Nejde však o novou rétoriku. Právě taková rétorika totiž odráží vztahy mezi Ruskem a Západem, které jsou dnes prakticky na bodu mrazu. Pomůže návštěva slovenského představitele tyto vztahy alespoň trochu „rozmrazit"? Sputnik požádal Dušana Kerného, publicistu týdeníku Slovenské národní noviny, aby se k dané věci vyjádřil.

„V současnosti jsou vztahy Ruské federace a Západu opravdu prakticky na bodu mrazu. A v takové situaci má význam každý rozhovor, každý partnerský kontakt a slovenský ministr očekává, že jednání v Moskvě posílí mezinárodní postavení Slovenska v rámci OBSE jako korektního a spolehlivého zprostředkovatele otevřeného k diskusi. A také, že posílí vzájemnou partnerskou důvěru na úrovni ministerstev zahraničí a jejich ministrů. Ministr Lajčák je trvale zastáncem kontaktů a jednání. Navíc důraz na diplomacii je v současné situaci výrazným pozitivem jak ve dvoustranných vztazích, tak i v rámci mnohostranných vztahů. Obzvlášť, když se v rámci Evropské unie i Kongresu USA uvažuje o nových sankcích. Slovensko se důsledně drží společného postupu, pravda, se dvěma výraznými výjimkami. Nezapojilo se do vypovídání ruských diplomatů a neuznalo Kosovo. A pro tyto pozice si právě prostřednictvím diplomacie sjednalo respekt vůči svým národním zájmům," prohlásil Kerný v rozhovoru pro Sputnik.

Kerný dále poznamenává, že otázka postoje vůči Rusku není na Slovensku tak jednoduchá. Významná část slovenských médií, včetně těch veřejnoprávních, se nezapojila do protiruské kampaně či vytváření protiruských nálad za každou cenu a při každé příležitosti. Vztah k Rusku je předmětem vnitropolitických diskusí. Navíc část vládní koalice odmítá uznat dokumenty, ve kterých by se Rusko označovalo za hrozbu nebo za jistou hrozbu pro Slovensko. Nesouhlas v akademických kruzích či v médiích, které nejsou v tzv. hlavním proudu vytváření veřejného mínění, je kategorický. Pokud se například jedná o připojení Slovenska ke stanovisku Evropského parlamentu ohledně Venezuely, pak odeznívají dokonce i tvrzení, že jde o porušování slovenské ústavy…

V rozhovorech Pompeo-Lajčák zazněla celá řada výměny názorů, např. o Ukrajině. Na tiskové konferenci však nebyla řeč o pozastavené Smlouvě o likvidaci raket středního a krátkého doletu, tvrdí Kerný.

„Na tiskové konferenci se však ministr Lajčák, na rozdíl od Budapeště, nemusel omlouvat za vztahy k Číně či Rusku, jako jeho maďarský kolega. Odehrálo se to ve chvíli, kdy ve vzduchu visela otázka, proč Pompeo nenavštívil Prahu. Sebevědomě přitom v přítomnosti Pompea prohlásil, že Slovensko je spojencem a partnerem USA. Nelze tedy předpokládat, že by v Moskvě, byť jen v nejmenší míře, modifikoval to, co zaznělo na jednání s Pompeem. Navíc USA Slovensko jako posla nepotřebují. Je zapotřebí si uvědomit, že je to poprvé, co bude slovenský ministr v čele největší evropské organizace OBSE jednat o aktuální agendě hned se dvěma významnými hráči světové scény a této organizace — s ministrem USA Pompeem a ministrem RF Lavrovem. Lajčák si před Moskvou vytvořil jakési „předpole", a to osobními návštěvami Ukrajiny na území kontrolovaném Kyjevem, v Moldavsku a v Gruzii. Za hlavní cíl si zvolil pomoc lidem v akutních humanitárních otázkách, například při budování přechodu z Luhanské oblasti na stranu kontrolovanou Kyjevem. To se týká desetitisíc lidí, kteří tento přechod využívají. Lajčák se opírá také o slovenské účastníky v pozorovatelských misích OBSE. Soustředění se na bolestivé humanitární problémy ale také vyplývá z poznání, že vrámci plnění minských dohod se zřejmě bude muset počkat na výsledky prezidentských voleb na Ukrajině. Myslím, že se Lajčák pokusí v rámci těchto snah získat podporu Moskvy," uvedl.

To vše se však neshoduje s mantrou o hrozbě ruské agrese vůči Slovensku, o které hovořil Mike Pompeo v Bratislavě. Kerný je však přesvědčen, že pokud jde o varování před ruským vlivem či hrozbou ruské agrese, na Slovensku má takové tvrzení směrodatný vliv pouze na část politické třídy, médií a mladé generace. Většina to nepřijímá. Je to především důsledek dosavadní americké zahraniční politiky, kterou Slovensko podporovalo a podporuje v Iráku, Afghánistánu, na Ukrajině či co se týče Krymu. Nesouhlas nelze považovat za výsledek ruské propagandy či vlivu. Podpora rozvoje dobrých oboustranných vztahů s Ruskem má stále širokou základnu ve veřejnosti, stejně tak ani mezi odborníky a historiky nedochází k zásadnímu přehodnocení pohledu na druhou světovou válku a antifašismus. Postoj veřejnosti je soustředěn na to, aby se Slovensko nevzdávalo dobrých vztahů s Ruskem. A také na to, pokud je to možné, aby se udržela tendence nebudovat evropskou bezpečnost bez Ruska.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce