![]() |
Václav Umlauf |
Vezměme Ježíšovu překvapivou odpověď nadšeným apoštolům v našem kontextu. My bychom mu možná s hrdostí ukázali „historickou“ smlouvu o majetkovém vyrovnání státu s církvemi, kterou se právě snaží schválit Česká sněmovna. Znění navrhovaného zákona - Sněmovní tisk 580.
Sněmovnou schválená smlouva zatím je pouze v prvním čtení. To mnoho neznamená, protože ji bude ještě schvalovat Senát, pak podepisovat prezident, a nakonec bude zcela jistě podána žaloba u Ústavního soudu. Jásot či obava církví z nově nabytého majetku jsou tedy předčasné. Tato studie se chce podívat kritickým okem zejména na právní postavení nároků římsko-katolické církve, která z této dohody nejvíce profituje. Hledejme proto odpověď na následující důležité otázky:
Je nová smlouva pro římsko-katolickou církev opravdu výhodná v tom smyslu, že zajistí její ekonomickou nezávislost na státu?
Platí princip: „Co bylo ukradeno, to má být vráceno“, i z hlediska historického statutu církevního majetku?
Jaké zásadní námitky proti zákonu budou uplatněny u Ústavního soudu a jakou mají právní hodnotu?
Na tyto otázky je třeba hledat zásadní a nestranné odpovědi.
Tuto část zmíníme jen stručně. Podle kanonického práva je povinností církevních právnických osob vzhledem k majetku zejména následující:
Facit: Nevýhody přijatého zákona budou pravděpodobně mnohem větší než jeho výhody. Je velmi pravděpodobné, že zákon bude mít i dlouhodobý negativní efekt jednak dovnitř církve a jednak směrem navenek.
Neblahý desetiletý soudní spor o „ukradenou“ Svatovítskou katedrálu, který zahájil kardinál Vlk a uzavřel jeho současný nástupce, ukázal celou složitost sporů kolem církevního majetku. Právní prohra katolické církve nebyla náhodná. Historicky vůbec nelze oddělit středověkou církev od státu, protože tvořily rozmanitou formu symbiózy. Symbolické hodnoty patří z principu všem občanům a pouze dějinné vědomí dané epochy spravedlivě rozhoduje, která instituce je chrání a garantuje jménem všech. Dříve to byla církev, dnes je to stát a jeho instituce. Dokonce i soudní spor o určení církevního vlastnictví po roce 1918 ukázal, že Československý stát katedrálu dostavoval z daní občanů. Tudíž má stát i nepopiratelný nárok na tuto symbolickou a národní hodnotu ve smyslu společného vlastnictví. Výsledkem prohraného sporu byl na církevní straně zvýšený radikalismus, který vrcholil srozumitelným, avšak poněkud populistickým heslem: „Co bylo ukradeno, to má být vráceno.“
Zásadní problém tvoří státní vyvlastnění církevních majetků po roce 1919, a to skrze prvorepublikové pozemkové reformy: Půda velkých pozemkových vlastníků (bez rozdílu) byla odejmuta a dále přerozdělena. Co je důležité: Již zákon z roku 1926 přiznal platy duchovním církví a náboženských společností za veřejné služby, např. vedení matrik. Další předúnorové vyvlastnění církevního majetku bylo provedeno zákonem č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy. K rozhodujícímu záboru církevního majetku tedy došlo před únorem 1948. Po únoru 1948 však komunistická strana provedla další pozemkovou reformu vydáním zákona č. 46/1948 Sb. Tímto zákonem byla konfiskována prakticky veškerá zemědělská a lesní půda a církvi zůstaly jen kostely, fary a malé farní zahrady. Oba poválečné zákony o pozemkové reformě ustanovovaly, že církev bude za vyvlastnění nějak odškodněna, ale k tomu nikdy nedošlo.
Facit: Tím lze říci, že po roce 1947-48 se stát dostal k církevnímu majetku bezplatně.
Jiná situace nastala po roce 1989. Nepočítejme osobní odškodnění tisícům persekvovaných věřících, protože tam duchovní osoby všeho druhu podaly občanské nároky a byly odškodněny jako každý jiný občan. První restituce majetku proběhla díky dvojímu zákonu o církvích č. 298/1990 a č. 338/1991. Řeholním řádům a kongregacím bylo vráceno 170 zchátralých klášterů, ale bez dalšího materiálního zázemí.
V jakém smyslu zde platí heslo: Co bylo ukradeno, to má být vráceno? Historicky viděno, se stát zhostil jisté části své odpovědnosti vůči církvi, ale nikoliv úplně. Velké restituce z První republiky byly kompenzovány platy duchovních, popřípadě dalšími kompenzacemi státu. Zbývají dva velké zábory majetku z roku 1947 a 1948. Jedna část byla kompenzována v letech 1990-91 zákonem č. 298 a 338. K vrácení diecézního majetku katolické církvi prozatím nedošlo, což má upravit právě tento nový zákon. O tuto část sporu jde nyní především. Tuto etapu vyrovnání uzavírá Sněmovní spis dočasné komise Poslanecké sněmovny pro řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi. Klikněte si na zprávu o činnosti komise v době od 13. června 2008 do 31. března 2009, protože z ní pak vychází podklady současného zákona.
Dále je důležité rozhodnutí ÚS, který odmítl zrušit tzv. „blokační paragraf“, což navrhovali někteří senátoři, aby vyšli vstříc požadavkům obcí. Ústavní soud ponechal v platnosti blokaci církevního majetku za účelem jeho budoucího uspořádání, viz toto rozhodnutí ÚS z července 2010. Pravicová vláda chtěla ohnout platný zákon a dostat se pomocí výjimky k zablokovanému majetku. Je otázkou, zda nový zákon není totéž v bledě modrém. A o tom pojednává poslední kapitolka.
K celé problematice financování doporučujeme tuto studii Mrg. Ireny Karlovéz FSV UK. Dále je důležité prohlášení prof. Václava Hampla, rektora Univerzity Karlovy, ohledně údajné expertízy UK týkající se navrácení církevního majetku. Rektor upozorňuje, že oficiální stanovisko UK může být vydáváno za expertizu Univerzity Karlovy v Praze, pokud by jej schválila Vědecká rada UK. Bez této autorizace nejde o expertizu Univerzity Karlovy; pokud je nějaký materiál takto označen, jde o označení neoprávněné. Celkový přehled důležitých argumentů a článků pro a proti ohledně restitucí třeba na těchto zajímavých stránkách. K dispozici je dále společné prohlášení církví, tzv.Společné stanovisko ČBK, ERC a FŽO k dalšímu jednání CNS-stát o způsobu majetkového vyrovnání a financování a dále podrobná čísla finančního obsahu sjednané dohody.
Facit: Po roce 1990 došlo k částečnému vyrovnání křivd, ale je sporné označovat toto vyrovnání jako majetkovou restituci, protože do ní nebyly zahrnuty například diecéze.
Podle našeho názoru mají odpůrci zákona velkou šanci, aby uspěli v případném projednávání ústavnosti zákona. Důvod je poměrně jednoduchý:
Shrnující článek k postoji Lenky Procházkové najdete v Literárních novinách, klikněte zde. Dne 18. ledna 2012 podala tato spisovatelka trestní oznámení na předsedu české vlády Petra Nečase a všechny členy jeho kabinetu. V oznámení, které osobně předala na Nejvyšším státním zastupitelství v Brně, vyslovuje podezření, že současná vláda ČR se dopustila trestných činů v souvislosti s návrhem zákona o vyrovnání státu s církvemi. Pod pravomoc Nejvyššího státního zastupitelství totiž patří šetření trestné činnosti mimořádně velkého majetkového rozsahu. Dále doporučujeme její video komentující podání žaloby, klikněte zde. Hlavní argumenty žaloby Lenky Procházkové na současné představitele státu jsou následující:
Demagogové asi vyhrají tak jako tak. Pokud církev majetek dostane, tak jim bude do smrti zavázaná, nejspíše i politicky. Pokud církev majetek nedostane, pak tito šikovní demagogové vyvolají u neinformovaných věřících pocit křivdy, ať už skutečné nebo jen domnělé. A tento pocit ukřivděnosti a ublíženosti šikovně postaví proti demokratickým institucím, které budou rozhodovat o právě přijatém zákonu. Nejvíce budou od demagogů a od různých ukřivděnců napadeny právě ty demokratické instituce, které budou rozhodovat o legalitě právě přijatého zákona, a to vzhledem k zákonu o církevních restitucích a vzhledem k ústavě. A to bude pochopitelně Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR.
Je třeba si uvědomit jednu základní věc: Demokracie je mnohem víc, než navrácení církevního majetku. Pokud o demokracii přijdeme, tak církev bude znovu zotročena jako za komunistů, a může přitom mít majetku, kolik chce. A navíc může být zotročena i skrytým způsobem, tj. právě přes majetek. A to bychom měli mít na paměti v každém případě. O pochybném spoléhání na moc a na majetek mluví Ježíš v citovaném úvodním evangeliu.
Vraťme se stručně k odpovědím na ony tři otázky.
1. Je nová smlouva pro římsko-katolickou církev opravdu výhodná v tom smyslu, že zajistí její ekonomickou nezávislost na státu?
Nová smlouva není pro katolickou církev výhodná, ale nejde o výši vyhandlovaného majetku.
2. Platí princip: „Co bylo ukradeno, to má být vráceno“, i z hlediska historického statutu církevního majetku?
Tento princip pravděpodobně neplatí, jednak z historických a jednak z právních důvodů. Poslední slovo bude mít Ústavní soud.
3. Jaké zásadní námitky proti zákonu budou uplatněny u Ústavního soudu a jakou mají právní hodnotu?
Námitky se týkají zejména prolomení restitucí před únor 1948 a nedostatečně prokázaný soukromoprávní charakter církevního majetku. Nemůže být vydáno něco, co církvi právně nepatřilo a nemůže být restituováno nic z doby před Únorem 1948, aniž by se zpochybnila platnost zákona č. 142/1947 Sb.
„Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. (…) Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“ (Mt 6,33; 25,29)
14. 2. 2012