Varování: Následující text obsahuje narativy, které vyvolávají v pražské a brněnské kavárně záchvaty vzteku.
Když člověk vyvěšuje vlajku nějaké vzdálené země, a sám z ní nepochází, dělá to zpravidla proto, že s ní spojuje určité představy či ideály. Třeba konfederační prapor. Vyvěšují jej tisíce lidí v nejrůznějších koutech světa, a nikdo z něj nepřepokládá, že by mohl obnovit jižanskou společnost 19. století. Vlastně o té staré společnosti ani nemusí moc vědět. Konfederační prapor pro něj znamená rebelství, nezávislost a odhodlání žít po svém bez ohledu na to, co chtějí vládcové a úředníci v hlavním městě. Rebelství stvrzené odhodláním zemřít v boji za svobodu, když to bude zapotřebí.
Co ale znamená vlajka Tibetu. Málokdo z těch, kdo tou vlajkou dnes mávají, si dává za cíl deportovat současné obyvatelstvo Tibetu, sehnat potomky původních obyvatel rozptýlených po celém světě a obnovit středověký režim založený na nevolnictví. Co tedy vlastně chtějí? Většina z nich nemá nejmenší potuchy. Nejsou zvyklí své postoje zdůvodňovat ani sami sobě. Slyšeli, že je správné být pro Tibet. Tak jsou pro Tibet.
S vyvěšováním tibetské vlajky je spojeno přesvědčení, že celosvětová vláda nesmí podléhat žádné formě demokratické kontroly.
Nicméně, když se podíváme pozorněji, určité přesvědčení u těch lidí přece jen najdete. A protože nemají žádný manifest, zkusím to zformulovat za ně. S nadějí, že se někdo z nich ozve a své stanovisko upřesní.
Když se na tyhle ideály podíváme pořádně, vidíme, že přesně takhle se chová Čína v Tibetu! Z jednoho místa se vládne více než miliardě lidí, panstvo nepodléhá demokratické kontrole a státní úředníci Tibeťanům detailně určují životní styl.
Mohli byste je tím zjištěním poškádlit, kdyby bylo možné s nimi normálně diskutovat a kdyby měli základní smysl pro humor. Jenže, když proti sobě máte zombíky tupě odříkávající politicky korektní poučky, prostě na to nemáte chuť.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ:
760 NEBEZPEČNÝCH SLOV O POUČENÍ Z KONCE JEDNÉ POLITICKÉ STRANY