Američané projevili ochotu k bilaterárnímu jednání a Korejci obou stran si začali dávat najevo, že jejich ideologické rozpory nejsou tak hluboké, aby musely vést k devastující válce. Byla ochota přestat s provokativními vojenskými manévry.

Hra rozehraná Kimem a Trumpem se dostala do popředí zájmu. Jenže jejich karty nemají stejnou hodnotu. Kim nemůže přihodit žolíka, aby vyhrál štych bezcenných slibů.

Trump má v rozdání eso, které umožňuje přebít protivníka sankcemi, bombami a nebo obojím. Podle chutě a potřeby. Bylo použito při odstoupením od mezinárodní smlouvy s Iránem. Karta je recyklovatelná a vždy se vrací do presidentského rukávu.

Kim dobře ví, jak pomíjivá je náklonnost Západu k politikům, které buď sám dosadil a nebo přestal potřebovat. Nechce skončit jako Kaddáfí nebo Hussein.

Trump by patrně rád ukončil Korejskou válku a odešel do historie jako velký státník. Jenže takový skutek by skončil zatracením.

Jeho protivníkem totiž není Kim se svým žolíkem, ale zmíněné mocenské zájmy. Proto se pat bude opakovat.