Občané ale nemohou připustit, aby pár desítek přisluhovačů cizím zájmům u nás, které jsme si neprozřetelně v minulých volbách zvolili, zaprodalo zájmy našich občanů a našeho státu, jakož i jeho likvidaci do rukou nositelů a realizátorů těchto cizích zájmů.
Teď již totiž jde skutečně o všechno! Teď jde o podstatu našeho dalšího bytí!
V souvislosti s požadavkem A. Merkelové je třeba nejprve si uvědomit, že:
– odevzdanou suverenitu (a tím i s ní související území) příslušného státu nabyde EU, zatímco dotyčný národní stát ji ztratí a přestane být státem;
– občané takového státu ztratí ochranu státu, národ se stane pouhým národnostním etnikem určeným plánovitě k likvidaci jeho promícháním s dovezeným muslimským obyvatelstvem z Blízkého a Středního východu a z Afriky za účelem vytvoření nové světle hnědé rasy s průměrným IQ 90 podle plánu Coudenhove-Kalergiho, který převzali do svého projektu světoví globalisté;
– odmítnout (pak ale budou dost obtížně moci dále prosazovat nezpochybňování naší účasti v EU, neboť by ztrácelo smysl) nebo
– podpořit, což znamená, že tak současně zpochybňují naší státní suverenity, což je ve svých důsledcích páchání vlastizrady podle § 309 Trestního zákoníku a dále (§ 310 Rozvracení republiky a § 315 Zneužití zastupování státu), kdy trestnou je již i samotná příprava.
Celá situace již není totiž dále o tom, že my jsme občany České republiky, která je členem mezinárodní organizace pod názvem EU. Podle tohoto požadavku A. Merkelové je to nově již o tom, že Česká republika má být zrušena a její občané se mají stát za blíže neupřesněných podmínek (a bez státní ochrany) členem Euroříše, jež má být v blízké budoucnosti přeměněna v Evropský islámský chálifát. Jde tedy o další postupný krok dlouhodobého plánu světových globalistů realizovaného prostřednictvím jejich nástroje, kterým je EU. V tomto případě tedy nemá ani parlament (ani vláda či prezident) právo rozhodnout o odevzdání naší suverenity EU a tím i o definitivní likvidaci našeho státu (a v jejím dů-sledku i naší státnosti, našeho národa, jazyka, historie atd.). Odevzdat státní suverenitu v celém rozsahu funkcí a úloh státu znamená podřídit svoje životy zcela cizí (a navíc ještě) nadnárodní moci, což znamená konec demokratického právního státu, zničení vlastního národa ve prospěch cizích politických a ekonomických sil a ve prospěch utvářející se světové vlády. Znamená to i ztrátu našeho historického území. Pokud zastánci odevzdání státní suverenity u nás žijí v chimérické představě, že
je třeba tyto představy v diskuzi vyvrátit.
Jak již bylo naznačeno v předchozí části, Angela Merkelová nepřímo naznačila, kdo má být v členských zemích tím, na koho se fakticky obrací s požadavkem na provedení tohoto kroku (vlastizrady). Tímto adresátem jsou parlamenty jednotlivých členských zemí EU, tedy i ČR, v nichž hlasují občany zvolení poslanci a senátoři, kteří již uvykli tomu, že zákony a vyhlášky z EU jsou nadřazeny našimi zákonům. Hlasují o nich tedy mechanicky, bez většího uvažování a studování předkládaných podkladů. Proč také, za dané situace?
Vnucuje se tedy otázka, zda budou poslanci a senátoři schopni vůbec rozlišit a uvědomit si, že v tomto případě jde o něco kvalitativně jiného. Uvědomit si včas:
Jde o otázky zcela zásadního, klíčového významu pro další existenci našeho státu a našeho národa a jeho kontinuity.
Již ta skutečnost, že o celém ultimátu A. Merkelové je (nejen) u nás nápadné ticho, vzbuzuje silné podezření o tom, kam řešení celé věci směřuje a vyvolává nutně apel na občany, aby se začali celou záležitostí v zájmu svém a svých rodin urychleně a intenzívně zajímat.
Od politických stran (zejména těch parlamentních) toho občané příliš mnoho čekat nemohou, jsou to bez výjimky strany prosystémové. Tedy strany fungující v rámci nastaveného systému (pravidel hry) skutečnými vlastníky EU v zákulisí, kteří jsou skutečnými loutkovodiči bruselského vedení EU.
S ohledem na uvedené skutečnosti je tedy třeba, aby jak občané, tak zejména skutečná alternativa na naší politické scéně začali naléhat na urychlené uspořádání celonárodní diskuze na tato témata:
a to ještě před blížícími se volbami do Evropského parlamentu.
Hlavní témata této celonárodní diskuze by se měla stát i hlavními programovými body pro tyto eurovolby. Kromě toho je nezbytně nutné, aby občané dali jasně najevo, že rozhodujícím činitelem v tomto případě jsou oni sami a nikoliv parlament, a to i s přihlédnutím k tomu, jak špatně (pokud vůbec) hájí parlament jejich, tedy české národní, zájmy v praxi.
Občané ale nemohou připustit, aby pár desítek přisluhovačů cizím zájmům u nás, které jsme si neprozřetelně v minulých volbách zvolili, zaprodalo zájmy našich občanů a našeho státu, jakož i jeho likvidaci do rukou nositelů a realizátorů těchto cizích zájmů. Teď již totiž jde skutečně o všechno! Teď jde o podstatu našeho dalšího bytí!
Současně je žádoucí, aby představitelé parlamentních stran v ČR, které podporují předání svrchovanosti našeho státu do rukou Bruselu, předstoupili před veřejnost a předložili argumenty k tomu, že jimi zamýšlená vlastizrada je jediná alternativa pro život našich občanů, našich dětí, vnoučat a pro naši budoucnost jako takovou.
V první části jsem se zmínil o 3 variantách možného způsobu řešení (tj. účast v rychlejší části EU na cestě do chálifátu, účast v pomalejší části EU na cestě do chálifátu, či odchod z EU).
Pro úplnost se ještě zmíním o teoreticky možném 4. způsobu řešení, který je založen na představě o možné reformě EU (nezaměňovat s její nic neřešící formální reorganizací). Ve snaze odložit řešení se k ní upíná u nás stále dost občanů i politiků.
Považuji tedy za potřebné věnovat této variantě několik poznámek, jak následuje:
Když tyto dosud často bezmyšlenkovitě uplatňované zásady zvážíme, přijdeme na to, že doba se natolik změnila, že je třeba začít prosazovat zcela jinou politiku, a to: „Czech Republic first!“.
Je pak ale zcela nejasné, proč bychom měli nadále usilovat o setrvání v EU. Bude tedy nezbytně nutné zachránit alespoň část Evropy na stávajících křesťanských základech, konkrétně tedy na bázi V4+, k níž budou mít možnost připojit se i další země, které nejsou dosud masově islamizovány, či které si s domácí islamizací budou nejprve schopné poradit. Tyto země po svém odchodu z EU se mohou na základě smlouvy sdružit do Konfederace nezávislých středoevropských zemí, kdy jim zůstane jak státní suverenita, tak i další práva z toho odvozená, vč. státní příslušnosti občanů těchto zemí.
Ztratili jsme již různým otálením a přešlapováním příliš mnoho času a může se stát, že dalším odkládáním řešení tohoto zásadního problému dojde v mezidobí k naší islamizaci, která již skrytě začala probíhat a pak již bude na cokoliv pozdě, stejně jako je tomu v některých zemích západní Evropy. Vážně to chceme riskovat, vážně snad i za těchto okolností chceme dále vyčkávat? Máme na to ještě vůbec čas a právo s ohledem na to, co všechno již nyní riskujeme?
Přitom to není nic proti spolupráci evropských zemí, ale na principu „já pán – ty pán“ (tedy za podmínky vzájemně výhodné spolupráce) a v našem případě na našich křesťanských základech.
Při rozhodování o variantě dalšího postupu je tedy třeba nepodléhat iluzím a jasně vidět, že skuteční vlastníci EU či loutkovodiči dirigující vedení EU žádné zásadní změny v EU nepřipustí, nanejvýš tak „přemalování vývěsního štítu“. Celá EU nebyla totiž od počátku budována kvůli zpočátku deklarovaným líbivým cílům pro její obyvatele, nýbrž za účelem dosažení cílů globalistů. Čím dříve to naši občané pochopí, tím lépe pro naprostou většinu z nás.
Je proto otázkou, zda má smysl a zda je rozumné dále odkládat zásadní řešení, a to pod jakoukoliv záminkou.
Pokračování
Převzato z http://news.e-republika.cz