Podle portálu Parlamentní listy měli Číňané prodat Bělorusům rakety, jejichž dosah činí 280 km. Stejně tak mají v plánu odtud dovážet draselné soli.

Bašta uvádí, že i když Alexandr Lukašenko sice oficiálně představuje nejvěrnějšího spojence Ruska, již dlouhá léta hledá příležitost, jak se závislosti na svém sousedovi zbavit. A vzhledem k tomu, že na něj Západ před lety uvalil sankce, obrátil se v roce 2006 na Čínu. S tou chtěla navázat strategické partnerství.

Poté, co došlo k menším neshodám mezi Moskvou a Minskem, které se týkaly raket Iskander, se Lukašenko obrátil s prosbou o pomoc na Čínu. Tři roky poté byl na jedné z vojenských přehlídek v Minsku představen nový raketový systém Polonéz s dostřelem 280 km. Čínsko-běloruská spolupráce v obranném průmyslu se tak úspěšně rozvíjela. Důkazem je podle Bašty i to, že většina dodávek (tanky T-72) směřuje do Číny, kdežto běloruská armáda zase využívá čínské obrněné transportéry.

„Pokračuje i další vývoj raket, tentokrát s dostřelem 300 km, které jsou schopny se trefit do hokejové branky, jak s oblibou říká Alexandr Lukašenko. Ruští novináři si ovšem kladou logickou otázku, proti komu budou tyto zbraně vlastně namířeny?" cituje portál První zprávy slova Bašty.

Diplomat zmiňuje i to, že čínské plány v ČR zůstaly pouze u slibů, tudíž nenaplněny. V Bělorusku je ovšem situace jiná, například co se týče ložisek draselných solí. Sám uvádí, že v roce 2020 by měl běloruský draslík pokrýt zhruba 20 % čínské spotřeby.

„Připadá mi, že čínská zahraniční politika se drží zaběhaných schémat a idea nepotopitelné letadlové lodi v Evropě k nim patří. V případě Běloruska se tím kupodivu více znepokojuje ruská politická elita než Západ. Jeho představitelům zřejmě chybí nejen předvídavost, ale také pud sebezáchovy," prohlásil závěrem Bašta.