Je nutné uvést, že tyto hlasy jsou ojedinělé, pozitivně Banderu vnímá jen marginální část slovenské nebo české populace s patologicky vyvinutými rusofobními postoji. I články zveřejněné například na portálu české verze Denníku N „Vrtěti banderovci aneb Komunisté opakují své lži o ukrajinském boji za svobodu", nebo na slovenském portálu Aktuality.sk „O co šlo banderovcům na Slovensku?" vyvolaly mohutnou diskuzi, ve kterých většina diskutujících jednoznačně odmítá velebení banderovců a negativně hodnotí uvedené materiály. (K tvrzení české verze Denníku N, že komunisté neopakují své lži o ukrajinském boji za svobodu, protože komunisté jsou v Rusku mimo už od roku 1991. Tvrdit, že současní Rusové jsou komunisté, je stejně směšné jako tvrdit, že současní Němci jsou nacisté).

Branislav Fábry správně poukazuje na skutečnost, že snahy o velebení banderovců jsou neomluvitelné. Tvrzení, že démonizace banderovců je jen produktem ruské komunistické propagandy, nemají žádná opodstatnění. Polští historici, které určitě nemůžeme vnímat jako „ruské hráče", tvrdě vystupují proti ukrajinským tvrzením o banderovcích a popírání nebo zlehčování protipolských zločinů Banderovy Ukrajinské povstalecké armády (UPA) a označují je termínem volyňská lež. Ve Volyni v roce 1943 ukrajinští banderovci z UPA brutálně zavraždili desetitisíce polských civilistů, mezi mrtvými byl i obrovský počet malých dětí, dívek a žen. Více o sadistických zvěrstvech ukrajinských banderovců píše český Expres v článku „Oběti řezali zaživa, těhotným ženám párali břicha. Zrůdné detaily volyňského masakru", který je volně přístupný na internetu. Na památku desetitisíců obětí banderovských sadistických represí byl ve Volyni vybudovaný památník, na kterém jsou vytesaná slova „Keby som na nich zabudol, môj Bože na nebi, zabudni na mňa". V Polsku dokonce schválili zákon, který umožňuje za volyňskou lež uložit trest až tři roky odnětí svobody.

Téma banderovců tedy vyvolává napětí ve vzájemných vztazích mezi Polskem a Ukrajinou. Poláci důrazně odmítají, aby se na Ukrajině prosazoval nekrokult zvelebující válečné zločiny, které často svými sadistickými excesy dokázaly překonat i německé příslušníky SS (podobné je to i s pobaltskými příslušníky SS). Poláci se k otázce banderovců na adresu Ukrajiny vyjádřili tvrdě a jasně slovy: „S banderovci se do Evropské unie nedostanete." V postoji k ukrajinským banderovcům se shoduje celé polské politické spektrum, včetně polské opozice.

Výrazně negativní postoj vůči banderovcům mají i Židé, kteří se na Ukrajině stali oběťmi represí příslušníků SS a vznikajících banderovců. O tom, jak se vznikající banderovci chovali při pogromech ve Lvově v roce 1941 (UPA vznikala krátce po obsazení západní Ukrajiny Němci), také existuje spoustu důkazů. Ukrajinští Židé se vůči banderovcům vyjadřují velmi vyhraněně, protože krutost banderovců zažívali nejintenzivněji. Židovská obec na Ukrajině ostře kritizuje Porošenka a ukrajinskou vládnoucí moc právě kvůli jejich velebení banderovců (Banderovi titul národní hrdina Ukrajiny udělil bývalý prezident Juščenko, který podobně jako Porošenko měl výraznou americkou podporu). Holokaust a vraždění Židů ve Lvově mělo stejně zvrácenou a sadistickou podobu jako vraždění Poláků ve Volyni. Podle očitých svědků ukrajinští vrazi v sadismu předčili příslušníky SS. O tom, jak vypadal holokaust Židů ve Lvově v roce 1941, si můžete přečíst v dokumentu „Krv sa valila zo zeme a hroby sa hýbali: desivé fotky masakrov Židov na Ukrajine", článek zveřejnil portál stcity.

Glorifikace banderovců je nepřijatelná i pro EU a OSN. Bandera a banderovci jsou v rozporu s evropskými kulturními a civilizačními hodnotami. Ještě tvrději se k otázce banderovců vyjadřuje OSN. V prosinci 2018 Valné shromáždění OSN schválilo rezoluci, která odsuzuje glorifikaci nacismu ve světě, tuto rezoluci schválila obrovská většina států, proti byly jen USA a Ukrajina. Projevy velebení banderovců jsou prostě ve slušné společnosti neakceptovatelné. Stěpan Bandera nebyla žádná nevinná oběť Hitlerovy politiky. Podobně bychom mohli začít obhajovat příslušníky SA (Sturmabtailung), které Hitler v průběhu Noci dlouhých nožů nechal zlikvidovat, chorvatské ustašovce, slovenskou Hlinkovu gardu, rumunskou Železnou gardu, italské Černé košile a podobně. Proto tvrzení o banderovcích na portálech Aktuality.sk nebo české verzi Denníku N působí opravdu velmi kontroverzně.

Také souhlasím s kritikou Branislava Fábryho vůči názorům ukrajinského historika Michala Šmigela, který de facto obhajuje aktivity banderovců na území Slovenska (1945-1952). Ukrajinského historika Šmigela determinovalo prostředí, ve kterém vyrůstal (pozn. pochází ze západní Ukrajiny). Velká většina jeho názorů není ve slovenské historické obci akceptovatelná. Pokusy Michala Šmigela vydávat banderovce za příznivce demokracie, protože bojovali proti komunismu, není třeba ani komentovat. Šmigel se těmito vyjádřeními sám dehonestuje, stejně jako se podobnými názory zlehčuje další ukrajinský historik Volodymyr Vjatrovič.

Co však ve slovenském mainstreamu jasně a koncepčně neuslyšíme, je kritika neobanderovského hnutí a jeho propojení s oficiální ukrajinskou politikou. Důvod je prozaický, banderovci jsou prokazatelně součástí Porošenkovy politiky, která je zase v souladu s americkými představami. Mainstream v otázce banderovců dělá mrtvého brouka a často jsou přehlížena i propojení vysokých ukrajinských politiků (Porošenko, Bileckij, Parubij, Avakov) s nacistickým batalionem Azov (Azov používá zrcadlový obraz Vlčího háku, který byl symbolem Waffen SS „S Reich", svastika či zrcadlový obraz svastiky jsou nepřijatelné). Neobanderovci mají dominantní postavení v Pravém sektoru a neobanderovci a nacistická symbolika jsou neoddělitelnou součástí ukrajinských ozbrojených sil.

Na Slovensku je nepředstavitelné, že by prezident SR vystoupil mezi vojáky s nacistickou symbolikou, nebo by podepsal nařízení, podle kterého by se armáda začala zdravit pozdravem „Na stráž". Porošenko odsouhlasil, aby se ukrajinská armáda začala zdravit pozdravem „Slava Ukraine — Herojam Slava" (Sláva Ukrajině — sláva hrdinům). Tvrzení, že nejde o klasický banderovský pozdrav, ale o tradiční pozdrav vlastenců prosazujících samostatnost Ukrajiny (Sláva Ukrajině) doplněný o pozdrav ukrajinských organizací OUN a UPA (Sláva hrdinům) neobstojí. I slovenské „Na stráž" je původně pozdrav slovenských a českých skautů z roku 1924, který přebrala Hlinkova Garda. Nejvyšší soud SR však potvrdil, že pozdrav Na stráž je spojený s totalitním režimem a na Slovensku je takový pozdrav neakceptovatelný.

Podobně jako Branislav Fábry si ani já neumím představit, že by na Slovensku vydala Slovenská pošta kolekci pamětních známek oslavujících Hlinkovu Gardu nebo slovenských příslušníků SS. Ukrajinská pošta vydala kolekci známek, ve kterých glorifikuje ukrajinskou nacistickou divizi SS Galizien (Halič), a přiznám se, že už si vůbec neumím představit, že by mainstream na vydání takových známek nereagoval.

Také si neumím představit, že by nějaký slovenský politik tvrdil, že Hitler byl zastáncem přímé demokracie (ukrajinský politik Parubij), nebo by tvrdil, že Slováci jsou Árijci (ukrajinský konzul Marušinec v Hamburgu označuje Ukrajince za příslušníky árijsko-sluneční rasy), nebo že by se nějaký slovenský politik fotografoval s nacistickými insigniemi (jako Porošenko mezi ukrajinskými výsadkáři). Mainstream na Slovensku neustále útočí na Kotlebu, označuje ho přímo za fašistu, ale ohledně Porošenka a spol. taktně mlčí. Na používání dvojího metru však velmi citlivě reaguje slovenská veřejnost. Odcházející prezident Kiska (výrazně proamerický exponent na slovenské politické scéně) ztratil velkou část sympatií slovenské populace nejen kvůli svým kauzám (pozemky), ale i kvůli svým kontaktům s Porošenkem.

Souhlasím také s tvrzením Branislava Fábryho, že slovenské elity by měly na aktuální problematiku glorifikace banderovců rázněji reagovat. Je nutné vytrvale odmítat glorifikaci banderovců a vyvinout na Ukrajinu tlak, jako ho vyvíjí Polsko, Evropská unie či Izrael. Ukrajinci si musí uvědomit, že jejich postoje jsou v rozporu s evropskými hodnotami a opravdu představují vážnou překážku pro integrační plány Ukrajiny. A kritičtěji by se proti ukrajinským banderovcům mohl ozvat i slovenský mainstream.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce