Hmotné bohatství a bída. To je paradox a to jsou také zjednodušeně formulováno dvě oblasti, které od chvíle, kdy člověk začal vlastnit majetek, provázejí lidstvo. Denně se střetávají v různých podobách a vedou nás do situací bez možnosti návratu. Příležitosti se totiž neopakují.

Střípek paradoxů představuje ministr obrany Gavin Alexander Williamson (1976). Před několika dny pan ministr odeslal perlu válečných lodí britského královského loďstva do Jihočínského moře, aby tam chránila zájmy neexistujícího Britského impéria. Včera na 55. Mnichovské bezpečnostní konferenci (MSC), kterou chrání přes 4.000 viditelných policistů před 3.000 demonstranty z cca 90 různých skupin, vystoupil věrně svému původu jako hlučný prodavač války. Podobně ho nazval i ministr zahraničí RF Lavrov: ministr války. Předpokládám, že ví, že britský ministr obrany je bývalý prodavač krbů (Elgin & Hall). Po nevysvětleném odchodu z firmy (2004) pokračoval v kariéře prodavače keramických výrobků (Aynsley China Pottery, založené 1775) do roku 2010, než se stal členem Parlamentu. A brzo po té dobře placeným politikem. Proto by bylo dobré, aby ministr dříve než vydá rozkaz k útoku na ČLR a RF, vysvětlil, proč opustil místo prodavače krbů. Zkvalitnilo by to jeho dědictví, obohatilo výuku a studenty historie. Nejenom The Independent a The Guardian čekají (Kentih, Benjamin (26. 01. 2018). "Gavin Williamson: Tory Defence Secretary admits to 'kissing' trysts with married former colleague". Syal, Rajeev (26. 01. 2018). "Defence secretary refuses to answer questions about relationship with past colleague".

Střípek paradoxů představuje přiznání producenta zahraničních zpráv BBC, Dalati Riama. Na svém Twitteru zveřejnil: „Po šesti měsících vyšetřování mohu zcela jistě potvrdit, že scéna, která byla natočena v nemocnici ve městě Dúmá, byla zinscenována. Žádné oběti v nemocnici nebyly. K útoku došlo, sarin nebyl použit, ale musíme počkat na závěry OPCW, aby bylo možné potvrdit, zda byl použit chlór. Nicméně vše ostatní kolem útoku bylo zfalšováno kvůli většímu efektu." Nevylučuji, že bude obviněn ze špionáže pro RF. Jeho přiznání představuje posílení zdrojů na vysvětlení jiných obvinění RF, čekající ve frontě na vstup do světa pravd.

Ve frontě na vstup do světa pravd se nachází šéf belgické VKR (Vojenské kontrarozvědky — ADIV). Pan Clement Vandenborre, t.č. v domácím vězení, prý pracoval jako ruský špion. Světe, div se! Organizace založená v roce 1915 si dovoluje takový luxus v době 55. Mnichovské bezpečnostní konference, ohrožení EU a NATO z rozkladu a vnitřních bojů v tajných službách. Civilista Soros předpovídá rozpad EU po vzoru SSSR. To mne vyzívá k prověrce logického myšlení. Jestliže se EU rozpadne jako SSSR, tak to znamená, že současná EU má všechny hlavní charakteristiky SSSR: od nedostatku demokracie a různých (ne) svobod, přes autoritářství, až do perzekuce a mnohem horšího. Nebudu raději pokračovat. V každém případě argumenty civilisty Sorose se bezproblémově řadí do kategorie triumfů (z) blbnutí, které vede pohádkově bohatá a prsatá dáma, Kim Kardashian (1980), americká reality show Držte krok s Kardashians (zkráceně KUWTK) a představitelé nadnárodní finanční oligarchie. K ní patří všude přítomný Soros. Nevím, zda používá módní sluchátka, která při poslechu měří tok elektrického proudu v mozku a nabízejí nápovědu, kde všude být.

Střípky paradoxů představuje také konání dalšího seniora: Papeže Františka. Jeho na veřejnosti viditelná skromnost je výsledkem protikladů a zklamání. Ty ho charakterizují. František z Assisi (1182-1226), po kterém si vzal jméno, byl svatým chudých. To nelze tvrdit o Papeži Františkovi, katolické církvi a jejímu konání. Nejenom, co se týče restitucí. Jejich popis z Prahy obdržel Papež na několika stránkách a nebylo v něm zmínky o principu, dávat znamená dostávat. Nebylo zmínky o chování služebníků Boha v posteli a mimo, kteří zapomněli, že láska není milování. Proto doporučuji věřícím — ovečkám a jejich pastýřům seznámit se s dílem francouzského matematika, fyzika a náboženského filosofa Blaise Pascala (1623-1662) Les Provinciales (1656-1657). Jedná se o 18 dopisů, česky vydaných pod názvem Listy proti jesuitům (J. Hencl, Gutenberg, 1926, 345 stran). Dopisy krásně popisují lavírování, dvojsmyslnou mluvu umožňující jednu věc sdělit a současně vyloučit protiklad. Papeži Františkovi přeji zdraví a sílu k provedení prvních kroků sexuální reformy. Bez ní se může katolická církev dostat do duelu se smrtí. Nehledě na její nepředstavitelné bohatství a vyloučení bývalého Washingtonského arcibiskupa, Theodore McCarrick (88). Ten, jako hlasitý bojovník proti zneužívání, byl věrný dvojitým standardům do té doby, než byl sám usvědčen ze zneužívání mladistvých a moci. Takový je život. Dobře ho popsal T. G. Masaryk: „Mezi náboženstvím a mravností je rozdíl věcný. Mravnost není náboženstvím a náboženství není mravností. Může být člověk nábožensky velice věřící, oddaný své církvi, svým dogmatům i předpisům a přitom vůbec nebude mravný, ba může být naopak i velmi nemravný. Myslet si, že ten kdo, je zbožný a upřímně věřící, je už proto mravný, je veliký omyl."

Veliký omyl představuje paradox, kauza Huawei. Proč? Za prvé: Huawei se dostal na program 55. Mnichovské bezpečnostní konference. Během vystoupení čínského diplomata Yang Jiechi, kterého označil předseda konference Wolfgang Ischinger za nejmocnějšího zahraničního politika Komunistické strany ČLR, a viceprezidenta USA Mike Pence došlo k tvrdé výměně názorů. To dokazuje i skutečnost, že diplomat Yang se rozhodl vyjádřit svůj nesouhlas a přání být méně poučován USA, v angličtině. Nic podobného není schopen udělat žádný západní politik v čínštině. Za druhé: Vystoupení více prezidenta Pence jasně potvrdilo, že vůdcovství USA znamená nekritické následování ve všem (NATO, Nord Stream 2, nákupy vojenské techniky apod.). Že nic jiného nepřipadá v úvahu, by mohl veřejně přiznat i premiér Babiš. To i proto, že z vystoupení viceprezidenta Pence vyplývá třetí důvod: pravděpodobné odstavení ČR na vedlejší kolej technologického rozvoje. O jiném rozvoji se nebudu zmiňovat ani náznakem. Případná arbitráž s Huawei dovolí ČR se rozvíjet podobně rychle jako české dálniční sítě nebo rychlovlakové tratě v době demokratické (1990-2019). Kromě toho, dobrý arbitrážní výsledek bohatě nahradí Huawei všechny realizované a plánované investice, nejenom v ČR. Proto očekávám, že předávání dat v teoretické rychlosti 3GBit/sec v ČR nebude během mého života dosaženo, podobně jako v praxi očekávané rychlosti 3x 4G+. A to se nezmiňuji o následcích hlavní výhody G5: tou není rychlost, ale čekací doba (latent period (v medicíně). Sítě 4G mají čekací dobu cca 30 milisekund, v síti 5G se očekává jedna milisekunda. To je čekací doba nutná pro optimální funkci internetu věcí, spojení strojů, průmyslových robotů, linek, apod. Za to očekávám, že 5G sítě budou v ČLR v provozu během dvou let. Proto budeme moci sledovat avizovaný průmysl 4.0 a společnost 4.0 pouze z dálky a pozorovat odjezd čínského vlaku do zbytku světa. Z blízka si můžeme poslechnout radu jedné demonstrantky z Mnichova: „Jestliže chcete někoho zatknout, prosím, ale tam naproti (Bayerischer Hof, místo konference)."

Zatímco budeme sledovat odjezd čínského vlaku do zbytku světa, nebo poslouchat radu demonstrantky z Mnichova, vůdce asymetrických spojenců, USA, bude dále vymýšlet sankce, podezření a výmluvy pro technologické a vojenské zaostávání EU a NATO. Dovedu si představit, jak bude růst prodej antidepresiv amerického původu závislým uživatelům smartphonů, až se objeví první 5G-smartphone z ČLR a oni nebudou schopni ho používat, pouze si s ním hrát. Kdy to bude možné?

Očekávám, že během Mobile World Congress v Barceloně, který se bude konat koncem února t.r., se dovíme více. O problémech klientů používajících technologie 2G asi také. Proto o nich nebudu psát. Raději bych nepsal ani o růstu nebezpečí války. Bohužel, neslučitelné postoje USA, RF a ČLR v otázkách kontroly zbrojení, zřejmé i z vystoupení na 55. Mnichovské bezpečnostní konferenci, a rada amerického experta Donalda Laskina mě nutí se krátce zmínit o nebezpečí.

Donald Laskin, ve věku 65 let a jeden z jestřábů, kteří ztratili strach z války, nebo myslící, že na USA kromě meteoritů nikdy nic jiného nepadne, hlasitě prohlásil, že je nutno zastavit Rusy ve Venezuele pomocí námořní blokády. A že prý bychom se měli zamyslet nad zopakováním Kubánské krize z roku 1962. To není střípek paradoxů, ale ne lehce dosažitelný, laciný a trvanlivý materiál na psaní krátkých textů, které se od 5. stol. př. n. l. spojují s pojmenováním střepinový soud, jiným slovem, ostrakismus. Tj. vyloučení. V tomto případě RF z kolektivu národů a států. Podivín Laskin si neuvědomuje, na čem byl založen hospodářský zázrak prezidenta Theodore Roosevelta. A co nám zanechal: „Kdybych byl zaměstnancem továrny, dělníkem na železnici nebo jakýmkoli námezdním dělníkem, nepochybně bych se stal členem odborů své profese. Kdybych byl proti politice mých odborů, připojil bych se, když už pro nic jiného, tak z toho důvodu, abych pomohl napravit to špatné…" V době přerozdělování majetku jenom v USA zkrachovalo více než 750 000 amerických společností. Ty se staly dárkem pro velké a nadnárodní společnosti, s nimiž se dnes a denně všude ve světě setkáváme. A 2. června 1897, jako čerstvě jmenovaný náměstek ministra vojenského loďstva, mluvil k námořním kadetům: „Nemohu vám nabídnout nic než krev, dřinu, slzy a pot."

Krev, dřinu, slzy a pot bude vyžadovat odstranění bublinového hospodářství. Opět se nabízí velká válka. Ke štěstí, elity z ní mají strach. Proto jdou cestou menších lokálních a regionálních konfliktů. Protože příležitost k nenávratnému rozpadu RF se nebude opakovat (USA, EU a NATO ji v 90 létech promarnily), USA se rozhodly řešit ruskou otázku podle tzv. vlčí metody. Tak jako vůdce vlků před útokem shromažďuje kolem sebe smečku, tak i USA shromažďují spojence a závislé na nich, aby mohly ve vhodnou dobu zaútočit. 55. Mnichovská bezpečnostní konference to potvrzuje: USA svým postojem, EU svými obavami. Přípravné a systémově vedené procesy jsou prakticky ukončeny, nebo pokračují na vysoké úrovni: mezinárodní diskreditace RF je v plném běhu, rusofobie funguje s pomocí rostoucích finančních podpor NGO na boj s RF a sankce nabírají více a více absurdní formy s charakterem sadismu a masochismu.

Pro představu uvádím, že v první polovině roku 2018 bylo vydáno na podporu NGO v boji proti RF: v lednu 7 milionů USD, v únoru 40 milionů USD, v březnu 250 milionů USD, v květnu 15 milionů USD, v červnu 200 milionů USD, ta samá suma v červenci a září. Psychologický tlak na ruskou veřejnost s pomocí kognitivních metod se stupňuje. Tím je legitimováno agresivní chování USA, včetně posledních sankcí z dnešního dne a založení speciálního oddělení ve Facebook. To má za úkol zefektivnit boj proti údajné ruské propagandě. Včera prezidentem Trumpem podepsaný finanční balíček Ukrajině ve výši cca 600 milionů USD se mi jeví jako dar jestřábům. Proč? Protože Ukrajina není a nebude schopna vrátit úvěry, a splacení úvěrů se pravděpodobně uskuteční formou slibu — smlouvy na zřízení vojenských základen ve zbytku Ukrajiny. Ta podle slov prezidenta Porošenka na 55. Mnichovské bezpečnostní konferenci představuje historii úspěchu. Světe, div se!
Světe, nediv se ale, že finanční vyzbrojení NGO a jiných center boje s ruskou propagandou, společně s vystoupeními na 55. MSC dokazují, že Západ nepochopil nic z učení před 250 léty narozeného Alexander von Humboldta (1769 — 1859). Z jeho učení si vzala základní tézi pro své vystoupení kancléřka Merkel v odcházení (SZ: Vše ve vzájemném působení). Vystoupení kancléřky v odcházení naznačilo, jak veliká je zájmová propast mezi SRN, EU a USA.

Kromě toho kancléřka v odcházení předvedla, jak je Západ zcela zaslepen problémy, jak zapomněl vést rozhovor s RF a jak se mu stýská po staré známé Americe a starých dobrých časech. Dokumentují to i ironická formulace ministra Lavrova ohledně izolace RF (Знаете, изоляцию мы, наверное, даже хотели бы немножко видеть, потому что бесперебойные были переговоры. Больше двух десятков встреч, и спины не разогнуть всей нашей делегации) a nesrovnatelně menší delegace RF, než byla americká a chování představitelů USA. Ty představovali staří známí: Kissinger (96), Albright (81), Kerry (75), abych jmenoval alespoň tři. Ale i mladší z vládnoucí republikánské strany: americký velvyslanec Richard Grenell (52), který zrušil účast večeři na poslední chvíli, Ivanka Trump (37), která vůbec nereagovala na pozvání ve známé restauraci Käfer-Restaurant. V ní se snažil organizátor a hostitel, šéf dozorčí rady společnosti Linde AG (Wolfgang Reitzle), dokázat přátelství mezi USA a SRN i v menu: America First! — Nebraska Steak ve Strip Cut. Víno, bílé z roku 2017 — Deidesheimer Paradiesgarten z Pfalzska, víno červené z roku 2014 Cabernet Sauvignon z Napa Valley, Kalifornie.

Protože ale USA nepotřebují přátelství, pouze následování (asymetrických spojenců) zůstává jim jediná možnost: dohnat a předehnat RF ve vojenských technologiích, zveřejněných v březnu 2018. Toho lze dosáhnout budˇ vyprovokováním RF ke zbrojení nebo hospodářským oslabením RF do té míry, že nebude schopna vést delší válku. O hospodářském omezení RF ve spojení s vyzbrojováním mluvila jasně paní ministryně obrany SRN, Ursula von der Leyen (1958): Rusko nemůže vydržet závody ve vyzbrojování. Z finančních výdajů USA a EU na informační válku a z rétoriky na 55. MSC je vidět, že se jedná o útočnou, ne obrannou válku Západu. RF nemá zdroje, mediální sítě a vliv na propagandu RF ve světě. Možná je to dokonce i výhoda. Proč? Díky prezidentu Trumpovi dnes víme, že informační kampaň s protiraketovou obranou, hvězdnou válkou-2 a kosmickými vojenskými systémy má jediný cíl: V případě garantované strategické převahy USA nad RF dostává varianta prvního útoku na RF prioritu. 
Proto je pro RF výhodnější investovat do vojenských technologií, jejichž účinnost se nechá spočítat. Do účinnosti spadá i strach. Ten je to jediné, co nás chrání před krachem současného hospodářského systému s následnou velkou válkou. Strach z toho, že nikdo nemůže elitám garantovat přežití z protiútoku RF. I to jim sdělil nedávno prezident Putin. V této souvislosti připomínám, že od roku 2007 (Mnichovská řeč) USA, NATO a EU nebraly výroky prezidenta Putina (ohledně Ukrajiny, Krymu a Sýrie) vážně. Nevím, zda berou vážně varování Ukrajině týkající se ztráty státu v případě překročení tzv. červené linie. Tu, a kde se nachází, nezná nikdo kromě prezidenta Putina a jeho vojenských poradců. Proto by bylo dobré, aby si především politici uvědomili, že ruské vojenské vedení si je vědomo opravdových záměrů USA, a že tygra vždy a nejpozději prozradí jeho ocas. Umět si představit Ukrajinu v jiné, než současné podobě, odhadnout reakci veřejnosti na zvyšování vojenských výdajů pro NATO, které se již z pudu sebezáchovy nepustí do velké války s RF, jsou dvě z mnoha vážných výzev evropským politikům.

Jim může pomoci odkaz Sir Halford John Mackindera (1861-1947), autora teorie tzv. Heartlandu (heart — srdce a land — země). Za podstatu historického vývoje považoval schopnost světových mocností ovládnout geostrategická území světa. Po celé dějiny to měly být ty mocnosti, které ovládaly mořeplavbu. S rozšířením železnice se však situace změnila. Ve své nejdůležitější práci Demokratické ideály a skutečnost: studie politiky rekonstrukce tvrdí, že Kdo ovládá Východní Evropu, ovládá Heartland. Kdo ovládá Heartland, ovládá Světový ostrov. Kdo ovládá Světový ostrov, ovládá svět. Proto dokládal nutnost udržet východní Evropu rozdělenou a oddělenou od Ruska.

Střípky paradoxů a 55. MSC, jak je možné si představit, představují inventuru stavu části světa. Doprovázejí ji apokalyptické výstupy některých referentů, nepřítomnost a schopnost prezidenta Trumpa, schopného vyhlásit vnitřní výjimečný stav a současně personifikovat vnější výjimečný stav, a trvalá provokace RF bez zjevné strategie. Na druhé straně inventurního listu je jasně vidět přímo kolidující, chladně myslící hospodářskou a rostoucí vojenskou moc ČLR. Tato moc je dnes schopná definovat své zásadní hodnoty, na které si dělal Západ celá desetiletí nárok: Svoboda, liberalita a sklon k pravdivosti a pravdě. O ní psal i zakladatel první republiky T. G. Masaryk: „Bojovat pro pravdu znamená pro pravdu pracovat, pracovat duchem a pracovat pravdou. Protože však proti sobě nestojí pravda a nepravda, ale lidé pravdu hledající, potom velmi často pravdu neslyšíme, neučíme se jí a nemilujeme ji. Ba naopak, potlačujeme toho, kdo pravdu má. Stává se i to, že v nedočkavosti a v netrpělivosti chceme pravdě dopomoci nepravdou. Neučíme pravdě, ale ve jménu pravdy činíme násilí."

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce