„Je smutné, když se třeba český ministr zahraničí Petříček naprosto neorientuje. Nechá se vozit po Ukrajině a na otázku na zdejší uznání Banderovců coby válečných veteránů a bojovníků za nezávislost řekne, ‚že to je vnitřní věcí Ukrajiny‘. Promiňte, ale genocida a etnické vraždění není vnitřní záležitostí žádného státu. Vztahy s našimi sousedy — Polskem a zeměmi V4 — by měly být jednou z priorit. Jak se takové vejšplechty asi poslouchají Polákům, kterých 100 tisíc banderovci (UPA) povraždili v roce 1943?" napsal.

Jak uvádí poslanec, bojůvky Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) po přepadení SSSR Hitlerem spoluobsadily a vyhlásily samostatnou Ukrajinu, čemuž okamžitě následovala „očista", při níž bylo povražděno 8000 lidí, převážně Židů, Poláků a ukrajinských komunistů, včetně žen a dětí.

„No a povstalecká UPA (Ukrajinská povstalecká armáda) se často označuje jako banderovci. Jejich temná hodina přichází zejména po obratu ve válce (1943), kdy se rozhodují etnicky vyčistit území Volyně a Haliče od Poláků. Vlna vraždění (žen, dětí, starců, všech) si vyžádala až 100 tisíc obětí. Podle polského Ústavu národní paměti (Instytut Pamieci Narodowej) není pochyb o tom, že zločiny spáchané OUN-B a UPA byly protipolskou etnickou čistkou charakteru genocidy," pokračuje.

Podle Klause mladšího to není „vnitřní věcí Ukrajiny", ale rozhodně součástí moderních dějin.

„Nebo se z moderních dějin má učit jenom něco? Něco jo a něco ne?" uzavírá celou věc.