Washington přitom otevřeně tlačí na řadu evropských zemí a vyzývá ke komplikování výstavby plynovodu, vyhrožuje sankcemi evropským společnostem, které se účastní projektu. Takové chování je nemístné a hloupé, domnívají se noviny: Německo není vazalem USA.

Spor plný obratů kolem výstavby Severního proudu 2 nedávno získal další rozměr, píše Frankfurter Allgemeine: minulý pátek Francie a Německo v poslední chvíli našly kompromis, který vyřešil veřejný konflikt těchto dvou zemí ohledně plynovodu. Pouze o jeden den dříve se zdálo, že Francie opustila řady přívrženců Severního proudu a přešla na stranu Evropské komise, která stále tvrdě kritizuje jeho výstavbu nehledě na to, že pokládka první linie je už téměř z poloviny dokončena. Koncem roku 2019 má být po ní puštěna první dávka plynu.

Jak uvádějí Frankfurter Allgemeine, Evropská komise neuspěla ani s třetím pokusem zastavit Severní proud 2: v roce 2015 chtěla uskutečnit extrateritoriální aplikaci práva EU, ale o takovém kroku právníci samotné EU prohlásili, že je nepřípustný. V roce 2017 se Evropská komise pokusila získat od zemí EU pravomoce k jednání s Ruskem o plynovodu, ale opět neúspěšně.

List zdůrazňuje, že spor kolem Severního proudu 2 zahrnuje jak ekonomické, tak i geostrategické aspekty, které se vzájemně mísí a také mají pro různé hráče různou váhu. Pro EU je nejdůležitější dosáhnout dodržování pravidel celoevropského trhu: podle nich výrobce energie nemá právo na její dopravu. EU tak chce dosáhnout vytvoření konkurence příznivé pro spotřebitele, ale pro Rusko je to nepřijatelné. Gazprom odmítl požadavky ze strany Bruselu: noviny uvádějí, že zkrátka vzniká dojem, že péče EU o konkurenci je pouze výmluvou.

Skutečnou příčinou takového jednání EU je snaha nedopustit další růst vlivu Gazpromu a také zabrzdit „agresivní" politiku Vladimira Putina. Je přitom překvapující, upozorňuje Frankfurter Allgemeine, že nikdo nevyzývá k bojkotu ruské ropy a ruského uhlí, které také zaplňují evropský a německý trh. Hlavní odpůrci Severního proudu, Polsko a USA, mají své zájmy: Varšava se chce stát překládací základnou ruského plynu a Washington chce dodávat do Evropy LNG.

Američané se přitom neomezují na pouhé návrhy Německu, aby postavilo terminály na LNG: oni už 50 let odporují spolehlivým dodávkám modrého paliva z Východu, píší noviny. USA vytvářejí otevřený nátlak na Dánsko a požadují od něho, aby alespoň zdražilo a ztížilo realizaci Severního proudu cestou zavedení nových zákonů. Kromě toho Donald Trump a americký velvyslanec v Německu Richard Grenell „nemístně a hloupě" vyhrožují sankcemi společnostem účastnícím se projektu: Německo není vazalem USA, píše Frankfurter Allgemeine.

Noviny uvádějí, že v debatách kolem Severního proudu 2 existuje argument, který je považován za „vražedný": role Ukrajiny. Ta je stejně jako dříve nejdůležitější tranzitní zemí ruského plynu a bojí se, že ztratí tento status, když ji obejdou nové plynovody: v takovém případě i tak chudé zemi budou chybět miliardové příjmy. Pravdou je však i to, že velká část těchto miliard skončila v kapsách zkorumpovaných ukrajinských politiků a oligarchů. Frankfurter Allgemeine se domnívá, že by EU možná neměla poskytovat svou podporu Kyjevu v oblasti dodávek plynu, ale prostřednictvím kontrolovatelné přímé finanční pomoci.

Noviny docházejí k závěru, že evropští spotřebitelé plynu by měli přivítat každého dodavatele, zvláště pokud nevyžaduje dotace: protože s každým krychlovým metrem plynu (který kromě jiného obsahuje pouze malé množství oxidu uhličitého) roste jeho nabídka, upevňuje se bezpečnost zásobování a snižují se ceny.