Der Spiegel uvádí, že kniha Kishora Mahbubaniho, profesora politologie z Národní univerzity v Singapuru, nese název Prohrál snad Západ? A pokud ji budeme číst současně s knihou Džungle se znovu rozrostla, jejímž autorem je Robert Kagan, vědec z amerického mozkového centra Brookings Institution, pak vznikne úchvatný geopolitický dialog.
Časopis poznamenal, že oba autoři vycházejí ze stejného předpokladu: Západ se přesunul na „obranné" pozice, ale jeho „zlatý věk" už pominul. Mahbubani na tento fakt pohlíží optimisticky, Kagan zase s jistým znepokojením.
Autor příspěvku poznamenává, že by tato slova Mahbubaniho pobavila: „Bolestná pravda spočívá v tom, že nepromyšlený pokus o ‚export demokracie‘ nevedl v mnoha případech k menšímu, ale k většímu lidskému utrpení." Kagan přitom nepopírá, že Západ udělal chyby. Myslí si však, že se s nimi dá smířit, poněvadž cílem bylo ukončení studené války a nastolení liberálního světového řádu.
Nicméně z pohledu Mahbubaniho se tato myšlenka stala jakýmsi „opiem" pro Západ. Samostatně se totiž rozhodl, že demokracie a svoboda jsou ty nejvyšší cíle a liberální světový řád je „rájem na Zemi".
Kagan píše, že „vytvoření liberálního řádu bylo v rozporu s dějinami a lidskou povahou, protože lidé touží, kromě jiného, po pořádku a bezpečí. Proto mohou přivítat příchod silného vůdce, který jim toto blaho zajistí, a to dokonce i tehdy, kdy jim nezajistí plná práva a svobody". Časopis píše, že Mahbubani zastává stejný názor, ale přitom přichází k jinému závěru. Kagan si myslí, že je třeba pokračovat v „boji s lidskou povahou" a „usměrňovat" lidi k liberální demokracii. Mahbubani však vyzývá k tomu, aby byli lidé necháni na pokoji a bylo jim umožněno, aby se rozhodli sami. Přitom má za to, že všechny země nakonec dospějí k demokracii, ale potřebují na to čas.
Der Spiegel dále uvádí, že oba autoři navrhují vlastní návod, jak se v nových podmínkách vyhnout válce. Mahbubani navrhuje Západu celkem tři strategie: minimalismus, multipolaritu a machiavelismus. Minimalismus spočívá v tom, že má Západ nechat ostatní svět na pokoji a nevnucovat mu své koncepce. Multipolaritou se myslí spolupráce s ostatními státy, především v rámci OSN. Machiavellismus je pak schopnost určit své dlouhodobé zájmy.
Kagan souhlasí pouze s principem machiavellismu a připomíná, že Západ dnes není schopen definovat vlastní zájmy. Multipolární svět pokládá za nebezpečný, protože za takových podmínek existuje velké riziko jaderného konfliktu. Pokud jde o minimalismus, Kagan uvádí, že Západ občas musí ovlivňovat záležitosti jiných zemí, a to dokonce i vojenským zásahem. Dále pak vyzývá k posílení takových institucí, jako je NATO, a také k posílení vojenské síly západních států, především USA.
V tom však Mahbubani nevidí smysl a pokládá si otázku, proč Západ spoléhá více „na bomby než na rozum". Podle jeho mínění je dnes vojenské násilí nesmyslné a ostatní svět ho neakceptuje. „Svět bude ještě nestabilnější, pokud Západ nezmění radikálně svůj kurs," uvádí časopis citát z jeho knihy.