10. Gajdarovského fóra, které se uskutečnilo v Moskvě (15-17. 1.2019) před WEF 2019 v Davosu (22-25.1.2019), jsem se zúčastnil jako důchodce, abych mj. nemusel nikomu nic vysvětlovat. Účast mi tak dovolila získat osobní pocit z rozhovorů s účastníky fóra (různé úrovně, z různých regionů Ruska a států) na různá témata, týkajících se hodnocení všeobecně hospodářsko-politické situace v RF a ve světě, a odhadu šancí na úspěch národních projektů nedávno podepsaných prezidentem Putinem. V neposlední řadě mi účast dovolila aktualizovat přípravy seminářů 2019 na téma mozkový fitness, vědecká diplomacie a SID(I)A.

Z mnou spočítaných 107 lekcí a expertních zasedání jsem si vybral a navštívil 12. Ty mi potvrdily, že ruští liberálové a jejich západní spojenci jsou v nouzi. Podobně je tomu i v Davosu. Liberálové působí dogmaticky, umí popsat problém, nemohou ale formulovat, nabídnout a realizovat konkrétní řešení. Nehledají diskuzi ani dialog s představiteli alternativních řešení, například z ČLR či Indie. Mimo jiné: dodnes jsem neobdržel od tiskového centra Gajdarovského fóra odpověď, zda byli pozváni referenti z ČLR a Indie, případně kolik a do jakých sekcí. V sálech, které jsem navštívil, jsem viděl Číňany a Indy v počtu prstů jedné ruky. Ruští liberálové pokračují v rozkladu společnosti, především v oblasti vzdělání, zdravotnictví a infrastruktur v naději, že rostoucí počet s vládou nespokojených obyvatel, především v regionech, umožní změnu režimu s pomocí vnitřních občanských nepokojů.

V pokračování rozkladu společnosti a dosažení změny režimu zástupci liberálů používají v diskuzi s většinově mladým publikem sofistikované metody argumentace a kritiky a ne zcela srozumitelné pojmy (například strategický audit, lingvistické mlžení, západní reference a množství neprověřitelných dat, metod jejich sběru a vyhodnocení). Využívají zhoršení geopolitické situace ke zdůvodnění nutnosti změny zahraniční politiky a znovuzískání západních partnerů a přátel (jako kdyby ti existovali a neexistovala historická zkušenost) a zřejmě vědomě zkreslují informace o skutečných změnách v EU a USA a jinde ve světě. Servilita a závislost na moci jim slouží ke kritice společnosti, režimu a vybraných politiků, včetně přijatých úkolů zadaných prezidentem Putinem. O nich vědí, že nebudou moci být splněny z objektivních a subjektivních důvodů. Jak a proč to vědí, nebo musí vědět? Odpověď je poměrně lakonická.

Absence vyhodnocení nesplněných úkolů zadaných v roce 2012, absence zásadních strukturálních změn v občanském hospodářství v době neurčitosti (ani v RF se nemluví o válečném hospodářství), absence jasných metod a hodnotících parametrů k dosažení cílů, včetně důkazů správnosti vybraných metod a absence zabezpečení zpětně vazby, představují malý výběr objektivních důvodů, proč cíle nemohou být splněny. Snaha o osobní odpovědnost úředníků za plnění nebo neplnění úkolů se mi jeví jako házení hrachu na stěnu.

Poznámka: Příklady této absence je nutno hodnotit v kontextu priorit rizik vojenských a jiných konfliktů, které vznikají v procesu transformace mezinárodních spoluprací do mezinárodní konkurence. Absence nemohou v boji o přežití umožnit včasnou korekturu řízení národních projektů vládou. Tím nemohou vytáhnout RF ani do první pětky světových hospodářství. Zdravé hospodářství je však jedním z předpokladů pro zmenšení rizika velkého vojenského konfliktu, systémových změn v oblasti financí, formulování ideologie a nutné změny ústavy RF. Není úkolem prezidenta, ale úkolem vlády určovat metody plnění úkolů, organizovat zpětnou vazbu, formulovat hodnotící kritéria, atd. Při hodnocení dosažení cílů je nutno brát na vědomí, že občany (a je zcela jedno, které země) vůbec nezajímají statistická data, politická mluva a liberálně demokratická hesla, ale reálné, hmatatelné změny v jejich každodenním životě.

Krátké osobní hodnocení několika referentů — politiků, které jsem viděl a slyšel, indikuje, kdo myslí a priori jako hospodář, kdo jako politik (1 — výborně, 5 — nedostatečně): Sobjanin: 1-, Orešnikov: 2, Šuvalov: 3, Kudrin a Suljanov: 4, Čubajs, zástupkyně Centrální banky Ruska: 4- / 5. Vtipné, sečtělé a ekonomii vyučující inteligentní šašky, kteří mají svojí roli v mozkovém fitnessu, ale ne v procesu rozhodování o životě a smrti státu, nebo celé kultury, nebudu hodnotit. Zato se zmiňuji o hnutí tzv. žlutých vest. Ty se mi jeví potvrzením mnoha kritických tézí a reprezentací paradoxů současného kapitalistického systému, který neúprosně zvětšuje množství lidského odpadu, a který dělá viditelnými ztráty lidské důstojnosti a smyslu života, a nemožnost řešit současné problémy monetárními prostředky a zastaralými metodami, abych jmenoval alespoň některé.

Z uvedeného mála se nabízí hlavní otázky: Potřebuje liberalismus demokracii? Potřebuje demokracie liberalismus? Potřebujeme k životu liberalismus a demokracii současného typu? Kromě uvedených se nabízí celá plejáda všeobecně platných otázek, majících přímé nebo nepřímé spojení i s politikou v české kotlině, na které fórum nedalo, a to nejenom mně, odpověď.

1) Proč jsou cíle definovány tak, aby indukovaly veřejnosti pocit, že RF nemůže být na prvním, druhém nebo třetím místě, ale někde v pozadí? Mít cíl být v něčem prvním, druhým nebo rovnocenným (vůdcům) představuje motivační potenciál. S jeho pomocí je možné najít řešení paradoxů a procesů realizace řešení a současně najít odpověď na otázku: Jak zainteresovat a integrovat sjednocující potenciály a zdroje společnosti s cílem zvýšení efektivnosti monetárních prostředků, které samostatně zcela jistě nemohou vyřešit paradoxy současnosti?

2) Proč se oddaluje změna ve vládě, nebo odstoupení celé vlády, když v daném případě, více než polovina obyvatel RF není s výsledky její práce spokojena? Doposud neexistuje oficiální vysvětlení odcházení vlády a nízké podpory strany Jednotné Rusko. V lednu tohoto roku to bylo 33,8 %, 29. prosince 2018 to bylo 35,6 % respondentů agentury VICOM. Existuje objektivní potřeba zásadní obnovy vlády a změny politiky vzdělání, finančního a řídicího systému. Potřebu indikuje kromě různých výzkumů mimo jiné to, co žádný výzkum neošetří: Snížení úrovně respektu vůči prezidentovi. Jak se takové snížení projevuje? V regionech, kde mj. archetyp charakteru občana nedovoluje přímočaré vyjádření, jako je tomu například ve velkoměstě, přezdívka indikuje změnu vztahu. Dnes je například prezident Putin mimo jiné nazýván плешка (něco jako plešivý). Důvěru k prezidentovi mělo v lednovém výzkumu VICOM 33,4 % respondentů, oproti 57,2 % začátkem 2018. Podporu jeho politice vyjádřilo v lednu 2019, 62,1 % respondentů, oproti 64,6 % v prosinci 2018. Podle mého hodnocení se jedná o důležitý signál.

Poznámka: Takový signál představuje také skutečnost, že na vzdělání v RF se vydává cca 100 miliard rublů ročně, na všechny druhy vzdělání cca 3 trilióny, přičemž jedním z cílů je etablovat 15 vzdělávacích center světové úrovně v RF. Miliardy, triliony a bilióny jsou očividně v RF k dispozici. Komu? Nevím. Vím ale, že pokračuje intenzivní propaganda citací a publikací v západních časopisech, nehledě na skutečnost, že se jedná o legální prostředek ke zneužití ambicí studentů a vědců, tvorbě legálního zisku vlastníků časopisů na úkor píšících autorů, kteří za zveřejnění platí, jak osobně vím, často i nemalé peníze. Za své peníze k tomu všemu odevzdávají autoři v době absence důvěry, omezování spolupráce a komunikace myšlenky svému potenciálnímu konkurentu nebo dokonce nepříteli. S jakým výsledkem?

Když se zeptám mladých studentů magisterských oborů, mohou-li jmenovat alespoň tři zdroje inovací, nebo co znamená slovo метрдотель (dnes manažer restaurace), jaké jsou zásadní druhy řízení, nebo jaký je rozdíl mezi systémem vzdělání v SSSR a současným Bolognským, vstupuji na cestu ukončení rozhovoru, možná i více. O uvědomění si rozdílu mezi požadavky na vůdcovství a řízení v době míru, války nebo neurčitosti, nebo o analýze tzv. peer review a s nimi spojeném rozsudku US Supreme Court (Horrobin 2001) ohledně kvality vědeckých příspěvků, nemluvě. Pro informaci uvádím, že pouze 8% členů Scientific Research Society souhlasí s tím, že peer review funguje, jak by mělo (Chubin and Hackett, 1990, str. 192). Vše ostatní je business.

3) Proč neexistuje jeden národní program s jednoznačně jasnou definicí chudoby a metod k jejímu odstranění s ohledem na zkušenost, že finanční oligarchie ve své podstatě a většině byla, je a vždy zůstane protinárodně konající? Dokazují to absence konkrétní aktivní účasti finančních oligarchií v rozvoji společnosti, následky implementace rad a podmínek MMF a Rady bezpečnosti v mnohých státech světa, způsobující sociální rozdíly, nepokoje, revoluce a vládní převraty.
Má-li vláda opravdový zájem zmenšovat nebo eliminovat chudobu ve společnosti, musí mít vyrovnaný program rozvoje, obsahující regionalizaci hospodářství a zvýšení kvality života. Musí omezit na minimum vnější vliv na život společnosti, koncentrovat se nejenom na rozvoj velkých měst s miliónovými počty obyvatel (v RF má být nebo již je cca 15 takových měst, cca 120 měst se 100 — 200 tisíci obyvateli), ale podporovat adekvátně rozvoj regionu a malých měst. Protože v RF žije minimálně 40% obyvatelstva mimo velkoměsta, potenciál odporu a riziko konfliktu jsou značné, především při tolerování hodnot současného prodejného systému.

Poznámka: Kvalita života v regionu obsahuje mimo jiné zvýšení atraktivity regionu, například z hlediska turismu, balneologie, demografie, ale i národní bezpečnosti. Rozvoj by měly být proto zabezpečen vyrovnanou strategií, zohledňující například i výsledky realizace plánů ČLR. Ty obsahují cíl: do roku 2050 má žít 70% obyvatel ČLR ve velkoměstech, některých se 100 miliony obyvatel. Analýzy rizik paradoxů a dopadů takového rozvoje, včetně řešení zabezpečení pitnou vodou, zpracování odpadu a energetické autonomnosti, je nezbytné mít k dispozici před začátkem realizace plánu rozvoje. Kdyby ruští liberálové např. nezničili sovětský systém sběru a zpracování odpadu, nebo kdyby za třicet let vybudovali nový, nemusel by prezident Putin v předdveří fóra podepisovat prezidentský příkaz týkající se centralizace zpracování odpadu.

4) Proč politici a korporace přesvědčují veřejnost o nutnosti digitalizace společnosti včetně UI, když víme, že společnost není na uvedený svět připravena, vzdělávací systém je zastaralý, a že existují neřiditelná rizika. Nanometry, nanovteřiny a další nano (z nichž některé byly objeveny např. během výroby damascénské oceli, nebo zveřejněny 1952 (například Л. Радушкевич, В. Лукянович)) nemohou rozhodovat o nás, ale například o vítězství v Tour de France. To se dostalo cyklistovi Floyd Landisovi (1975), který (prý) jel na kole vážícím 1 kg. Nebo na nano-trhu, jehož cena se v roce 2019 odhaduje na cca 60 miliard USD, když se někdo stane miliardářem. Pro ostatní existuje problém s nanotechnologiemi. To platí i v ČR. Jaký?

V ČR existují omezené podmínky pro použití nanotechnologií, zabezpečení ochrany výzkumu a prodeje intelektuálního vlastnictví. Svět nanomateriálů (1 do 100 nanometru) bezpochyby ovládá RF a ČLR. RF prodává například drahé a unikátní jednovrstevné nanotrubky. V tomto roce jich bude vyrábět 50 tun, přičemž současná světová produkce dosahuje cca 10 tun. V ČLR se během posledních dvou let otevřelo 15 nových nanocenter na výzkum, produkci a prodej. Čeho? Grafenu. Tato supertenká forma uhlíku strukturou podobná grafitu představuje po karbynu nejpevnější známý materiál na světě. Objevili ho Rusové, Andrej Gejm a Konstantin Novoselov. Za objev obdrželi v roce 2010 Nobelovu cenu.

Nehledě na dosažené a očekávané úspěchy a miliardové investice, žádný robot, nano-produkt nebo UI nemohou dát odpověď roztěkanému člověku na jednoduché otázky typu, chce-li žít nebo ne? Bude možné člověku s jistotou vědět, že UI dělá, nebo rozhodne to či ono správně? Může UI vědět, v čem je podstata hodnoty jednoduché bankovky? Může UI charakterizovat vůni, když víme, že světlo a zvuk představují délku vlny? Odpovědi netřeba. Potřebu k rozvoji společnosti představuje nesouhlas. Proč?

Poznámka: To (již) proto, abychom mohli být dva, vést dialog nebo diskuzi, a řešit paradoxy doby, a ne konkurz Kassandry. Proslulá věštkyně předpověděla, nikdo jí nevěřil, ale každá věštba se však potvrdila. Dnes víme, že nelze zastavit lineární rozvoj technologií (který probíhá bez regulace a kontroly a neřeší otázky etiky), digitalizaci společnosti, výuku s pomoci UI a podobné. Právě proto je ale potřeba zastavit se, reflektovat a uvědomit si, že technologie nemohou řešit klíčová drama současnosti. Jedno z nich představuje rostoucí rozdíl mezi učitelem a žákem, profesorem a vysokoškolským studentem, rozdíl mezi opravdu suverénním státem a státem s omezenou nebo sdílenou suverenitou, tj. vazalem. V neposlední řadě rostoucí potřeba znalostí řízení kyberfyzických systémů, emocionálních procesů v době neurčitosti, migrace, obsahující i skupiny migrantů na vyšší integrační úrovni, než jsme sami, a přírodě podobné technologie, to vše a další vyžaduje zcela nové formy a obsahy vzdělání a komunikace. Jinými slovy, vizi. Tu postrádám jak u většiny národních vlád, tak i EU.

5) Proč se nenabízejí veřejnosti alternativy formy rozvoje, které si vynucují geopolitické změny? Je vyloučeno s pravděpodobností hraničící s jistotou, že se v představitelné budoucnosti vrátíme k vývoji společnosti v relativním mírovém prostředí, které charakterizuje přítomnost důvěry, férová konkurence a široká mezinárodní spolupráce. O válečném prostředí se nemluví ze strachu z nepokojů ve společnosti. My však žijeme a budeme delší dobu žít v prostředí nedůvěry, neurčitosti (spojenecké, smluvní aj.) a neznalosti způsobu přijímání rozhodnutí (např. v USA). To je nepopíratelné, protože dnes neexistuje ani komunikace na úrovni doby tzv. studené války.

Poznámka: Bezpečnost odcházejícího impéria (USA) má zajistit systém tzv. hvězdných válek-2 a život slouhů s vnucenou digitalizací společnosti, se spotřebou energie přibližující se, a v některých státech již převyšující, 30% současné výroby. EU s virtuálními hodnotami nebude moci existovat v současné podobě v multipolárním, multikoncepčním a konkurenčním prostředí bez vlastní zahraniční politiky, armády, komunikací a kreativních lidských zdrojů.

Přesto ale mohu doporučit: Nedělat si zbytečné starosti a strach. I když část mladé generace doslova přežívá za krize na Západě, má strach přijít o to, co se jí dostává, za cenu, kterou si nedovede uvědomit, a věří v americké mesiášství, demokracii a život bez centrálních, trvalých hodnot, rodí se, a částečně již fungují, nové elity.

I v Rusku, pomalu a jistě dospívají nové elity, a každý den bez války jim nahrává. Vojensko-kosmická a jiná vojska, nukleární věda, nové materiálové technologie a produkty (například mléko z trávy), atomová energetika, světový monopolista Roskosmos, školy talentů typu Sirius (www.sochisirius.ru) a zatím malá část byrokracie, to dokazují. Hospodářské a politické elity zaostávají, především kvůli následkům neomluvitelné privatizace státních aktiv a s ní spojené dlouholeté, těžko představitelné korupce.

Boj proti korupci, kterou nelze porazit, ale pouze omezit na společensky akceptovatelnou míru neohrožující národní bezpečnost, bude proto, podle mého názoru, vedle boje proti terorismu druhým hlavním tématem příští prezidentské kampaně v USA, po té i v RF, a při všech důležitých jednáních mezi USA, EU a RF. Nekompromisní boj s korupcí spojen s existencí a použitím kompromitujících materiálů na každého člověka u moci, nebo s ambicemi dostat se k moci, mohou vytvořit výtečně působící prostředek pro změnu, nebo udržení režimu.

Paralelně v boji s korupcí v politice, hospodářství a vědě, budou však rozhodovat o našem bytí či nebytí, velké většině společnosti neznámé a neviditelné osobnosti schopné identifikovat a hodnotit fundamentální rizika, ovládající své emoce a schopné rozhodnout o úderu jako první dříve, než za ně učiní rozhodnutí roboti a UI, například při útoku z kosmu.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce