Pane Wimmere, jaké jsou vaše dojmy ze současné konference o bezpečnosti? Jaké otázky zůstávají nevyřešené?

Myslím, že němečtí výrobci automobilů okamžitě pocítí následky „Mnichova". Vždyť spolková kancléřka se právě vyjádřila proti americkému prezidentovi takovým způsobem, že to nezůstane bez následků. Během takových vystoupení nelze někoho „nakopnout" a přitom očekávat, že druhá strana bude brát v úvahu nějaké vaše zájmy.

Já osobně na základě výsledků konference o bezpečnosti mohu konstatovat trhlinu v transatlantických vztazích. Jeden kolega mne opravil, že nejde o nesoulad s USA, ale s Trumpem. Co si o tom myslíte?

Ano, v Mnichově to bylo očividné. Bylo to v určitém smyslu setkání jakési „antitrumpovské koalice". Proslov Merkelové s nadšením přivítali i ti, kteří byli vždy příznivci této vojenské koalice pod vedením USA. Bylo to zřejmé i z projevu viceprezidenta USA Pence, který také patří do této vojenské koalice a jehož vystoupení bylo absolutně nepřesvědčivé, ačkoliv se stále klaněl Trumpovi ohledně Atlantiku. Po vyslechnutí jeho projevu bylo možné konstatovat, že USA hrají přední roli v NATO ne díky shodě zájmů všech jeho členů, ale protože donekonečna nutí a vydírají ostatní členy aliance.

Bylo to velmi dobře vidět i před několika týdny v Moskvě, kdy Rusko pozvalo západní vojenské atašé, aby jim předvedlo raketu, která se stala pro USA záminkou ke zrušení Smlouvy o zákazu raket středního a kratšího doletu (INF). Pokud vím, Spojené státy vyvinuly na západní vojenské atašé nátlak, a proto se nikdo z nich, kromě zástupců Kypru a Řecka, neodvážil přijet a podívat se na tuto raketu vlastníma očima.

Stejné výhrůžky jsme slyšeli v podání viceprezidenta Pence ohledně plynovodu Severní proud 2 v Mnichově a den předtím ve Varšavě. Ale pokud někdo zaujímá vedoucí postavení v nějakém sdružení pouze díky donucování a nátlaku, to se dříve nebo později rozpadne.

Není tajemstvím, že Američané dorazili do Evropy, aby prosadili minimálně dvě věci: Severní proud 2 a dohodu s Íránem. Ani v jednom bodu neuspěli. O čem to svědčí v případě supervelmoci USA a také ohledně vztahů mezi Německem a USA?

Celkem vzato hůře už být nemůže. To ukázala jak samotná Mnichovská konference, tak i demonstrace před hotelem Bayerischer Hof, kterou viděli všichni. Pokud v kontextu velmi složité situace na Blízkém a Středním východě je třeba připomínat Osvětim a holocaust (jak to mimochodem ve své době dělal Joschka Fischer v souvislosti s nezákonným vpádem do Jugoslávie), je to tak odporné, že by bylo třeba se od toho okamžitě odvrátit. Cožpak pro ně opravdu není nic svatého? Jestli je třeba tato témata připomínat, aby byly podněcovány současné konflikty, vypadá to, že sdružení, které to potřebuje, už opravdu kleslo na samé dno.

Rusko bylo v Mnichově samozřejmě představeno více méně opět jako hlavní nepřítel. Ale minimálně pro USA již není Rusko, jak se zdá, nepřítelem číslo jedna. V tomto žebříčku se dostaly na přední místa takové země jako Írán, Venezuela a Čína.

To se zítra zase může změnit. Na příkladu události s ukrajinskými loděmi na Černém moři jsme viděli, jak tvrdě se chovají k Rusku. Pokud budeme věřit zprávám, tak se této operace zúčastnily stroje AWACS, které se nacházely nedaleko mého domu v Německu, jejichž úkolem bylo zjistit umístění ruských radarů v tomto regionu. Mně to velmi připomíná dobu studené války. Takže pokud ve Washingtonu nějaký den méně často hovoří o Rusku, ještě to nic neznamená.
Je proto nutné, aby prezident USA Donald Trump konečně dostal prostor pro manévrování, aby mohl provádět vlastní politiku. A dokud to není možné, vycházím z toho, že transatlantická vojenská koalice ve Washingtonu, v Berlíně, v Paříži, v Bruselu i v Londýně udělá vše pro to, aby svět NEBYL bezpečnější.