Čtvrtina textu je věnována baletnímu tréninku, na němž byla novinářka přítomna. Jak práce souboru odráží charakter Moskvy, se v článku neupřesňuje.

Potom Turnerová popisuje kontrolu na letišti. Podle jejích slov ji pracovnice letiště požádala, aby zcela uzavřela tašku s toaletními potřebami, což vyvolalo nelibost novinářky.

„Proč má být zip úplně zapnut? Jak to zabezpečí můj let před terorismem? Nebo jde prostě o to, že se jí, nafouklé díky své bezvýznamné moci, zastesklo po svém poslání sovětské babičky?" napsala Turnerová.

Další část materiálu vypráví o tom, jak se novinářka pokoušela vzít kočku z místního útulku a tento pokus probíhal způsobem „něco mezi přijímacím pracovním pohovorem a prvním rande". Turnerová upozornila na „vybíravost" moskevských koček a delikátnost pracovnic útulku, které odmítaly dávat zvířatům levné krmení.

V článku se uvádí, že dříve chodili po moskevských ulicích lidé s prázdnými síťovkami, které vzali s sebou v naději na to, že po cestě někde uvidí frontu na potraviny. Teď se v ruském hlavním městě objevily butiky se značkovými oděvy. Rudé náměstí podle názoru Turnerové ztratilo spartánskou slavnostnost sovětské doby a stalo se z něj „obchodní centrum" s luxusními předměty.

Britská novinářka proto došla k závěru, že Moskva je „obtížné a nablýskané" město, které „ztratilo svou duši".