

Samotný fakt toho, co se děje, dost nelítostně svědčí o kolapsu řízení také v nejvyšších mocenských kruzích.

Nesmíme ale zapomínat, že na tomto nešťastném území mají 4 (!) jaderné elektrárny s 15 (!) energetickými bloky. Přičemž jedna z nich, Záporožská jaderná elektrárna, se šesti energetickými bloky WWER a o celkové kapacitě 6000 MWt, je jednou z největších v Evropě. A v této situaci nejde jenom o problémy Ukrajiny, „černobylský vítr“ nepozná, bohužel, hranice.

Co se týče zvětšené ukrajinské sítě plynovodů, jasné je zatím jen jedno. Jak Hrojsman, který vytyčuje „fakticky nesplnitelné podmínky,“ tak Kobolev, který je odmítá akceptovat, jistě nepočítají, soudě podle jejich chování, s tím, že se podaří zachovat tranzit plynu. Vlastně ani nebyli schváleni do svých funkcí za tímto účelem kurátoři z jedné daleké země, která dnes projevuje velkou aktivitu na trzích se zkapalněným plynem. Nemá zájem na žádném plynovodu, ani ruském, ani ukrajinském, které přečerpávají levný plyn do Evropy. A podaří-li se úplně zablokovat Severní proud 2, stejně jako další ruské plynovody, bude vytlačena ukrajinská síť plynovodů z trhů naprosto snadnou věcí. Stačí, aby ukrajinská strana vytyčila na jednáních s Rusy předem nepřijatelné a nekonkurenční podmínky, a je konec. Žádný nepříjemný konkurent pro americký zkapalněný plyn v podobě ruského zemního plynu, který proudí do Evropy přes ukrajinské potrubí, již nebude existovat.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce