Bohatství zemských útrob
Groningen je součástí velké geologické formace, která leží na prostoru od Polska do Velké Británie, proto tu plyn těží několik států. Kromě uvedeného Polska a Británie, je to Německo a Nizozemsko. První údaje o potenciálních zásobách plynu v tomto regionu se objevily v roce 1969, když tady geologové společnosti Nederlandse Aardolie Maatschappij (NAM) provrtali vrt Slochteren o hloubce tří kilometrů. Data průzkumu ukázala, že může jít o velké zásoby zemního plynu. První průmyslová těžba byla zahájena v roce 1963, v roce 1967 byly definitivně odhadnuty kapacity: 2,8 bilionu metrů kubických.

V počáteční etapě činila roční těžba přibližně 35 miliard kubíků, později ale stoupla a v polovině sedmdesátých let dosáhla sta miliard.

Podle prognózy geologů a geofyziků mělo toto pole dodávat plyn až do roku 2080, jenže dopadlo to jinak. Na začátku sedmdesátých let převládalo ve světě přesvědčení, že  jaderná energetika vytlačí v nejbližší budoucnosti všechny konkurenty, právě proto se nizozemská vláda rozhodla, že maximálně zvýší těžbu a export plynu a bude mít maximální zisk, než na Zemi zavládne mírový atom. Právě v tomto období byla zavedena technologie těžby na malých polích, tak zvaná kleine-velden-beleid.

Nizozemsko mimochodem darovalo světové ekonomice na pozadí sílícího plynového vzestupu pojem „holandská nemoc“, neboli efekt Groningenu. Jeho podstata spočívá v tom, že když země těží a prodává příliš velké množství požadovaných a drahých zdrojů, vede to k neodůvodněnému posílení národní měny. Konkrétně v Nizozemsku způsobil prudký růst těžby plynu vysokou inflaci a růst nezaměstnanosti, na začátku osmdesátých let vypukla tato holandská nemoc v Saúdské Arábii, Nigérii a Mexiku.

Otřesy půdy

První otřesy půdy zažil Groningen v prosinci 1994, bylo to zemětřesení o síle 2,4 stupně Richterovy škály. Nevěnovali tomu velkou pozornost, avšak čím více plynu Holanďané čerpali, tím byly častější otřesy pod jejich nohama. Nakonec pochopili, že zvýšená seizmická aktivita ve středu evropského kontinentu není přirozená, takže vláda a Royal Dutch Shell znovu pozvaly geology, kteří měli za úkol zjistit, oč jde, a okamžitě referovat.

První kontrolní zpráva nepotěšila vysoké úředníky. Byla dokázána nepopíratelná souvislost mezi těžbou plynu a sílícími otřesy půdy. Víc než to, zpráva obsahovala konkrétní data svědčící o tom, že těžba paliva má v nejbližší budoucnosti prudce klesnout kvůli vyčerpání ložisek a nezvratným změnám uvnitř geologického masívu.

Jenže byznys je byznys, proto Holanďané s těžkým srdcem v práci pokračovali. Ale již v srpnu 2012 došlo v městečku Huizinge k dalšímu (a nejsilnějšímu) zemětřesení o síle 3,6 stupňů. Do začátku roku 2016 dosáhl počet zemětřesení 900. Měli bychom tu něco vysvětlit. Hlavní nebezpečí této zvýšené seizmické aktivity spočívalo v tom, že Holandsko je země kanálů a řek. V zemi mají několik desítek hrází, jež byly postaveny velmi dávno, věk některých překročil sto let. Většina hrází nesnese zemětřesení silnější než čtyři stupně Richterovy škály, a když, nedej bože, Groningen „vzdechne“ zvlášť silně, hrozí Holandsko, že se změní na podvodní stát.

Jak to vypadá dnes

Na Groningenském poli dnes pracuje několik mezinárodních společností, především NAM, což je jednotka Royal Dutch Shell, a také americká ExxonMobile. Infrastruktura se skládá z 22 menších polí s 258 vrty. Mají tady 20 čistíren plynu a pomocných zařízení a také pár desítek kontrolních vrtů. Je to bohaté a technicky náročné hospodářství, které bylo vytvořeno v důsledku několika desetiletí houževnaté práce.

Co se týče objemů, jsou velice názorné: leden 2014 – 42 miliard kubíků, prosinec 2014 – 39 miliard, únor 2015 – 16,5 miliardy. Duben 2015 – plně zastavena těžba v ložisku Loppersum. Do června stejného roku Holanďané vytěžili 13 miliard kubíků, do listopadu 27, za půlroku pak těžba znovu klesla na 24 a víc nerostla. Shell se snažila vypátrat nová a neznámá ložiska, dokonce zorganizovala velkou průzkumnou výpravu, která trvala dva roky a přišla na tři miliardy eur. Ale žádná nová ložiska objevena nebyla.

Vraťme se ale ke zprávě Gas Terra. Již loni na podzim snížila holandská vláda prudce normy těžby. Posuďte sami: 21 miliard kubíků v roce 2018, 19 v letošním, do roku 2022 mají být normy sníženy na 12 miliard, do roku 2030 bude těžba na polích Groningenu úplně zrušena. Nizozemsko loni poprvé od roku 1963 dovezlo více plynu, než vytěžilo samo, přičemž dvě třetiny z Norska a Ruska. Je jasné, že dokonce v případě nejpříznivějšího vývoje událostí bude nerovnováha domácí těžby a importu stále větší, protože průmysl a obyvatelé potřebují elektřinu, teplo a ještě spoustu dalších věcí, které dnešní průmysl vyrábí z plynu.

Plyn z Nizozemska odebírali nejen domácí spotřebitelé, dováželi ho také do Německa, Belgie a severních oblastí Francie. Po zániku Groningenu vznikne u všech těchto odběratelů nedostatek energetických nosičů, který nebude jednoduché nahradit.  Jde o to, že tento plyn měl jisté charakteristiky: obsah dusíku činil 14 %, byl vůbec nízkokalorický dokonce ve srovnání s jinými nizozemskými plynovými ložisky. Všechny odebírající objekty byly vybudovány právě s ohledem na tyto parametry, teď Němci, Belgičané a Francouzi musí rychle nahradit zařízení svých elektráren, aby dokázaly přijmout například norský produkt.

Vysocí úředníci EU o tom všem možná ví už dlouho, právě proto projevují některé země takovou zjevnou nechuť vůči požadavkům Washingtonu: nechtějí přijít o ruský plyn a Severní proud 2. Mimochodem, přes Severní proud 1 loni přečerpali 57 miliard metrů krychlových, přitom nominální kapacita činí 55 miliard.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce