Vědci prozkoumali zkamenělé pozůstatky lidské činnosti obyvatel Kahótie, sebrané ze sedimentů jezera nacházejícího se blízko monumentálních vyvýšenin. Určili počet stanolů, které vznikají v lidském střevě během trávení a jsou vylučovány s exkrementy. Ukázalo se, že jejich úrovně ve vrstvách, které vznikaly několik století, odpovídají změnám v počtu obyvatel, který byl určen tradičnějšími metodami.

Kolem roku 600 n.l. se počet lidí na tomto území zvýšil a nejvyššího vrcholu dosáhl v roce 1100, kdy zde stálo město o rozloze 15 km čtverečních s počtem obyvatel několik desítek tisíc. Poté se však počet obyvatel začal snižovat a v roce 1400 byla Kahótia opuštěná.

Vědci také změřili poměr izotopů kyslíku v jezerních sedimentech, podle nichž bylo možné určit množství srážek. Ukázalo se, že možnou příčinou zániku bylo snížení frekvence dešťů a častější sucha. Nepříznivé klimatické podmínky se negativně odrazily na úrodě kukuřice, kterou pěstovali Indiáni.