Podle českých zdrojů se tento obrat v letech 2017-2018 zvýšil až 1,6x a v loňském roce dosáhl hodnoty ve výši téměř 10 miliard dolarů (konkrétně 9,8 miliardy). Jak je to ale za podmínek, kdy jsou na ruskou ekonomiku doslova uvaleny zákazy ze všech stran, možné?

„Češi začali kupovat více ruských nerostných surovin — ropu a plyn," vysvětlil Sputniku obchodní zástupce Ruské federace v České republice Sergej Stupar. „Proč nakupují více energetických zdrojů? Samozřejmě svou roli hraje klima. Když je zima chladnější, pak budete potřebovat více paliva. Ale ten hlavní faktor je jiný. Česká ekonomika dynamicky roste, což znamená, že průmysl potřebuje více ropných produktů. Podíl Ruska na zásobování ČR ropou a plynem je tak převládající. Asi 51 % ropy, kterou republika kupuje, je ruského původu. U plynu je podíl ještě větší — 80 %. Snažíme se diverzifikovat ruské vývozy a nebýt natolik závislí na dodávkách energie. A celkem se nám to daří. Ještě před několika lety podíl nerostných surovin v ruském vývozu do České republiky dosahoval 87 %. Dnes je to asi jen 75 %. Stále se na českém trhu snažíme odolávat konkurenci. A co dodáváme? Hlavní produkty ruského vývozu jsou palivové prvky pro jaderné elektrárny, jejichž jediným dodavatelem do ČR je podle dlouhodobé smlouvy ruský podnik TVEL. Do Česka vyvážíme metalurgické výrobky, ocel, neželezné kovy, anorganické chemické výrobky, chemické sloučeniny a hnojiva. Již druhým rokem jsou české Škodovky vyráběny v závodě v Nižním Novgorodu. V loňském roce bylo do České republiky odvezeno asi 6,5 tisíc vozů v hodnotě 75 milionů dolarů. Ukazatel ruského exportu do ČR nelze spočítat na prstech ruky."

Poté, co EU v červenci roku 2014 uvalila ekonomické sankce na Moskvu a ruská vláda reagovala zavedením embarga na řadu výrobků a omezila dovoz zařízení, začal český vývoz do Ruské federace rychle klesat. Aby však bylo možné se na atraktivním ruském trhu udržet, snaží se české společnosti obejít sankce tím, že se pokouší převést svou výrobu do Ruské federace. Často se tak děje za účasti ve státním programu náhrady importu a lokalizace výroby.

Podle svědectví Sergeje Stupara si český byznys doslova zamiloval řadu ruských regionů. Zpravidla jsou to ekonomicky vyspělá území s dobře rozvinutou průmyslovou infrastrukturou, která je mimochodem podobná české. Na prvním místě je Jekatěrinburg a Sverdlovská oblast. Společnost TOS Varnsdorf zde zahájila výrobu slavných obráběcích strojů a má v Rusku velmi mnoho zakázek. V Jekatěrinburgu na Uralském závodě civilního letectva byla zahájena na základě české licence výroba letadel L-410. V roce 2018 tento závod vyrobil 5 letadel L-410 pro místní ruské letecké společnosti. V plánech na roky 2018-2019 je postavení dalších 23 letadel se součástmi od Aircraft Industries z Kunovic. Úzkou spolupráci naladila Česká republika s Tatarstánem, kde je mnoho zajímavých společných projektů, z nichž jeden patří firmě FAVEA, která pomáhá vytvářet velké biofarmaceutické odvětví. V Uljanovské oblasti se usadila dceřiná společnost české strojírenské společnosti HESTEGO a česká společnost TRIMILL, která chce vytvořit na území zvláštní ekonomické zóny v Uljanovsku výrobu obráběcích strojů.

Co je příčinou toho, že se český byznys zuby nehty drží ruského trhu? Neúspěchy na trzích jihovýchodní Asie, Indie, Íránu, Jižní Ameriky?

„Vůbec ne, i tam se něco daří," říká Sergej Stupar. „Ale Rusko je pro Čechy tradičním trhem, obrovským, nevyčerpatelným, jazykově blízkým. A nikdo už nebere ohled na sankce. Jsou jako mraky na obloze, prostě jsou a všichni si na ně zvykli. Za čtyři roky práce v Praze jsem nepotkal ani jednoho českého byznysmena, který by byl zastáncem sankcí. Proti nim jsou úplně všichni, dokonce i tak velké organizace jako Komora pro hospodářské styky se Společenstvím nezávislých států (Komora SNS), Hospodářská komora, Svaz průmyslu a dopravy ČR.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce