Ne že by Andrej Babiš nedělal chyby. Dělá a nemalé. Jeho trvání na Danu Ťokovi coby ministru dopravy, jeho uznání samozvaného prezidenta legitimní hlavou státu, jeho asi absurdní trvání na vytvoření vládního městečka v Letňanech, což obyčejného občana spíše naštve, asi leckdo vidí. Ale vše to jsou jen jednotlivosti, zatímco natvrdo přijatá politika catch- all party a pragmatické a neideologické posuzování problémů ho zatím činí nepřekonatelným.

Proti němu úročí jednak echt ideologická politika Petra Fialy z ODS, který chrlí znovu a znovu klišé pravicové politiky někdy z počátku 90. let, opékající monotónně zkratky o nebezpečí komunistů, socialistické vládě (sic!) a cestě na Východ, stejně jako čím dál tím agresivnější rétorika Pirátů, opakující mantry o liberální Evropě a zločinech Andreje Babiše. Těch 10 až 15 procent takto vyhraněně politiky obou hlavních opozičních stran mohou dát, ale více ani ťuk.

Zato Andrej Babiš klidně a dnes již i téměř nekonfrontačně prosazuje politiku zcela objektivně pro většinu vrstev společnosti, kromě vyhraněně a razantně ideologických.

Přesně tak to po celý svůj život dělala německá kancléřka Angela Merkelová, která vždy vyčkala, až nějaký problém ve společnosti po určitou dobu dominantně převážil, a pak ho schlamstla bez jakýchkoliv výčitek. A tak vvyluxovala – ona jaderná fyzička zelený program proti existenci jaderných elektráren a Zelení jen mohli skřípat zubama, proto vyluxovala reformní a lehce pravicovou sociální reformu bývalého kancléře Schrödera a zrušila bez oka mrknutí velkou koalici, a mimochodem, i to byste měli vědět. Proto schlamstla plán SPD na základě žádosti německých podnikatelů a bank pro nezbytný příliv migrantů s odůvodněním, že jinak dojde ke krachu pracovního trhu, a protože krátce předtím před televizními obrazovkami rozplakala tuším palestinskou dívenku, že jí bude odmítnut azyl, což v západní části Německa vyvolalo masivní odpor Němců, a obrátila a pozvala všechny uprchlíky ze Sýrie. Přišlo jich ze Sýrie v prvním roce přes milión a v první fázi západní Němci jásali a unášeli se nad svou laskavostí a dobrotou.

Po kyjevském majdanu, který organizovala a který vyvolal pro celý Západ neočekávanou asertivní reakci Ruska na Krymu, nejprve se jako lítá bojovnice postavila proti Putinovi, aby dnes, když podle Pew Reasearch Centrum 49 % Němců se obává hrozby USA a jen 30 % hrozby z Ruska, už jen polehounku udržuje sankce s cílem oslabit odpor proti vybudování plynovodu Nord Stream II.

V podstatě byla neporazitelná, zejména když na každé své blbosti trvala, i kdyby na chleba nemělo být.

V tomto ohledu je Babiš velmi jemný catch-allista. Tu vezme Okamurovi nesouhlas s přijetím migrantů, tu ostře vystoupí proti vítačům a kývačům, tu socanům schlamstne jejich sociální program, a zejména si pohýčká i důchodce nesporně nejvýznamnějším jednorázovým nárůstem důchodů.

A Piráti a ODS už jen bzučí, ale jak jsem řekl, na víc než 15 až 16 procent do dát nemůže. Oproti široce rozkročené, v Německu se říká „všelidové straně či hnutí“, nemají šanci.

Ovšem aby bylo jasno. Tento styl politiky, který mimochodem v Německu stejně tak za časů skvělých sociálnědemokratických kancléřů Brandta, Schmidta či Schrödera je, byli milováni dělníky i šéfy vělkých monopolů prováděla i zdánlivě odpůrčí další catch – all party, tentokrát tzv. levicová.

A jedna, možná nejdůležitější poznámka.

Žijeme v době, kdy celý svět na mnohé otázky neví odpovědi a musí je hledat. Týká se to ekonomiky, sociálních věcí, fungování Evropské unie či NATO.

Jen hlupáci v této chvíli se mohou tvářit, že existují jasná řešení. Celý náš socioekonomický, politický i institucionální „západní model“ krok za krokem, měsíc za měsícem, jedněmi volbami za druhými se bude pokoušet najít řešení.

Na to nemohou mít správnou odpověď ani Piráti ani ODS a bohužel ani menší politické strany.

Nesplete se ten, kdo je připraven pragramtaticky převzít nejlepší aktuální řešení.

A to je momentálně určitě Babiš.