Milan Vidlák  
8. 3. 2019      casopis-sifra
„Je zřejmé, že povaha a podoba euroatlantické civilizace se mění takřka před očima a že se celý svět dostává do nového pohybu. Je také zřejmé, že tento pohyb má a bude mít vliv na kvalitu života každého z nás a naše národní bytí uprostřed Evropy,“ zaznělo tradičně v pondělí večer česky na vlnách slovenského Slobodného vysielače. Do svého pravidelného pořadu Na prahu změn si tentokrát bývalý policejní prezident a předseda Asociace nezávislých médií Stanislav Novotný pozval matematika, analytika a jednoho z nejčinnějších českých blogerů Mariana Kechlibara, který jde, slovy Stanislava Novotného, „vždy do hloubky problému a nebude se s vámi bavit jen tak o vaření“.
Možná proto, že vystudoval komutativní algebru s přesahem do kryptografie na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Co to je? „Úkolem kryptografů je vzít kus informace, třeba heslo nebo zprávu, dostat ji na druhou stranu sítě tak, aby si ji přečetl cílový příjemce, věděl, že je od vás, a nikdo to po cestě nečetl,“ vysvětlil Marian. „Je taková třída algoritmů, kterým se říká jednosměrné funkce. – to jsou takové, které jdou jedním směrem dobře a druhým špatně.“ Jako když prásknete talířem o zem – velmi snadno se rozbije, ale obráceně, dát ho zpátky dohromady, je velmi obtížné. Což mi až podezřele připomíná dnešní Evropu…
Marianovou hlavní „specializací“ je sledování a komentování situace v Německu, takže se od něj dozvíte o tom, co se u našich sousedů opravdu děje a co mainstreamová média říkat nechtějí. Již dříve situaci v Německu přirovnal trefně k žábě v hrnci. „Pakliže se vaří pomalu, nevyskočí a pomalu se uvaří. Pokud by se ale vařila příliš prudce, z hrnce se bude snažit vyskočit. Do Duisburgu či Düsseldorfu přicházeli od 60. let 20. století gastarbeitři především z Turecka, ve Frankfurtu se pak vytvořil mix z cizinců z EU, Turecka či Afriky, takže Němců zde žije pouhých 36–40 %. Vše ale probíhalo až do roku 2015 pozvolna.“

Jenže pak přišla slavná pozvánka Angely Merkelové a otevření hranic dokořán. „Ve spoustě oblastí v Německu žilo minimum cizinců, a proto znamenalo vypuknutí takzvané ,migrační krize´, jak se eufemisticky říká stěhování národů, naprostý šok. To se týká jak území bývalého Německa, tak venkovských částí Bavorska. Ve východním Německu, kde zanikl po sjednocení se západními sousedy průmysl, vzrostla nezaměstnanost a životní úroveň obyvatel byla oproti západním Němcům nižší, lidé tradičně volili strany stávajícímu systému co nejvíce nepřátelské. Pro radikálně levicovou Die Linke (Levice) nebylo 35 procent hlasů žádný problém. Než naskočila na multikulturní vlak a spadla na 18… „Lidi se měli špatně, na nic nebyly peníze, a najednou šlo například 28 000 000 eur na multikulturní projekty,“ vysvětloval Marian Kechlibar.

O Německu se samozřejmě bavil i se Stanislavem Novotným. Dnes je Angela Merkelová a její éra pomalu u konce a je otázka, co bude po ní. Podle Mariana Kechlibara budou problematická především tři dědictví. Prvním jsou nešťastná ekologická rozhodnutí, jako je odstavení jaderných a uhelných elektráren najednou. „Síť je obrovsky nestavilní a je možné, že to Němci nezvládnou. Velké firmy třeba dostanou upozornění, že za čtvrt hodiny bude vypnutý proud. A výroba stojí.“

Druhým problémem začínají být důchodci, kterých přibývá a jejich reálná kupní síla se prudce snižuje. „Jak před 30 lety jezdili němečtí důchodci do Thajska a na jižní pól, tak na to už nemají. Bez toho by se sice možná obešli, ale problémem začínají být i nájmy.“ Většina lidí ve městech totiž žije v nájemních bytech a nájmy jdou nahoru. Je to sice pořád lepší než mít na krku hypotéku, ale to situaci neřeší. „Bývalo nepsané pravidlo, že důchod musí stačit na nájem a přiměřené žití. To už neplatí, nájmy jsou strašlivě drahé. Důchodci mají problém vyžít a obracejí každé euro.“ A propos, na euro podle Mariana Kechlibara nadávají běžní Němci, Italové i Slováci, protože se všem zaokrouhlily ceny pořádně nahoru. Třetím hlavním problémem je již zmíněná migrace.

Jelikož se Marian Kechlibar zajímá do hloubky i o historii, napsal knihu Zapomenuté příběhy, ví, že se dějiny vždy falšovaly. Interpretace se mění, to bylo vždycky, studuje se to obvykle z pozice vítězů, ti poražení často ani nepřežili.“ Jak ale vidíme dnes a denně kolem sebe, falšovat lze všechno – i současnost.

Stanislav Novotný se zeptal Mariana Kechlibara i na to, zda si myslí, že je Evropská unie reformovatelná. „Mám obavu, že přestala být dávno už proto, kolik má členů. Zakládajících bylo kdysi jen šest. Poslední výrazná reforma byla Lisabonská smlouva a už z ní bylo patrné, že se to spoustě členských národů nezamlouvá. Byla původně koncipována jako ústava Evropské unie a pak ji jen s drobnými úpravami vzkřísili.“ Nikde navíc neproběhlo řádné referendum – kromě Irska, což byla ale spíš parodie, neboť se muselo hlasovat, dokud Irové neřekli ANO. Ve Francii občané předchůdce Lisabonu, Smlouvu o Ústavě pro Evropu, v referendu odmítli, a tak jim ji pozdější prezident Nicolas Sarkozy s kosmetickými úpravami schválil v parlamentu. Tolik k demokracii.

Pořad Na prahu změn, který si můžete poslechnout zde, každý týden poslouchá a shrnuje Milan Vidlák, šéfredaktor, vydavatel a jediný autor časopisu Šifra. Nezávislý měsíčník vychází v tištěné i digitální podobě, www.casopis-sifra.cz