Navzdory všem úspěchům v posilování míru má NATO mnoho slabostí, píše Die Welt. Za prvé se Vladimiru Putinovi v podstatě podařilo zahnat alianci do kouta tím, že opustil smlouvu o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF). Za druhé organizace často reaguje na hrozby velmi pozdě. Například armáda NATO podceňovala touhu Ruska o územní přerozdělování Evropy, píše Christoph Schiltz.

Schiltz se domnívá, že NATO nenalezlo odpověď na důležitou otázku: „Co dělat s Čínou a Irákem?" Proto se podle autora Evropané ocitli v ještě nebezpečnější situaci než v době studené války. Mimo to se objevila hrozba nového závodu ve zbrojení, protože Čína, Indie, Rusko a Spojené státy nemají skutečně zájem o odzbrojení. Současně budou západní země nuceny poskytovat většinu daní na vojenské potřeby, což může vést ke zvýšené konkurenci pro „rozpočtový koláč", a tedy i k sociálním konfliktům — zejména v Německu, vysvětluje autor.

Autora také překvapuje, že NATO nebylo připraveno na zrušení INF, i když všechny příznaky naznačovaly, že to bylo nevyhnutelné a smlouva nemohla být zachráněna. Možná, že NATO postrádá strategickou dlouhodobou pozornost a inteligenci, navrhuje Schiltz.

Podle autora ruské rakety středního doletu 9M729 údajně porušující podmínky smlouvy INF podkopávají samotné základy bezpečnosti. Například Kreml může zahájit rychlý útok na pobaltské země pod rouškou jaderných zbraní. „Budou partneři aliance v tomto případě podporovat pobaltské země?" zajímá se Schiltz. Hledání odpovědi na tuto otázku může rozdělit spojenectví, stejně jako konflikt v oblasti výdajů na obranu. „Toto je Putinův cíl," tvrdí autor.

V každé reakci bude NATO na kroky Ruska potřebovat miliardové investice, pokračuje autor. Aliance potřebuje moderní vybavení, infrastrukturu a větší jednotky. Zároveň je zřejmé, že Spojené státy nebudou nasazovat nové jaderné zbraně v Evropě, protože Washington nemá zájem o přímou konfrontaci s Ruskem. Současná strategie aliance vůči Moskvě, která spočívá v dialogu a zastrašování, je zastaralá, uzavírá Schiltz.