„Imigranti chtějí ve školách místo angličtiny turečtinu, Němci se bouří,“ napsal server iDnes.

Návrh předsedy rady pro integraci Tayfuna Kelteka, aby se na základních školách zrušila výuka angličtiny a nahradila turečtinou, polštinou a ruštinou, se v Německu setkal s odporem politiků i veřejnosti. Prozatím. Bude to tak i za pár (desítek) let? Nebo budou oddělené třídy, halal stravování, dívky povinně v burkách a pauzy na modlitby?

Keltek, jak napsal iDnes, míní, že by se jeho návrhem lépe využil potenciál multikulturní společnosti, která může žákům snáze vštípit znalosti vícero různých jazyků.  Keltek také tvrdí, že v Severním Porýní-Vestfálsku má přes 43 procent lidí mladších 15 let migrační kořeny a hovoří hlavně turecky, polsky nebo rusky…

Strach z důvěrně známého

Ač nám pan Keltek sice zmínil Poláky nebo Rusy, tak myslím, že je zcela evidentní, kvůli komu takový progresivní nápad přišel. A ne, ani jedna z oněch dvou národností v předchozím souvětí to není – na to dám „all-in“.

Nám Čechům, Slovákům, Maďarům či Polákům je neustále předhazováno – ať už z úst cizích politiků nebo i těch „uvědomělých“ našich – že my „postkomunističtí xenofobové“ se jen bojíme neznámého. A přitom je to zcela naopak, bojíme se důvěrně známého, s čím se například v posledních letech blíže seznamují i naši „postnacističtí“ sousedé.

S rostoucím počtem přímo úměrně klesá míra tolerance a mírumilovnosti

Když je jich „pomálu“, jsou tiší, mírumilovní, tolerantní a klidní. Jak je jich trochu víc, začnou se sem tam dožadovat nějakých ústupků. Jakmile je jich významný počet, přestávají být klidní, tiší, tolerantní a mírumilovní a dožadují se svých speciálních práv, často na úkor nebo v rozporu s právy (a povinnostmi) původních obyvatel. A jakmile se dostanou k vládě… Bůh s námi.

Začneme ve škole povolením výuky v turečtině či arabštině, pokračujeme povolením nošení hidžábu, halal stravováním, oddělenými třídami, přestávkami na modlitbu, povinnou výukou islámu… a můžeme skončit třeba u kamenování žen a stínání bezvěrců…

Nebude to dnes, zítra, ani za deset let, ale postupnými kroky (které tomu navíc nasvědčují) k tomu můžeme v celé Evropě snadno dospět. Nemusíme se zbytečně strašit a bát, ale taky nemusíme být bláhově naivní a bezmezně benevolentní. Aby se z těch, co měli integrovat, nestali nakonec integrovaní…

Zpět Zdroj Vytisknout Zdroj