Honzák se ve svém textu, který publikoval na blogu na portálu Aktuálně, zamýšlí nad tím, jak je možné, že se v české společnosti nachází tolik voličů a příznivců premiéra Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana. A to i přesto, že, jak píše Honzák, jejich voliči od nich dostali mnoho „nesplnitelných slibů".

Dochází k následujícímu závěru: „Dokud nestoupne obecně kulturní úroveň a nezačneme místo hesel pěstovat víc kritické myšlení, tenhle elektoriát tu bude v mohutném zastoupení a s tím musí počítat každý, kdo chce společnost vést jinam než do Ruska a do Číny a zařídit se podle toho."

Honzák dodává, že „slušná společnost" potřebuje jak čisté teoretiky, tak i agitátory, kteří budou schopni „mluvit k lidem a pohnout je k činu".

Slova psychiatra nenechala chladným Petra Robejška, jenž mu rovněž na svém blogu na portálu Aktuálně odpověděl.

„Pro začátek by pomohlo, kdyby Honzákova „slušná společnost", já raději používám pojem salonní levice, přestala spílat těm lidem, jejichž sympatie chce získat. Sami sice „hate speech" zakazují, ale když mluví o obyčejných lidech, tak se to hemží pojmy jako „dement", „primitiv" anebo „tupá masa". Účelné není ani to, říkat o lidech, že jsou „narcistní", „neschopní a toužící po sociálním zajištění" anebo „hledají ochranu mocného vůdce". Salonní levice přece velmi dobře ví, že i ona sama nesnáší kritiku," napsal Robejšek.

Podle názoru mentora politické strany Realisté by nepřítomnost talentovaných vůdců bylo možné kompenzovat přitažlivým politickým programem. Takzvanou slušnou společnost obviňuje z toho, že jejím jediným cílem je svrhnutí premiéra a prezidenta a ne snaha tvořit a rozvíjet zemi.

„To, že „slušná společnost" nemá charismatické vůdce, by šlo vyrovnat přitažlivým programem. Ale zdá se, že její jediný cíl je, zbavit moci prezidenta a premiéra. Ale kdyby přes noc zmizeli oba její úhlavní nepřátelé a Honzákovi favorité by se dostali k moci, jaký politický program by vlastně začali uskutečňovat? Obávám se, že to občané tuší a ideová nabídka salonní levice jim připomíná návštěvu v domě hrůzy, plném multikulturálních strašidel," myslí si analytik.

Robejškova věta o „multikulturních strašidlech" je ale pouze nádechem pro to, co píše dále: „Hned u vchodu návštěvníkovi vrazí do ruky slovník zakázaných slov. Z prvního temného kouta natahuje ruku Juncker a strká jim k podpisu smlouvu o euru, za rohem ječí třetí pohlaví, že řešení na všechno je inkluze a kvóta, bílá paní mumlá cosi o sirotcích ze Sýrie, ze sklepa to hřmí „pryč s jádrem" a na půdě se ozývá kvílení Me Tooooo."

Robejšek dodává, že po ideologii takzvané „slušné společnosti" není mezi širokými masami lidí poptávka. Ke změnění této situace je, podle názoru analytika, nutné, aby si lidé jako Honzák uvědomili, že „inteligence má společnosti sloužit", a ne jí vnucovat vlastní hodnoty a pravidla. Voliči stojí za Babišem a Zemanem, jelikož se bojí, že Honzákova „slušná společnost" přinese až příliš mnoho své ideologie, uzavírá Robejšek.

Petr Robejšek je analytik vystupující jako mentor politické strany Realisté. Působil rovněž v Institutu 2080, jenž používá specifickou metodu pro zvládání společenských problémů tak, aby bylo možné se soustředit na účinné řešení. Vystupoval rovněž s autorskými svými přednáškami a semináři na téma politické korektnosti.