Vládní zpráva o zahraničních investicích obsahuje jednu velmi zajímavou informaci. V České republice je tomu tak, že v technologicky velmi pokročilých sektorech jsou realizovány činnosti s nižší přidanou hodnotou než jinde. Co to znamená?

Můžeme si to představit třeba tak, že Češi vyrábí klobásy a jsou v tom skvělí. Pak ale nějakou chytrou hlavu napadne, že „musíme udržet konkurenceschopnost“ a „soustředit se na pokročilé technologie.“ Masokombinát se tedy zavře a místo něj tu zřídí pobočku výrobce raketoplánů. Vláda za to zaplatí miliardy, novináři jásají, jenže Češi v té továrně na raketoplány jenom zametají dvůr. Místo výroby párků můžeme dosadit třeba libovolnou strojařskou nebo stavební výrobu. Pořád platí , že byly opuštěny činnosti, kde Češi uměli něco jedinečného, a byly nahrazeny pomocnými pracemi nebo výrobou jednoduchých dílů. Ti stejní lidé z vládních úřadů a poradenských firem pak českým lidem radí, že „musí zvýšit produktivitu práce.“ Jenže jak můžete zvýšit produktivitu práce, když vám nedovolí dělat nic jiného než zametat dvůr.

Mimochodem, už v 80. letech zjistil Peter L. Drucker, že nové technologie jsou nesmyslně přeceňované. Jejich přínos je mnohem nižší, než to vypadá v novinových článcích. Mnohdy nižší než pořádně prováděná tradiční práce. Jenže na tradiční poctivé práci se neuživí tisíce poradců, neproudí na ni granty a neposkytuje dost příležitostí pro vládní programy. Tak se podporují novinky až do úplného vyčerpání země. Až do zániku výrob a znalostí, jejichž tradice sahá až do 19. století a které přežily i komunistický režim.

Správně by bylo nechat firmy na pokoji, ať si vyrábí, co chtějí, neplést se jim do práce, a chránit český trh před zahraničními predátory. To by stačilo